Otočník evropský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxOtočník evropský
alternativní popis obrázku chybí
Otočník evropský (Heliotropium europaeum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád brutnákotvaré (Boraginales)
Čeleď brutnákovité (Boraginaceae)
Rod otočník (Heliotropium)
Binomické jméno
Heliotropium europaeum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení rostliny

Otočník evropský (Heliotropium europaeum) je jednoletá bylina, jediný druh širokého rodu otočník, vyskytující se v České republice. Tento archeofyt je z minulosti znám jako ne příliš významný plevel, ale dnes je v české přírodě, následkem změn v hospodaření s polními pozemky a používání herbicidů, blízko svému vyhynutí. Byl proto v roce 2012 zařazen v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" mezi kriticky ohrožené druhy (C1t).[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jeho původní areál se nachází v teplých oblastech střední a východní Evropy a téměř po celém evropském jihu s přesahem na sever Afriky. Směrem na východ pokračuje přes Malou Asii a Kavkaz do Jihozápadní Asie, Střední Asie i na Arabský poloostrov.

Nároky na teplo v období vývoje má značné a ve střední Evropě roste jen v nejvýhřevnějších panonských oblastech. V ČR se občas vyskytoval hlavně na xerotermních územích jižní Moravy v okolí Znojma, Mikulova, Moravského Krumlova, Oslavan a Hustopečí, dnes je nalézán jen výjimečně.[1][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Slunomilný terofyt rostoucí na polích, vinicích, úhorech i okolo polních cest. Vyžaduje půdu výhřevnou, lehkou, písčitou nebo hlinitou, zásaditou až neutrální. Semena klíčí až pozdě z jara, kdy je půda již značně oteplená. Hlavní období vývoje spadá k počátku podzimu, starší rostliny snášejí chlad a někdy kvetou ještě i po prvých mrazech. Ploidie druhu je 2n = 48.[1][3][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá rostlinalodyhou přímou nebo vystoupavou, v horní části rozkladitě větvenou a vysokou 15 až 40 cm. Hustě chlupatá lodyha, která je na průřezu oblá, uvnitř plná a střídavě porostlá řapíkatými listy, vyrůstá z tlustého, málo větveného a často křivolakého kořene. Listové čepele dlouhé 3 až 6 cm a široké 2 až 3 cm mají tvar široce eliptický, na bázi jsou zúžené do řapíku a na vrcholu tupě špičaté, po obvodě jsou celistvé, na obou stranách chlupaté a mají čtyři až šest párů postranních žilek.

Bílé, nažloutlé nebo slabě namodralé, drobné, nevonné květy vyrůstají v jednoduchých nebo dvojitých, úžlabních i koncových vijanech. Květy bývají dlouhé i široké asi 4 mm, jsou pětičetné, oboupohlavné, přisedlé a nemají listeny. Vytrvalý kalich je hluboce dělený do kopinatých, chlupatých lístků, jež jsou v době zrání plodů doširoka rozložené. Nálevkovitá koruna s lísky v dolní části srostlými má krátkou trubku, jejíž dolní část je zlatožlutá až nazelenalá a horní bílá. Pět tyčinek s krátkými nitkami nese prohnuté špičaté prašníky. Pestík se svrchním semeníkem, z počátku jednodílným a po odkvětu rozděleným do čtyř pouzder, má prstencovitou žlázkou produkující nektar a nese krátkou čnělku s dvouklanou bliznou. Kvete v červenci až září, květy jsou opylovány hmyzem. Opylený květ se vyvine ve tvrdku tvořenou čtyřmi vejčitými, hnědými, bradavičnatými plůdky, asi 2 mm velkými.[1][3][5][6][7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Otočník evropský byl ještě v polovině 20. století považován za plevelnou rostlinu rostoucí v teplých oblastech poměrně hojně, hlavně v okopaninách, kukuřici a na vinicích. Jeho semena na polích klíčí velmi pozdě, většinou až v době, kdy jsou okopávky již dokončeny a proto mladé semenáče většinou nebývaly zničené. Nebyl plevelem nikterak významným, ale používaní herbicidů jej v české přírodě téměř vyhubilo.

Rostlina je pro většinu savců toxická, obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy, např. europin, heliotridin, heliotrin, lasiokarpin, lykopsamin, retronecin, supinidin a další. Jejich reálné nebezpečí spočívá v chronické otravě způsobené delším podáváním i malých dávek, které způsobí hepatotoxicitu, mutagenitu a posléze i karcinogenitu, nejprve je poškozována jaterní tkáň. Tyto látky zůstávají stabilní i v průběhu normálního sušení bylin. V oblastech kde roste na loukách dochází k úhynu pasoucích se zvířat i rození postižených mláďat.[8][9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Heliotropium europaeum, s. 182-184. 
  2. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.02.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. a b c ELIÁŠ, Pavol jun. BOTANY.cz: Otočník evropský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 06.07.2007 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Heliotropium europaeum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Skrutec európsky [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2018-02-14]. S. 16-18. Dostupné online. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky) 
  6. ZHU, Gelin; RIEDL, Harald; KAMELIN, Rudolf V. Flora of China: Heliotropium europaeum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Southwest Environmental Information Network: Heliotropium europaeum [online]. Southwest Biodiversity Consortium, Arizona State University, Tempe, AZ, USA [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Otočník evropský, s. 164-165. 
  9. OPLETAL, Lubomír; ŠIMERDA, Bohumír. Rostliny s antinutričními a toxickými látkami vyskytující se potenciálně v pícninách v ČR [online]. Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha-Uhříněves, rev. 2012 [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]