Přeskočit na obsah

Galilejské jezero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Galilejské jezero
Satelitní snímek Galilejského jezera
Satelitní snímek Galilejského jezera
Poloha
SvětadílAsie
StátIzraelIzrael Izrael
DistriktSeverní distrikt
Map
Zeměpisné souřadnice32°49′8″ s. š., 35°35′24″ v. d.
Rozměry
Rozloha166 km²
Délka21 km
Šířka12 km
Objem4 km³
Povodí2730 km²
Max. hloubka48 m
Prům. hloubka25 m
Ostatní
Typtektonický
Nadm. výška−212 m n. m.
Pobřeží55 km
Přítok vodyJordán, Ajiš
Odtok vodyJordán
SídlaTiberias
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Galilejské jezero, Tiberiadské jezero, Genezaretské jezero či Kineretské moře (hebrejsky: ים כנרת, zvuk Jam Kineret, Kineretské jezero, či zkráceně Kineret; arabsky: بحيرة طبريا, zvuk Buchajret Tabarija) je největší izraelské sladkovodní jezero nacházející se v Severním distriktu u Golanských výšin, v severní části Velké příkopové propadliny. V obvodu má přibližně 53 km a je 21 km dlouhé a 13 km široké. Jeho rozloha je 166 km2 a maximální hloubka 43 m.[1] Leží 212 metrů pod úrovní světového oceánu a je tak nejníže položeným sladkovodním jezerem na světě[1] a druhým nejníže položeným jezerem (po Mrtvém moři).

V povodí jezera je prováděno extenzivní zemědělství, zejména v Chulském údolí (bavlna, tolice vojtěška) a při březích jezera (banány, datle, bavlna). Galilejské jezero je hlavním zdrojem pitné vody pro Izrael a pokrývá přibližně jednu třetinu jeho spotřeby.

Je historickou rybářskou lokalitou – již více než dva tisíce let je využíváno pro rybářství[2] – a křesťany je pokládáno za místo Ježíšových zázraků.[3] Část jeho vod je odváděna Národním rozvaděčem vody do jižní části země pro potřeby zavlažování a část je na základě izraelsko-jordánské mírové smlouvy odváděna do Jordánska.[4] Na západním břehu jezera se nachází město Tiberiada, které je podle židovské tradice jedním ze čtyř svatých měst judaismu.[5]

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Galilejské jezero má několik různých názvů. Přízvisko „Galilejské“ získalo podle oblasti Galilea, v níž se nachází, a jeho frekventované použití má původ ve Vulgatě, kde se nazývá moře Galilejské (řecky: θάλασσα τῆς Γαλιλαίας, latinsky: Mare Galilaeae). V Izraeli je však nejčastější označení Kineret[6] (či Kineretské jezero) a je pravděpodobné, že tento název má svůj původ, s ohledem na tvar jezera, buď v hebrejském slově kinor (כנור; což znamená „harfa,“ „lyra“ či „citera“), nebo v názvu opevněného města Kineret,[7] které stávalo na západním břehu jezera a po němž nezůstalo ani stopy.[8] Je však také možné, že bylo slovo kineret do hebrejštiny přejato z kanaánštiny.[9] V Tanachu je toto jezero označováno jako Kineretské moře.[10]

Citera (hebrejsky: כנור, kinor) podle níž je možná pojmenované Kineretské (Galilejské) jezero
„ Východní hranici si vyměříte od Chasar-énanu k Šefámu, poté sestoupí hranice od Šefámu k Rible na východ od Ajinu, pak sestupuje až narazí na východní svah při Kineretském moři. “
— Numeri 34:11[11]

Křesťanské náboženské texty jej naopak označují podle malé úrodné pláně (Genezaret) ležící, západně od jezera, jako Genezaretské jezero či Genezaretské moře.[12] Název „Genezaretské“ však také mohl vzniknout pořečtěním slova kineret.[8]

„ Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského. “
— Lukáš 5:1[13]

Arabský název jezera Buchajret Tabarija‎ (arabsky: بحيرة طبريا) v překladu znamená Tiberiadské jezero.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Rybáři na Galilejském jezeře

Starověk

[editovat | editovat zdroj]

Galilejské jezero leží na starověké obchodní stezce Via Maris, která vedla mezi Egyptem a severními říšemi Sýrií, Malou Asií a Mezopotámií. Na březích jezera založili Řekové, Hasmonejci a Římané vzkvétající města a osady, včetně Gadary, Hippos a Tiberiady. Historik Iosephus Flavius byl touto krajinou tak nadšen, že o ní napsal: „člověk by toto místo mohl označit touhou přírody.“ Rovněž ve svém díle zaznamenal zdejší prosperující rybářský průmysl, kdy na jezero pravidelně vyplouvalo 230 lodí.

