Endokrinní disruptory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
DDT narušuje účinek estrogenů

Endokrinní disruptory, zkráceně ED, někdy také označované jako hormonálně aktivní látky, jsou chemické látky, které mohou narušovat soustavu žláz s vnitřní sekrecí (nebo hormonální) systém. Tyto disruptory mohou způsobit rakovinu, vrozené vady a další vývojové poruchy.[1] Endokrinní disruptory, které se nacházejí v mnoha domácích a průmyslových výrobcích, „narušují syntézu, sekreci, transport, vazbu, působení nebo vylučování přirozených hormonů v těle, které jsou zodpovědné za vývoj, chování, plodnost a udržování homeostázy (normálního buněčného metabolismu)“.[2]

Jakýkoli systém v těle řízený hormony může být endokrinními disruptory vychýlen z rovnováhy. Konkrétně mohou endokrinní disruptory souviset s rozvojem poruch učení, závažných poruch pozornosti, kognitivních problémů a problémů s vývojem mozku.[3][4][5][6]

O endokrinních disruptorech se vedou spory, některé skupiny volají po rychlém zásahu regulačních orgánů, aby byly staženy z trhu, zatímco regulační orgány a další vědci požadují jejich další zkoumání.[7] Některé endokrinní disruptory byly identifikovány a staženy z trhu (například lék diethylstilbestrol), ale není jisté, zda některé endokrinní disruptory na trhu skutečně škodí lidem a volně žijícím živočichům v dávkách, kterým jsou volně žijící živočichové a lidé vystaveni.[8]

Studie na buňkách a laboratorních zvířatech ukázaly, že ED mohou u zvířat vyvolat nepříznivé biologické účinky a že expozice v nízkých koncentracích může mít podobné účinky i u lidí.[9] ED v životním prostředí mohou také souviset s reprodukčními problémy a neplodností volně žijících živočichů a zákazy a omezení jejich používání byly spojeny se snížením zdravotních problémů a obnovou populací některých volně žijících živočichů.

Odborníci předpokládají, že z přibližně 85 000 syntetických chemických látek by jich asi 1 800[10] mohlo být endokrinními disruptory. Protože však před jejich schválením nebyla podrobně testována jejich bezpečnost, panuje nejistota ohledně jejich přesného podílu.[11] Do skupiny endokrinních disruptorů patří např. léčiva a zbytky léčiv, plasty, některé pesticidy, paliva, průmyslové chemikálie a další látky, které jsou přítomny v ekosystému a zhoršují životní prostředí a zdraví.[12]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Termín endokrinní disruptor vznikl v roce 1991 v konferenčním centru Wingspread v americkém státě Wisconsin. Jednu z prvních prací o tomto fenoménu napsala Theo Colbornová v roce 1993.[13] V tomto článku uvedla, že chemické látky v životním prostředí narušují vývoj hormonálního systému a že účinky expozice během vývoje jsou často trvalé. Ačkoli někteří vědci narušování endokrinního systému zpochybňovali, pracovní zasedání v letech 1992 až 1999 přinesla konsenzuální prohlášení vědců o nebezpečnosti endokrinních disruptorů, zejména u volně žijících živočichů a také u lidí.[14][15][16][17][18]

Endokrinologická společnost vydala vědecké prohlášení, v němž nastínila mechanismy a účinky endokrinních disruptorů na "mužskou a ženskou reprodukci, vývoj a rakovinu prsu, rakovinu prostaty, neuroendokrinologii, štítnou žlázu, metabolismus a obezitu a kardiovaskulární endokrinologii" a ukázala, jak se experimentální a epidemiologické studie sbíhají s klinickými pozorováními u lidí, "což vede k tomu, že chemické látky narušující endokrinní systém (ED) představují významné riziko pro veřejné zdraví". Prohlášení konstatovalo, že je obtížné prokázat, že endokrinní disruptory způsobují lidská onemocnění, a doporučilo dodržovat zásadu předběžné opatrnosti.[19] Souběžné prohlášení vyjadřuje politické obavy.[20]

