Gundakar z Ditrichštejna

Gundakar kníže z Dietrichsteinu
Gundakar kníže z Dietrichsteinu
Nejvyšší císařský komorník
	Ve funkci:; 3. červenec 1675 – 25. leden 1690
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Jan Maxmilián z Lambergu
Nástupce	Karel Ferdinand z Valdštejna
Nejvyšší císařský štolba
	Ve funkci:; 1657 – 1675
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	František Albrecht z Harrachu
Nástupce	František Julius Breuner jako správce úřadu
Tajný rada
	Ve funkci:; ? – ?
Panovník	Leopold I.
Říšský dvorní rada
	Ve funkci:; 1656 – ?
Panovník	Ferdinand III.
Komorník arcivévody Leopolda
Narození	9. prosince 1623; Kremže
Úmrtí	25. ledna 1690 (ve věku 66 let); Augsburg
Titul	1656 říšský hrabě ; 1684 říšský kníže
Choť	I. (1657) Alžběta Konstancie z Qustenbergu (1630–1683); II. (1686) Marie Kristina z Trautsonu (1660–1719);
Rodiče	Bartoloměj z Ditrichštejna-Hollenburgu
Děti	bezdětný
Profese	sběratel umění
Ocenění	1672 Řád zlatého rouna (č. 484)
Commons	Gundakar Dietrichstein
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gundakar kníže z Ditrichštejna (německy Gundakar/Gundacar Fürst von Dietrichstein; 9. prosince 1623 – 25. ledna 1690 Augsburg, Německo) byl rakouský šlechtic z rodu Ditrichštejnů. Působil ve službách Habsburků a jako dlouholetý nejvyšší štolba (1658–1675) a nejvyšší komorník (1675–1690) patřil za vlády Leopolda I. k vlivným osobnostem císařského dvora ve Vídni. Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1672) a v roce 1684 získal titul říšského knížete.^[1] Vlastnil statky v Rakousku a v Čechách, jeho zásluhou byl barokně přestavěn zámek v Libochovicích. Zemřel bez potomstva, většina majetku přešla odkazem na mikulovskou větev Ditrichštejnů.

Kariéra

Patřil k protestantské hollenburské linii rodu a pocházel z početné rodiny Bartoloměje z Ditrichštejna (1579–1635), byl nejmladším z 19 dětí. Z otcova majetku zdědil hrad Abersbach v Dolním Rakousku, po absolvování kavalírské cesty přestoupil na katolickou víru (1650), což mu umožnilo vstoupit do služeb Habsburků a stal se komorníkem arcivévody Leopolda.^[3] V roce 1656 byl povýšen na říšského hraběte, téhož roku se stal členem říšské dvorní rady. V letech 1657–1675 byl nejvyšším štolbou císaře Leopolda I., jako přední dvořan se stal také císařským tajným radou. Již v době Leopoldovy korunovace ve Frankfurtu se zařadil mezi vlivné osobnosti dvora^[4] a přes třicet let patřil k důležitým císařovým poradcům. O jejich blízkém vztahu svědčí fakt, že Leopold I. jej v korespondenci oslovoval křestním jménem. V letech 1675–1690 byl Gundakar nejvyšším císařským komorníkem. V roce 1672 získal Řád zlatého rouna a v roce 1684 byl povýšen na říšského knížete (protože neměl potomstvo, titul byl udělen pouze pro jeho osobu – ad personam). Zemřel v Augsburgu během korunovace Josefa I. římským králem.

Majetkové a rodinné poměry

Erb Gundakara z Ditrichštejna a jeho manželek na vstupním portálu zámku v Libochovicích