Kristus na Genezaretském jezeře.
Eugène Delacroix (1854)

Většina z putování Ježíše Nazaretského se údajně odehrálo u břehů Galilejského jezera. V tomto období docházelo k rozvoji osad při pobřeží (Betsaida, Kafarnaum) a značnému obchodu a lodní dopravě. Synoptická evangelia popisují, jak Ježíš učinil z rybářů na jezeře své učedníky. Byli jimi Šimon a jeho bratr Ondřej a bratři Jan a Jakub. Jedna z Ježíšových nejznámějších řečí – Horské kázání – se odehrála na hoře s výhledem na jezero a mnoho jeho zázraků se mělo odehrát zde, včetně chůze po vodě, zastavení bouře a nakrmení pěti tisíců.

V roce 135 potlačili Římané povstání Bar Kochby (také označované jako druhá židovská válka). Následně vyhnali všechny Židy z Jeruzaléma, načež se centrum židovské kultury a učení přesunulo do zdejší oblasti, zejména pak do Tiberiady. V této oblasti později vznikl jeruzalémský talmud.

V období Byzantské říše se jezero stalo díky svému významu v Ježíšově životě jedním z hlavních cílů křesťanských poutníků. To vedlo k rozvoji plně kvalifikovaného cestovního ruchu, který zahrnoval jak pohodlné hostince, tak turistické trasy.

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

Význam jezera poklesl, když Byzantská říše ztratila kontrolu nad touto oblastí a ta následně přešla pod kontrolu Umajjovského chalifátu a posléze dalších islámských státních útvarů. Mimo Tiberiadu byla hlavní města v oblasti postupně vylidněna. 4. července 1187 se poblíž jezera uskutečnila mezi křižáckými vojsky a muslimy vedenými sultánem Saladinem bitva u Hattínu, při které došlo k velké křižácké porážce.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]
Politická mapa Galilejského jezera a okolních oblastí v současnosti.

V roce 1909 založili židovští pionýři první společnou zemědělskou osadu (kibuc) Kvucat Kineret, kde se židovští imigranti učili farmářství a zemědělství. Později zdejší pionýři založili kibuc Deganija. Kineret byl kolébkou kibucové kultury v počátcích sionismu a byl také rodištěm Naomi Šemer a místem posledního odpočinku Rachel – dvou nejprominentnějších izraelských básnířek.

V roce 1923 uzavřelo Spojené království a Francie Sykesovu–Picotovu dohodu, která rozdělila území bývalé Osmanské říše mezi Britský mandát Palestiny a Francouzský mandát Sýrie. Britové přenechali Francouzům jižní část Golanských výšin výměnou za severní část Jordánského údolí. Hranice byly přepsány tak, že oba břehy řeky Jordán a celé Galilejské jezero, včetně deset metrů širokého pruhu po jeho severním pobřeží, připadlo mandátní Palestině, společně s následujícími dodatky:[14]

Rybáři na jezeře
  • Jakákoliv existující práva Syřanů k využívání vod Jordánu musí zůstat nedotčená.
  • Syrská vláda má právo vystavět nové molo v Semachu nebo společně využívat existující molo.
  • Obyvatelé Sýrie a Libanonu mají stejná práva rybolovu na Chulském a Galilejském jezeře a řece Jordán jako obyvatele Palestiny a palestinská vláda je zodpovědná za kontrolu těchto vodních ploch.

Národní rozvaděč vody postavený v roce 1964 odvádí část vod jezera do hlavních izraelských populačních center a je jedním z hlavních zdrojů pitné vody v zemi. Izrael také vodou z jezera zásobuje Jordánsko (v souladu s Izraelsko-jordánskou mírovou smlouvou). Zvýšená poptávka po vodě a několik suchých zim vyústilo v nedostatek vody a pokles vodní hladiny, někdy až pod takzvanou „červenou linii,“ kdy může dojít k nezvratným škodám a je již zakázáno vodu z jezera odčerpávat.[15]

Dnes je nejvýznamnější ekonomickou aktivitou na jezeře cestovní ruch a celá zdejší oblast je oblíbená prázdninová destinace. Mnoho historických a náboženských míst kolem jezera, zejména město Tiberias, je ročně navštíveno miliony místních a zahraničních turistů. Mezi další ekonomické aktivity patří rybářství a zemědělství. V pásu úrodné půdy kolem jezera se pěstují především banány. Na jezeře je také rozvinutá místní lodní doprava.