Sloučeniny narušující endokrinní systém zahrnují různé třídy chemických látek, včetně léčiv, pesticidů, sloučenin používaných v průmyslu plastů a ve spotřebitelských výrobcích, vedlejších průmyslových produktů a znečišťujících látek, a dokonce i některých přirozeně produkovaných rostlinných chemických látek. Některé z nich jsou všudypřítomné a široce rozptýlené v životním prostředí a mohou se bioakumulovat. Některé z nich jsou perzistentní organické látky a mohou být přenášeny na velké vzdálenosti přes hranice států a byly nalezeny prakticky ve všech oblastech světa a mohou se dokonce koncentrovat v blízkosti severního pólu, což je způsobeno výkyvy počasí a chladnými podmínkami.[21] Jiné se v životním prostředí nebo v lidském těle rychle rozkládají nebo se mohou vyskytovat pouze po krátkou dobu.[22] Mezi zdravotní účinky připisované sloučeninám narušujícím endokrinní systém patří řada reprodukčních problémů (snížená plodnost, abnormality mužského a ženského reprodukčního ústrojí a pokřivený poměr mužského a ženského pohlaví, ztráta plodu, menstruační problémy[23]); změny hladin hormonů; předčasná puberta; problémy s mozkem a chováním; poruchy imunitních funkcí a různé druhy rakoviny.[24]

Jedním z příkladů důsledků vystavení vyvíjejících se zvířat, včetně lidí, hormonálně aktivním látkám je případ léku diethylstilbestrol (DES), nesteroidního estrogenu, který nepatří mezi látky znečišťující životní prostředí. Před jeho zákazem na počátku 70. let 20. století předepisovali lékaři DES až pěti milionům těhotných žen k blokování samovolných potratů, což bylo před rokem 1947 nestandardní použití tohoto léku. Poté, co děti prošly pubertou, se zjistilo, že DES ovlivňuje vývoj reprodukčního systému a způsobuje rakovinu pochvy. Význam ságy kolem DES pro rizika spojená s expozicí endokrinním disruptorům je sporný, protože u těchto jedinců se jedná o mnohem vyšší dávky než v důsledku expozice životnímu prostředí.[25]

U vodních živočichů vystavených působení endokrinních disruptorů v městské odpadní vodě došlo ke snížení hladiny serotoninu a zvýšené feminizaci.[26]

V roce 2013 vydaly Světový zdravotnické organizace a Program OSN pro životní prostředí studii, dosud nejobsáhlejší zprávu o ED, v níž vyzvaly k dalšímu výzkumu, aby bylo možné plně pochopit souvislosti mezi ED a zdravotními riziky pro lidský a živočišný život. Tým poukázal na rozsáhlé mezery ve znalostech a vyzval k dalšímu výzkumu s cílem získat úplnější obraz o dopadech endokrinních disruptorů na zdraví a životní prostředí. Pro zlepšení globálních znalostí tým doporučil:

  •  Testování: známé ED jsou pouze "špičkou ledovce" a k identifikaci dalších možných endokrinních disruptorů, jejich zdrojů a způsobů expozice je zapotřebí komplexnějších testovacích metod.
  •  Výzkum: je zapotřebí více vědeckých důkazů k identifikaci účinků směsí ED na člověka a volně žijící živočichy (především z vedlejších průmyslových produktů), kterým jsou lidé a volně žijící živočichové stále více vystaveni.
  •  Podávání zpráv: mnoho zdrojů EDC není známo kvůli nedostatečnému podávání zpráv a informací o chemických látkách ve výrobcích, materiálech a zboží.
  •  Spolupráce: větší sdílení údajů mezi vědci a mezi zeměmi může vyplnit mezery v údajích, především v rozvojových zemích a rozvíjejících se ekonomikách.[27]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Endokrinní disruptory (ED) jsou velmi heterogenní skupinou. Jedná se zejména o syntetické látky, ale najdeme zde i látky přirozeně se vyskytující.