Z otcovského majetku zdědil hrad a panství Arbesbach v Dolních Rakousích. Jako vysoce postavený dvořan začal budovat své majetkové zázemí, nejprve koupil statek Hollabrunn poblíž rakousko-moravských hranic, poté v roce 1672 získal hrad Merkenstein jižně od Vídně. V roce 1676 koupil od Šternberků za 480 000 zlatých panství Libochovice s hradem Hazmburkem a Budyni nad Ohří v severních Čechách, později přikoupil Žerotín (1678) a další vesnice v okolí. Mezitím ještě v jižních Čechách získal Vlachovo Březí (1680) a také toto panství rozšiřoval nákupy dalších vesnic (Předslavice, Miloňovice, Čepřovice). Po první manželce zdědil v roce 1683 panství Nepomyšl. V Praze koupil v roce 1671 z pozůstalosti nejvyššího písaře Mikuláše z Gerštorfu dům v Loretánské ulici na Hradčanech, který plánoval přestavět na palác podle projektu Franceska Carattiho. K přikoupení sousedních domů a přestavbě na palác došlo až za dalších majitelů.^[5]

V letech 1682–1690 podnikl zásadní přestavbu zámku v Libochovicích, který měl i díky nákladné výzdobě interiérů plnit úlohu reprezentačního sídla.^[6] Přestavbu vedl Antonio della Porta, který v té době pracoval na nedaleké Roudnici pro rodinu Lobkoviců.^[7] Porta projektoval také barokní úpravy zámků v Budyni nad Ohří, Pátku a Nepomyšli,^[8] k nim ale z finančních důvodů došlo jen částečně, případně až po Gundakarově smrti.

Jeho první manželkou byla od roku 1657 Alžběta Konstancie z Questenberka (1630–1683), dědička panství Nepomyšl (součástí panství byl zámek Nepomyšl, městečko Kryry a několik vesnic získaných jejím otcem Heřmanem z Questenberka.^[9]) Podruhé se oženil v roce 1686 s Marií Kristinou z Trautsonu (1660–1719). Obě manželství zůstala bez potomstva. I když měl Gundakar bližší příbuzné z hollenburské linie, většinu jeho českého a rakouského majetku začleněného do fideikomisu (1689) zdědil tehdy nejvýznamnější představitel rodu, vzdálený bratranec kníže Ferdinand z Ditrichštejna (1636–1698). Z hollenburské větve Gundakarův prasynovec Gundakar Ferdinand (1678–1744) zdědil pouze rakouské panství Arbesbach (v roce 1693 pak získal titul hraběte).

Odkazy

Reference

↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997), s. 504 ISBN 80-7185-104-3
↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640-1740; Praha, 2013 s. 654 ISBN 978-80-7422-233-7
↑ MILTOVÁ, Radka Nokkala: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690; Praha, 2017, s. 271 ISBN 978-80-7422-510-9
↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou; České Budějovice, 2009 s. 282–283 ISBN 978-80-86829-43-2
↑ KROUPA, Jiří: Dietrichsteinské paláce v českých zemích; Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno, 1998 s. 27-49 ISBN 80-210-2009-1
↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III., Praha, 1998 s. 476, 479 ISBN 80-85983-15-X
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku díl III. Severní Čechy; Praha, 1984 s. 277
↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000 s. 307 ISBN 80-85983-16-8
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984 s. 342

Literatura

MILTOVÁ, Radka Nokkala: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650-1690, Kapitola Gundakar z Dietrichsteina a Libochovice, Praha, 2017, s. 146-167 ISBN 978-80-7422-510-9
SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 682 stran ISBN 978-80-7394-165-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gundakar z Ditrichštejna na Wikimedia Commons
Rodokmen hollenburské větve Ditrichštejnů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

[1] Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997), s. 504 ISBN 80-7185-104-3

[2] HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640-1740; Praha, 2013 s. 654 ISBN 978-80-7422-233-7

[3] MILTOVÁ, Radka Nokkala: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690; Praha, 2017, s. 271 ISBN 978-80-7422-510-9

[4] KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou; České Budějovice, 2009 s. 282–283 ISBN 978-80-86829-43-2

[5] KROUPA, Jiří: Dietrichsteinské paláce v českých zemích; Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno, 1998 s. 27-49 ISBN 80-210-2009-1

[6] KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III., Praha, 1998 s. 476, 479 ISBN 80-85983-15-X

[7] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku díl III. Severní Čechy; Praha, 1984 s. 277

[8] KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000 s. 307 ISBN 80-85983-16-8

[9] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984 s. 342

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]