Jednou z hlavních atrakcí je místo, kde z jezera vytéká řeka Jordán, kam jezdí tisíce poutníků z celého světa, aby se zde nechali pokřtít či překřtít.

Fyzickogeografická charakteristika

[editovat | editovat zdroj]
Batymetrická mapa jezera

Jezero se nachází ve Velké příkopové propadlině, která odděluje africkou a arabskou tektonickou desku. V důsledku polohy na střetu tektonických desek je tato oblast místem občasných zemětřesení a v minulosti byla místem vulkanické činnosti. To je patrné zejména z hojného výskytu čediče a jiných vyvřelých hornin. Díky své poloze v depresi se nachází 212 metrů pod úrovní světového oceánu, a je tak nejníže položeným sladkovodním jezerem na světě[1] a druhým nejníže položeným jezerem (po Mrtvém moři).

Jezero, jehož maximální délka v severojižním směru je 21 kilometrů a maximální šířka v západovýchodním směru je 12 kilometrů, má délku pobřeží 55 kilometrů, rozkládá se na ploše 165 km² a jeho povodí zabírá plochu 2730 km².[1] V nejhlubším místě dosahuje hloubky 44 metrů, zatímco průměrná hloubka je 25 metrů. Maximální objem jezera je 4,3 miliardy m³ a jeho běžná

Hydrologie

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní zdrojnicí jezera je řeka Jordán, která vzniká soutokem tří řek: Hasbani, tekoucí z libanonských hor (průměrný roční průtok je 125 milionů m3/rok), Banias, tekoucí z Golanských výšin (125 milionů m3/rok) a Dan, tekoucí z oblasti hory Hermon (250 milionů m3/rok). Dále do Jordánu přitéká na 140 milionů m3/rok z malých horských potoků Horní Galileje, avšak přibližně 100 milionů m3/rok je z řeky využito na zavlažování v Chulském údolí. Ve výsledku tedy do jezera z řeky Jordán ročně přiteče 540 milionů m3/rok.[16]

Nadto jezero přijme dalších zhruba 70 milionů m3/rok ze sezónních potoků, 65 milionů m3/rok ze slaných podzemních pramenů a 65 milionů m3/rok ze srážek. Celkem tedy Galilejské jezero ročně získá 740 milionů m3/rok.[16]

V jižní části jezera řeky Jordán jezero opouští (70 milionů m3/rok, 16 m3/s).[17] Velké množství vody je z jezera odebíráno Národním rozvaděčem vody pro potřeby zavlažování jižní části země (500 milionů m3/rok) a přibližně 270 milionů m3/rok se odpaří.[16]

Průměrná teplota vody během roku (°C), v letech 1969–1983:[18]

hloubka
v m 		leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
0 15,7 14,7 16,0 19,4 23,2 26,7 27,9 28,6 28,4 26,3 22,3 18,0
5 15,7 14,7 15,4 18,7 22,6 25,9 27,4 28,3 28,2 26,2 22,3 18,0
10 15,7 14,7 15,0 17,7 21,5 24,7 27,1 28,1 28,1 26,2 22,3 18,0
15 15,7 14,6 14,7 16,7 19,2 21,5 24,6 26,5 27,3 26,0 22,3 18,0
20 15,7 14,6 14,5 15,9 17,4 17,4 17,7 18,6 20,3 21,8 20,8 17,6
25 15,6 14,5 14,4 15,4 16,4 16,1 16,1 16,3 16,8 17,1 17,7 17,5
30 15,4 14,5 14,3 15,0 15,7 15,4 15,4 15,8 16,1 16,1 15,9 16,2
35 15,4 14,5 14,3 14,8 15,4 15,1 15,2 15,5 15,9 15,9 15,6 15,8
40 15,4 14,5 14,3 14,2 15,3 15,0 15,1 15,5 15,9 15,8 15,5 15,5

Kyselost vody během roku (pH), v letech 1969–1983:[18]

hloubka
v m 		leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
0–12 8,0 8,3 8,6 8,7 8,8 8,9 8,7 8,6 8,6 8,5 8,3 8,0
12–22 8,0 8,1 8,1 7,9 7,9 8,0 8,0 7,9 7,9 7,9 7,9 8,0
22–32 7,9 8,1 8,0 7,7 7,7 7,6 7,6 7,5 7,5 7,5 7,7 7,7
32–40 7,8 8,0 7,9 7,7 7,6 7,6 7,5 7,5 7,5 7,4 7,4 7,5