Dle původu lze endokrinní disruptory rozdělit na:

nebo na:

Dle výskytu pak můžeme endokrinní disruptory rozdělit na:

  • Pesticidy (methoxychlor, DDT, vinclozolin, atrazine, atd.)
  • Chemické látky obsažené ve výrobcích – např. v elektronice, dětských hračkách, oblečení nebo stavebních materiálech
  • Látky uvolňující se z obalů potravin (např. bisfenol A)

Výskyt endokrinní disruptorů v životním prostředí[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k široké škále různých druhů ED a jejich rozdílným vlastnostem jsme jejich působení vystaveni prakticky neustále. Jsou přítomny v půdě, ve vodě ale i ve vzduchu. Stejně tak je najdeme i v mnoha materiálech, které jsou běžnou součástí našeho života a s kterými přicházíme prakticky denně do styku. Jako příklad můžeme uvést již zmíněnou elektroniku, oblečení nebo obaly potravin.

Množství ED přítomných v prostředí se značně liší v jednotlivých částech světa a stále se vyvíjí. Některé látky byly nalezeny i v takzvaných panenských oblastech, značně vzdálených od místa jejich produkce a užívaní. Rozšiřují se prostřednictvím vody, vzdušných proudů a díky migrujícím zvířatům, která stráví čas v kontaminovaném prostředí a později se stanou součástí potravního řetězce v jiném prostředí. Množství ED v organismu typicky stoupá spolu s umístěním v potravním řetězci a větší expozici jsou tak vystaveni zejména predátoři, jakožto i člověk. Některé z ED jsou z prostředí úspěšně eliminovány, jiné zde však mohou přetrvávat i desítky let (perzistentní organické látky).

Organismus vystavený některému z ED, se jej přirozeně pokusí vyloučit z těla ven, některé z ED se ovšem mohou ukládat do určitých typů tkání a setrvávat v organismu i řadu let. Typickým příkladem jsou látky lipofilní povahy, které se snadno ukládají a hromadí v tukové tkáni. I u těchto látek je však snaha odstranit je z organismu pryč. Děje se tak například prostřednictvím mateřského mléka u savců či vajec, v případě ptáků a ryb. Těmito způsoby se však ED přenášejí do potomstva a mohou tak poškodit nový organismus již v počátcích jeho vývoje. Stejně tak mohou ED ovlivnit i jiného konzumenta mléka a vajec, případně konzumenta kontaminovaného masa. Pozorovány byly například zvýšené hladiny insekticidu DDT u kuřat chovaných v oblasti Severní Afriky, kde byla tato látka používána při snaze vymýtit malárii. Známým příkladem je také rtuť, která se ukládá v rybím mase ve formě methylrtuti.

Negativní dopad ED[editovat | editovat zdroj]

Značnou část ED tvoří pesticidy, a právě pesticidy mají hlavní podíl na narušování fyziologických endokrinních funkcí živočichů žijících v zasaženém prostředí. Tento efekt je dobře zdokumentován zejména u bezobratlých a ryb, ale i ptáků, plazů a savců. Většina vzniklých problémů je spojována s organochlorovými pesticidy, k nimž řadíme například DDT, DDE, chlordan, hexachlorbenzen (HCB) nebo hexachlorcyklohexan (HCH). Jedná se o syntetické pesticidy hojně využívané v zemědělství v období 60. let minulého století. Jsou vysoce stabilní, a přestože je jejich užívání ve většině zemí již řadu let zakázáno, stále zůstávají v prostředí. Jedná o látky lipofilní povahy, tudíž se hromadí i v tukové tkání živočichů a poměrně vysoké koncentrace byly nalezeny i jiných tkáních, například v mozku nebo játrech.

Stěžejním důsledkem kontaminace životního prostředí ED je narušení reprodukční schopnosti nebo vývoje živočichů, případně obojího a pozorované abnormality souvisejí s tím, v jakém bodě je proces rozmnožování či vývoje narušen. Může se jednat například o poškozenou diferenciaci pohlaví (feminizaci, maskulinizaci) nebo změny v sexuálním chování. Pozorovány byly i změny imunitního systému.

