Helena Koželuhová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Helena Koželuhová

Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1946
Stranická příslušnost
Členství ČSL

Narození 7. května 1907
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. května 1967 (ve věku 59 let)
Boston
USAUSA USA
Choť Adolf Procházka
Rodiče Helena Čapková
Děti Marta, Helena
Alma mater Masarykova univerzita
Profese politička, spisovatelka, advokátka a novinářka
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Commons Kategorie Helena Koželuhová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helena Koželuhová, též Helena Koželuhová-Procházková (7. května 1907 Brno[1]6. května 1967 Boston) byla československá politička, členka Československé strany lidové a představitelka jejího pravicového křídla, odpůrkyně KSČ a poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 žila v exilu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a účast v protinacistickém odboji[editovat | editovat zdroj]

Byla druhou dcerou brněnského advokáta JUDr. Františka Koželuhy a Heleny Čapkové-Koželuhové, byla tedy neteří Josefa a Karla Čapka. V Brně absolvovala obecnou školu a gymnázium. V roce 1928 získala doktorát obojího práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Posléze pracovala v advokátní kanceláři Adolfa Procházky, významného člena a později i ministra Československé strany lidové, se kterým se seznámila během studií a za kterého se posléze provdala (říjen 1930). Oddal je strahovský opat Metoděj Jan Zavoral a za svědka jim šel Karel Čapek. V lednu roku 1935 složila advokátní zkoušky a stala se řádnou advokátkou v manželově kanceláři. V roce 1938 si manželé Procházkovi koupili dům v Roztokách u Prahy. Adolf Procházka počátkem německé okupace působil v odbojové organizaci Politické ústředí jako jeden z hlavních zástupců lidovců. Po prozrazení činnosti uprchl na začátku roku 1940 přes Slovensko, Maďarsko do Jugoslávie, Paříže a nakonec do Velké Británie. Helenu Koželuhovou zatklo gestapo, ale podařilo se jí se z vězení dostat na svobodu, protože tvrdila, že ji manžel kvůli rozepřím opustil. Byla propuštěna a oficiálně rozvedena ale i nadále byla sledována. Za heydrichiády ji nacisté znovu zatkli a deportovali do Terezína, odkud se dostala pod podmínkou, že se provdá. Vzala si pak skutečně dlouholetého rodinného přítele Ing. Jiřího Wilda. Spolu s ním a svými dcerami přesídlila na jaře 1943 do Bratislavy. Jiří Wild na Slovensku působil jako odborník na ministerstvu dopravy a veřejných prací. Byl v kontaktu s odbojem. Poté, co vypuklo Slovenské národní povstání, odešel s celou rodinou do Banské Bystrice. Po porážce povstání se manželé uchýlili zpět do Bratislavy, kde zůstali do konce války.[2]

Poválečná politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1945 se z exilu vrátil Adolf Procházka a obnovil svazek s Helenou Koželuhovou, přičemž fiktivní manželství s Jiřím Wildem soud uznal za neplatné. Po válce vstoupila do obnovené lidové strany, kde se stala jednou z vůdkyní ostře protikomunistického křídla strany. Oblíbena byla zejména mezi studenty a mladší generací. Razila protikomunistický kurs, větší demokratizaci strany, omezení její klerikální politiky a spojenectví se slovenskou Demokratickou stranou.[3] Publikovala v listech Lidová demokracie a Obzory.[2][4]

V parlamentních volbách v roce 1946 byla zvolena poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. Slib ale nesložila a mandát nepřevzala. Během června 1946 na členství v parlamentu rezignovala. Místo ní do Národního shromáždění nastoupil Josef Herl.[5] Už před volbami se roku 1946 zabývala plánem na odstavení dosavadní skupiny okolo předsedy ČSL Jana Šrámka (měl se stát čestným předsedou). V dubnu 1946 se pokusila iniciovat personální změny ve vedení, ale nebyla úspěšná a vedení strany dokázalo zmanipulovat volby do výkonného výboru ČSL tak, aby pravicové křídlo bylo eliminováno. Po neúspěšných volbách v roce 1946 Koželuhová nicméně ve své kritice pokračovala. Obvinila vedení strany ze zanedbání předvolební kampaně a požadovala ostřejší protikomunistický kurs, laicizaci strany (menší vliv kněží), zpochybňovala zahraniční orientaci ČSR na Sovětský svaz a inspirovala se křesťansko demokratickými soudobými proudy v západní Evropě. O svých plánech mluvila s některými členy ČSL, ale dva méně významní regionální politici lidové strany její aktivity nahlásili Františku Hálovi. Následovala protiakce a v červnu 1946 byla Koželuhová ze strany vyloučena. To vedlo k ostrému rozštěpení voličské základny, jejíž podstatná část odmítala její vyloučení a požadovala jeho přešetření. Klub lidových akademiků i většina krajských organizací ČSL požadovala svolání mimořádného sjezdu. Tomu ale Jan Šrámek a František Hála dokázali zabránit. I po vyloučení ze strany se podílela na publicistické činnosti a neúspěšně se snažila o vytvoření nové politické strany.[3][2][6]

Poúnorový život v exilu[editovat | editovat zdroj]

Po únorovém převratu v roce 1948 uprchla v březnu se svým manželem a dvěma dcerami za dramatických okolností za hranice. Z Německa se v létě roku 1948 s manželem přesunula do Velké Británie. Rozešla se s manželem a pak nejdříve žila v Paříži, později od roku 1950 v Německu (Mnichov) a nakonec se v 60. letech přestěhovala do USA, kde učila a přednášela na vysokých školách (Dean Junior College ve Franklinu u Bostonu) jako profesorka francouzštiny a němčiny. Politicky se angažovala v československém exilu. Zde se dočasně vrátila do lidové strany a pak neúspěšně usilovala o obnovu meziválečné Československé národní demokracie. Od roku 1949 byla členkou Rady svobodného Československa. Předtím se v prosinci 1948 stala předsedkyní Sdružení československých žen v exilu. Během mnichovského pobytu redigovala časopis Návrat. Během této doby také dokončila knihu Čapci očima rodiny. V letech 19511955 byla spolupracovnicí rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Zemřela na rakovinu.[2][7]

S manželem měla dvě dcery Martu (1931) a Helenu (1936). Marta se v USA provdala za T. Kastnera, se kterým měla tři děti. Jejich dcera Katherine Kastnerová se přestěhovala do Prahy, kde spolu s Camille Huntovou založila galerii Hunt Kastner Artworks.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Brno (kostel sv. Tomáše)
  2. a b c d Koželuhová, Helena [online]. csds.cz, [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Jan Renner: Československá strana lidová 1945-1948, nakl. PRIUS, Brno 1999, str. 38-41
  4. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1181-1183. (česky)  
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1182-1183, 1187. (česky)  
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1285, 1343. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Koželuhová
  • DRÁPALA, Milan, a kol. Na ztracené vartě Západu : antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-1948. Praha : Prostor, 2000. 682 s. ISBN 80-7260-046-X.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 153.