Otočník evropský
 Otočník evropský | |
|---|---|
 Otočník evropský (Heliotropium europaeum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brutnákotvaré (Boraginales) |
| Čeleď | brutnákovité (Boraginaceae) |
| Rod | otočník (Heliotropium) |
| Binomické jméno | |
| Heliotropium europaeum L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otočník evropský (Heliotropium europaeum) je jednoletá bylina, jediný druh širokého rodu otočník, vyskytující se v České republice. Tento archeofyt je z minulosti znám jako ne příliš významný plevel, ale dnes je v české přírodě, následkem změn v hospodaření s polními pozemky a používání herbicidů, blízko svému vyhynutí. Byl proto v roce 2012 zařazen v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" mezi kriticky ohrožené druhy (C1t).[1][2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Jeho původní areál se nachází v teplých oblastech střední a východní Evropy a téměř po celém evropském jihu s přesahem na sever Afriky. Směrem na východ pokračuje přes Malou Asii a Kavkaz do Jihozápadní Asie, Střední Asie i na Arabský poloostrov.
Nároky na teplo v období vývoje má značné a ve střední Evropě roste jen v nejvýhřevnějších panonských oblastech. V ČR se občas vyskytoval hlavně na xerotermních územích jižní Moravy v okolí Znojma, Mikulova, Moravského Krumlova, Oslavan a Hustopečí, dnes je nalézán jen výjimečně.[1][3][4]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Slunomilný terofyt rostoucí na polích, vinicích, úhorech i okolo polních cest. Vyžaduje půdu výhřevnou, lehkou, písčitou nebo hlinitou, zásaditou až neutrální. Semena klíčí až pozdě z jara, kdy je půda již značně oteplená. Hlavní období vývoje spadá k počátku podzimu, starší rostliny snášejí chlad a někdy kvetou ještě i po prvých mrazech. Ploidie druhu je 2n = 48.[1][3][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jednoletá rostlina s lodyhou přímou nebo vystoupavou, v horní části rozkladitě větvenou a vysokou 15 až 40 cm. Hustě chlupatá lodyha, která je na průřezu oblá, uvnitř plná a střídavě porostlá řapíkatými listy, vyrůstá z tlustého, málo větveného a často křivolakého kořene. Listové čepele dlouhé 3 až 6 cm a široké 2 až 3 cm mají tvar široce eliptický, na bázi jsou zúžené do řapíku a na vrcholu tupě špičaté, po obvodě jsou celistvé, na obou stranách chlupaté a mají čtyři až šest párů postranních žilek.
Bílé, nažloutlé nebo slabě namodralé, drobné, nevonné květy vyrůstají v jednoduchých nebo dvojitých, úžlabních i koncových vijanech. Květy bývají dlouhé i široké asi 4 mm, jsou pětičetné, oboupohlavné, přisedlé a nemají listeny. Vytrvalý kalich je hluboce dělený do kopinatých, chlupatých lístků, jež jsou v době zrání plodů doširoka rozložené. Nálevkovitá koruna s lísky v dolní části srostlými má krátkou trubku, jejíž dolní část je zlatožlutá až nazelenalá a horní bílá. Pět tyčinek s krátkými nitkami nese prohnuté špičaté prašníky. Pestík se svrchním semeníkem, z počátku jednodílným a po odkvětu rozděleným do čtyř pouzder, má prstencovitou žlázkou produkující nektar a nese krátkou čnělku s dvouklanou bliznou. Kvete v červenci až září, květy jsou opylovány hmyzem. Opylený květ se vyvine ve tvrdku tvořenou čtyřmi vejčitými, hnědými, bradavičnatými plůdky, asi 2 mm velkými.[1][3][5][6][7]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Otočník evropský byl ještě v polovině 20. století považován za plevelnou rostlinu rostoucí v teplých oblastech poměrně hojně, hlavně v okopaninách, kukuřici a na vinicích. Jeho semena na polích klíčí velmi pozdě, většinou až v době, kdy jsou okopávky již dokončeny a proto mladé semenáče většinou nebývaly zničené. Nebyl plevelem nikterak významným, ale používaní herbicidů jej v české přírodě téměř vyhubilo.
Rostlina je pro většinu savců toxická, obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy, např. europin, heliotridin, heliotrin, lasiokarpin, lykopsamin, retronecin, supinidin a další. Jejich reálné nebezpečí spočívá v chronické otravě způsobené delším podáváním i malých dávek, které způsobí hepatotoxicitu, mutagenitu a posléze i karcinogenitu, nejprve je poškozována jaterní tkáň. Tyto látky zůstávají stabilní i v průběhu normálního sušení bylin. V oblastech kde roste na loukách dochází k úhynu pasoucích se zvířat i rození postižených mláďat.[8][9]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Listy -
Květenství -
Odkvétající květenství -
Plody
.JPG)
.JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Heliotropium europaeum, s. 182–184.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.02.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c ELIÁŠ, Pavol jun. BOTANY.cz: Otočník evropský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 06.07.2007 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Heliotropium europaeum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Skrutec európsky [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2018-02-14]. S. 16–18. Dostupné online. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ ZHU, Gelin; RIEDL, Harald; KAMELIN, Rudolf V. Flora of China: Heliotropium europaeum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Southwest Environmental Information Network: Heliotropium europaeum [online]. Southwest Biodiversity Consortium, Arizona State University, Tempe, AZ, USA [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Otočník evropský, s. 164–165.
- ↑ OPLETAL, Lubomír; ŠIMERDA, Bohumír. Rostliny s antinutričními a toxickými látkami vyskytující se potenciálně v pícninách v ČR [online]. Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha-Uhříněves, rev. 2012 [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu otočník evropský na Wikimedia Commons 
Taxon Heliotropium europaeum ve Wikidruzích