Konkrétním příkladem může být snížení populace mořského šneka Nachovce obecného, které je připisováno kontaminaci vod tribultinem, biocidem přítomným v laku, který se používá k ošetření lodí jako ochrana proti jejich znečištění. Tento druh živočicha je zvláště citlivý a znečištění vod u něj vyvolalo změny v diferenciaci pohlaví. Samičkám se vyvíjejí mužské pohlavní orgány (penis a chámovod), což znemožňuje jejich rozmnožování a vede tak k poklesu nebo i vyhynutí lokálních populací po celém světě.

Co se týče savců, je efekt ED nejlépe popsán u tuleňů. Pozorována u nich byla nejen porucha reprodukčního cyklu ale i imunitního systému, následkem čehož došlo ke snížení populace těchto tuleňů jednak vlivem nedostatečného množství nově narozených jedinců a zároveň i díky hromadnému úhynu na virové nákazy. Vina je připisována polychlorovaným bifenylů (PCB), které jsou ve zvýšeném množství přítomny v potravě tuleňů.[28]

Vliv ED na člověka[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako u zvířat, i u lidí byly zaznamenány změny v reproduktivním a sexuálním vývoji. Efekt pak závisí na několika faktorech, mezi něž patří například pohlaví, věk, stravovací zvyklosti nebo povolání.

Vůbec nejcitlivějším k účinkům ED je plod v období gametogeneze a následném brzkém intrauterinním vývoji, jejichž působení může být vystaven vlivem mobilizace těchto látek z tukové tkáně matky. Stejně tak kojenci jsou vystaveni riziku účinků ED přítomných v mateřském mléce. Míra tohoto rizika a případného poškození se pak odvíjí od množství ED, kterým je dítě vystaveno. Pozorován byl například vyšší výskyt nízké porodní hmotnosti[29], nádorového onemocnění dětí[30] a úmrtí plodu[31] v oblastech sousedících se zemědělskou činností. Dále také vyšší prevalence kryptorchismu (nesestoupení varlat) a hypospadie (rozštěp močové trubice na spodní straně penisu) v oblastech s rozsáhlým zemědělstvím a užíváním pesticidů a u dětí matek pracujících jako zahradnice. Nakonec byla popsána i přímá souvislost mezi kryptorchismem a přítomností reziduí pesticidů v mateřském mléce.

Některé z následků působení ED na organismus v brzkém vývoji se však nemusí projevit jako akutní postižení ale můžou mít dlouhodobý negativní dopad na duševní funkce nebo mohou způsobovat opožděné poruchy funkčnosti centrálního nervového systému. Výsledky studie, při níž byl pozorován efekt polychlorovaných bifenylů (PCB) na intelektuální vývoj dětí matek, které konzumovaly rybí maso kontaminované PCB a v jejichž mateřském mléce bylo i detekováno zvýšené množství tohoto ED, ukázaly, že děti vystavené působení ED již v prenatálním vývoji mají nižší hodnoty IQ. Největší efekt byl zaznamenán u paměti a pozornosti a také bylo pozorováno zaostávání v porozumění čteného textu.[32]

V jiné studii byl zase zjištěn opožděný vývoj mozkových funkcí v raném dětství u jedinců prenatálně exponovaných insekticidu DDT[33], další studie pak popisuje negativní dopad působení DDE na mentální a psychomotorický rozvoj exponovaných dětí[34]. Obě tyto studie se však shodují, že kojení těchto dětí mělo na situaci pozitivní vliv i přesto, že matky byli zmíněným látkám během kojení stále vystaveny.