Klima

[editovat | editovat zdroj]

Kvůli své kryté poloze, nízké nadmořské výšce a vlivu jezera jsou zde mírné zimy s průměrnými lednovými teplotami kolem 14 °C, což je výrazně více než průměrná teplota v rámci celého Izraele (4 °C). Díky absenci mrazových dnů je zdejší prostředí vhodné pro pěstování teplomilných plodin, jako jsou banány, datle, citrusy a zelenina. Léta jsou zde teplá, s průměrnou teplotou kolem 28 °C, což odpovídá celostátnímu průměru. Roční úhrn srážek je zde 380 mm.[19]

Deganija, Galilejské jezero – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrná teplota [°C] 12 13 15 18 22 24 28 29 28 20 18 14 20
Průměrné srážky [mm] 96 74 58 23 6 0 0 0 1 14 47 89 408
Zdroj: International Lake Environment Committee[18]

Fauna a flóra

[editovat | editovat zdroj]
Tilapie

Teplé vody Galilejského jezera prospívají rozličným druhům fauny a flory, jejichž výskyt podporuje komerční rybolov již více než dva tisíce let. Místní flora zahrnuje řadu rákosí podél pobřeží, stejně jako fytoplankton. Fauna zahrnuje zooplankton a bentos, stejně jako pestrou škálu druhů ryb, z nichž nejznámější je tilapie (Sarotherodon galilaeus galilaeus, známá také jako Svatopetrská ryba). Z ryb se dále loví cejn kineretský (Acanthobrama terraecanctae), cípal a tolstolobik.[20] Celkový roční objem ulovených ryb byl v roce 2007 celkem 1100 tun.[20]

Mezi hlavní druhy stromů patří duby (quercus), pistácie (pistacia), slivoně (prunus) a vrby (salix). Z křovin dále oleandry (nerium) a myrta (myrtus).[18]

Panorama

[editovat | editovat zdroj]
Panorama Galilejského jezera
Panorama Galilejského jezera

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sea of Galilee na anglické Wikipedii a Jezioro Tyberiadzkie na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Kineretské jezero [online]. Ministerstvo životního prostředí Státu Izrael [cit. 2008-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ SENGUPTA, Kim. A biblical tragedy in Galilee [online]. The Independent [cit. 2008-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Mt 4, 25 (Kral, ČEP)
  4. ↑ MURAKAMI, Masahiro. Managing Water for Peace in the Middle East: Alternative Strategies. Tokio: United Nations University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 92-808-0858-3. Kapitola Jordán. (anglicky)  Archivováno 2. 12. 2010 na Wayback Machine.
  5. ↑ JACOBS, Joseph; EISENSTEIN, Judah David. Palestine, Holiness Of [online]. Jewish Encyclopedia [cit. 2009-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha: Freytag & Berndt, 2006. ISBN 978-80-7316-202-3. S. 93. 
  7. ↑ Joz 19, 35 (Kral, ČEP)
  8. ↑ a b Gennesaret [online]. Easton's Bible Dictionary [cit. 2008-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Chinnereth [online]. Easton's Bible Dictionary [cit. 2008-12-06]. Dostupné online. (anglick) 
  10. ↑ Joz 13, 27 (Kral, ČEP)
  11. ↑ Nu 34, 11 (Kral, ČEP)
  12. ↑ Land of Genezareth [online]. Catholic encyclopedia [cit. 2008-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Lk 5, 1 (Kral, ČEP)
  14. ↑ Agreement respecting the boundary line between Syria and Palestine from the Mediterranean to El Hammé [PDF]. Organizace spojených národů [cit. 2008-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-09. 
  15. ↑ Izraelský parlament schválil státní vyšetřování současného nedostatku vody [online]. Eretz.cz, 2008-7-30 [cit. 2008-12-06]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c Hydrography and history of River Jordan [online]. United Nations University [cit. 2009-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-28. (anglicky) 
  17. ↑ BRADLEY, Edward. Analogies Between the Jordan Valleys of Utah and the Holy Land [PDF]. U.S. Geological Survey [cit. 2008-12-07]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  18. ↑ a b c d Lake Kinneret (Sea of Galilee) [online]. International Lake Environment Committee [cit. 2009-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-27. (anglicky) 
  19. ↑ Sea of Galilee [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2009-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b Mise WATEC 2007 [PDF]. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [cit. 2008-12-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Galilejské_jezero&oldid=24423763“