Habrovec habrolistý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHabrovec habrolistý
alternativní popis obrázku chybí
Habrovec habrolistý s plodenstvími (Ostrya carpinifolia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bukotvaré (Fagales)
Čeleď břízovité (Betulaceae)
Rod habrovec (Ostrya)
Binomické jméno
Ostrya carpinifolia
Scop., 1772
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kmen habrovce habrolistého

Habrovec habrolistý (Ostrya carpinifolia) je opadavý, jednodomý strom, druh z nevelkého rodu habrovec, jehož jednopohlavné samčí a samičí květy vyrůstají v oddělených květenstvíchjehnědách.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je dřevinou rozšířenou hlavně v jižní a jihovýchodní Evropě, Malé Asii a v oblastech Kavkazu, kde roste nejčastěji v podhorských a horských lesích. V Evropě hranice jeho původního areálu probíhá přes západní Francii, na severu sahá po jižní okraje Alp a sever Balkánského poloostrova, na jihu k pobřeží Středozemního moře a na východě vede přes Turecko do Libanonu i Sýrie a do severokavkazského Ázerbájdžánu a Gruzie.

české přírodě není původním druhem a přestože se na zámku Hluboká pěstuje jako okrasná dřevina již od roku 1865 a dobře snáší podnebí české kotliny, není v Česku valně rozšířen. Lze jej obvykle spatřit pouze v botanických zahradách (Botanická zahrada Univerzity Karlovy) nebo v panských parcích (Průhonický zámek, Zbraslavský klášter).[2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Habrovec habrolistý je druhem, jemuž prospívá teplejší středomořské klima. Vyskytuje se obvykle v listnatých lesích na kamenitých svazích, ve vnitrozemí i v přímoří. V severní části rozšíření si volí místa na teplém a na vápenec bohatém podloží, kdežto v jižních oblastech i na vápno chudých. Je odolný vůči déletrvajícímu suchému počasí, snáší plné slunce a roste též v polostínu. V nárocích na kvalitu půdy a prostřední je skromný, požaduje však odvodněné stanoviště.

Vzdoruje mrazu, uvádí se až do -35 °C, což dokumentuje jeho výskyt RuskuPetrohradě. Ve velmi chladných oblastech se ale někdy vyskytuje ve tvaru keře, jenž bývá jen 5 m vysoký. Roste v nadmořské výšce až 2100 m n. m, běžně se dožívá věku 100 let. Má velkou schopnost tvořit po skácení pařezové výmladky. Ploidie druhu je 2n = 16.[2][3][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Strom vyrůstající do výše 10 až 15 m s kmenem o průměru 30 až 50 cm a s kulatou nebo vejčitou korunou. Kůra je zprvu světle šedá a hladká, později šedě hnědá a podélně rozbrázděná. Na tenkých, hnědých letorostech zjara střídavě vyrůstají drobné, špičaté, listové pupeny kryté zelenými, hnědě olemovanými šupinami. Krátce řapíkaté listy mají vejčité čepele 4 až 10 cm dlouhé a 2 až 6 cm široké, které jsou u báze mělce srdčité až okrouhlé, na vrcholu zašpičatělé a po obvodě nepravidelně dvojitě pilovité. Mají 11 až 18 párů postranních žilek, na lícní straně jsou leskle zelené, na rubové matné a někdy bývají nesouměrné. Palisty brzy opadávají.

Květenství jsou jehnědy sestavené z květů jednoho pohlaví. Samčí jehnědy vznikají již na podzim, jsou převislé a rostou po dvou až čtyřech na koncích mladých prýtů. Jsou žlutozelené, bývají dlouhé až 10 cm a tlusté 0,5 cm a jsou tvořené květy bez okvětí, které mívají čtyři až deset krátkých tyčinekprašníky obsahující kulatá pylová zrna. Samičí jehnědy ukryté přes zimu v pupenech se objevují až na jaře současně s rašením listů, jsou zprvu vejčité, vzpřímené a dlouhé do 5 cm, po opylení se stávají převislé a prodlužují se. Jejich samičí květy vyrůstají po dvou z paždí listenů, obsahují dvoudílný semeník se dvěma bliznami a jsou obalené třemi listenci. Květy kvetoucí v květnu a červnu jsou větrosnubné.

Samičí květenství se po odkvětu vyvíjí do převislé, vejčité šištice 5 až 8 cm dlouhé, která vzdáleně připomíná chmelovou šištici. Obsahuje plody, oválné oříšky, jež jsou asi 4 mm dlouhé, hnědé a mají nevýrazná žebra. Každý oříšek je zabalen v nafouklém, zprvu žlutém a později hnědém obalu se síťnatou žilnatinou a obsahuje jedno semeno.[2][3][5][6]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

U habrovce habrolistého často vznikají plody partenokarpicky, bez oplodnění pohlavní buňky, semena nemají vyvinutý zárodek a jejich klíčivost bývá úspěšná asi jen z 5 %. Po předchozí stratifikaci se semena vysévají brzy zjara, někdy klíčí i déle než rok. Roční semenáče bývají vysoké 5 až 15 cm a dále rostou dost pomalu, strom dosahuje plné výšky asi v 50 letech, pak už jen tloustne. Pro zahradnické účely se nejčastěji rozmnožuje kořenovými oddělky.[6][7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dřevo stromu, nediferencované na běl a jádro, je načervenalé, těžké, velmi tvrdé a houževnaté. V minulosti se z něj vyráběly např. dřevěná ozubená kola nebo loukotě kol vozů a jiné namáhané součástky, jakož i kuchyňské předměty. Často je používáno jako palivo, má vysokou výhřevnost a hoří bez kouře, vyrábí se z něj též dřevěné uhlí. Pro pravidelný zdroj paliva se využívá jeho schopnosti vytvářet z pařezů výmladkový les, ze kterého se při krátké obmýtné době získává palivové dříví. V současnosti bývá habrovec habrolistý pěstován hlavně jako parková dekorativní dřevina, jejíž listy se na podzim zbarvují do zářivě žlutého odstínu.[2][5][7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d LEUGNEROVÁ, Gabriela. BOTANY.cz: Habrovec habrolistý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 26.05.2008 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Dendrologie.cz: Habrovec habrolistý [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Ostrya carpinifolia [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Habrovec habrolistý, s. 54. 
  6. a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/3: Hrabovec [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2006 [cit. 2017-10-23]. S. 190-191. Dostupné online. ISBN 80-224-0922-7. (slovensky) 
  7. a b Plants For a Future: Ostrya carpinifolia [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]