Další oblastí, ve které se mohou ED negativně angažovat jsou nádorová onemocnění. Z epidemiologických studií vyplývá, že přítomnost pesticidů v životním prostředí koreluje s rizikem některých typů nádorového onemocnění. Například nádorové onemocnění prsu se vyskytovalo převážně u žen pocházejících z oblastí s vysokou mírou znečištění pesticidy. V tukové tkáni žen postižených nádorem prsu byly také zjištěny vyšší hladiny PCB, DDT a DDE[35]. Stejně tak u nádorového onemocnění prostaty byla pozorována souvislost mezi jeho výskytem a mírou expozice pesticidům. Několik studií také popisuje vyšší výskyt nádorového onemocnění prostaty u lidí profesně vystavených působení pesticidům ve srovnání s běžnou populací. Jedna z těchto studií například prokázala významně zvýšené riziko nádorového onemocnění prostaty u lidí se zvýšenou koncentrací chlordekonu v plazmě.[36]

Příklady syntetických látek a jejich účinků[editovat | editovat zdroj]

Bisfenol A - strukturní vzorec

Za endokrinní disruptory jsou považovány např. nonylfenol[37], některé ftaláty, polybromované difenylethery (PBDE), bisfenol A nebo některé pesticidy jako atrazin, chlordecon[38] nebo chlorpyrifos[39].

Chlorpyrifos - strukturní vzorec

Endokrinní disruptory mají rozmanité účinky, např. DDT či endosulfan mohou napodobovat účinek estrogenů. Vinclozolin nebo linuron buňkám blokují schopnost přijímat signály androgenů. Pesticid atrazin narušuje tvorbu gonadoliberinu, který reguluje tvorby lidských pohlavních hormonů.[40] Do této skupiny patří také některé UV filtry používané v opalovacích krémech jako např. ethylhexyl methoxycinnamate (EHMC), označován i jako octyl-p-methoxycinnamate (OMC), nebo benzofenony.[41] Z humánní medicíny bylo v roce 1971 doloženo působení syntetického estrogenu diethylstilbestrolu (DES), který později u dcer uživatelek vyvolával vzácný typ rakoviny vaginy.[42]

Fytoestrogeny[editovat | editovat zdroj]

Fytoestrogeny jsou přirozené hormonálně aktivní látky obsažené v tělech rostlin nebo živočichů, které mají vztah k estrogennímu receptoru. Jde například o izoflavony, kumestany, flavony nebo lignany. Fytoestrogeny se zvažují jako alternativa k hormonální substituční léčbě u žen v klimakteriu, které nemohou užívat syntetické estrogeny.[43]

Regulace v Evropské unii[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 poslanci Evropského parlamentu schválili zprávu, kterou předložila švédská poslankyně Asa Westlundová, a v níž vyzývají Evropskou komisi k prosazení regulace, jež lépe ochrání zdraví Evropanů před působením endokrinních disruptorů.[44] Později poslalo 89 vědců z celého světa tzv. Berlaymontskou deklaraci místopředsedovi Evropské komise Antonio Tajanimu, komisaři pro zdraví a spotřebitele Tonio Borgovi a komisařce pro výzkum Máire Geoghegan-Quinnové, ve které žádají Evropskou unii, aby k efektivně regulovala endokrinní disruptory.[45]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Endocrine disruptor na anglické Wikipedii.

  1. Staff. Endocrine Disruptors [online]. NIEHS, 2013-06-05. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Crisp TM, Clegg ED, Cooper RL, Wood WP, Anderson DG, Baetcke KP, Hoffmann JL, Morrow MS, Rodier DJ, Schaeffer JE, Touart LW, Zeeman MG, Patel YM. Environmental endocrine disruption: An effects assessment and analysis. Environ. Health Perspect.. 1998, s. 11–56. DOI 10.2307/3433911. PMID 9539004. JSTOR 3433911. (anglicky) 
  3. Eskenazi B, Chevrier J, Rauch SA, Kogut K, Harley KG, Johnson C, Trujillo C, Sjödin A, Bradman A. In utero and childhood polybrominated diphenyl ether (PBDE) exposures and neurodevelopment in the CHAMACOS study. Environmental Health Perspectives. February 2013, s. 257–62. DOI 10.1289/ehp.1205597. PMID 23154064. (anglicky) 
  4. Jurewicz J, Hanke W. Exposure to phthalates: reproductive outcome and children health. A review of epidemiological studies. International Journal of Occupational Medicine and Environmental Health. June 2011, s. 115–41. DOI 10.2478/s13382-011-0022-2. PMID 21594692. (anglicky) 
  5. Bornehag CG, Engdahl E, Unenge Hallerbäck M, Wikström S, Lindh C, Rüegg J, Tanner E, Gennings C. Prenatal exposure to bisphenols and cognitive function in children at 7 years of age in the Swedish SELMA study. Environment International. May 2021, s. 106433. DOI 10.1016/j.envint.2021.106433. PMID 33637302. S2CID 232064637. (anglicky) 
  6. Repouskou A, Papadopoulou AK, Panagiotidou E, Trichas P, Lindh C, Bergman Å, Gennings C, Bornehag CG, Rüegg J, Kitraki E, Stamatakis A. Long term transcriptional and behavioral effects in mice developmentally exposed to a mixture of endocrine disruptors associated with delayed human neurodevelopment. Scientific Reports. June 2020, s. 9367. DOI 10.1038/s41598-020-66379-x. PMID 32518293. Bibcode 2020NatSR..10.9367R. (anglicky) 
  7. Lupu D, Andersson P, Bornehag CG, Demeneix B, Fritsche E, Gennings C, Lichtensteiger W, Leist M, Leonards PE, Ponsonby AL, Scholze M, Testa G, Tresguerres JA, Westerink RH, Zalc B, Rüegg J. The ENDpoiNTs Project: Novel Testing Strategies for Endocrine Disruptors Linked to Developmental Neurotoxicity. International Journal of Molecular Sciences. June 2020, s. 3978. DOI 10.3390/ijms21113978. PMID 32492937. (anglicky) 
  8. Findings of scientific misconduct. NIH Guide for Grants and Contracts. October 2001, s. NOT-OD-02-003. Dostupné online. PMID 12449946. (anglicky) 
  9. Executive Summary [online]. International Programme on Chemical Safety, World Health Organization, 2002 [cit. 2007-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Susan Wayland and Penelope Fenner-Crisp. "Reducing Pesticide Risks: A Half Century of Progress." EPA Alumni Association. March 2016.
  11. What EDCs Are. www.endocrine.org [online]. [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. PATISAUL, Heather B.; JEFFERSON, Wendy. The pros and cons of phytoestrogens. Frontiers in Neuroendocrinology. 2010-10, roč. 31, čís. 4, s. 400–419. Dostupné online [cit. 2022-02-08]. DOI 10.1016/j.yfrne.2010.03.003. PMID 20347861. (anglicky) 
  13. Colborn T, vom Saal FS, Soto AM. Developmental effects of endocrine-disrupting chemicals in wildlife and humans. Environ. Health Perspect.. October 1993, s. 378–84. DOI 10.2307/3431890. PMID 8080506. JSTOR 3431890. (anglicky) 
  14. Bern HA, Blair P, Brasseur S, Colborn T, Cunha GR, Davis W, Kohler KD, Fox G, Fry M, Gray E, Green R, Hines M, Kubiak TJ, McLachlan J, Myers JP, Peterson RE, Reijnders PJ, Soto A, Van Der Kraal G, vom Saal F, Whitten P. Chemically-induced alterations in sexual and functional development-- the wildlife/human connection. Redakce Clement C, Colborn T. Princeton, N.J: Princeton Scientific Pub. Co, 1992. ISBN 978-0-911131-35-2. Kapitola Statement from the Work Session on Chemically-Induced Alterations in Sexual Development: The Wildlife/Human Connection, s. 1–8. (anglicky) 
  15. Bantle J, Bowerman WW IV, Carey C, Colborn T, Deguise S, Dodson S, Facemire CF, Fox G, Fry M, Gilbertson M, Grasman K, Gross T, Guillette L, Henny C, Henshel DS, Hose JE, Klein PA, Kubiak TJ, Lahvis G, Palmer B, Peterson C, Ramsay M, White D. Statement from the Work Session on Environmentally induced Alterations in Development: A Focus on Wildlife. Environmental Health Perspectives. May 1995, s. 3–5. DOI 10.2307/3432404. PMID 17539108. JSTOR 3432404. (anglicky) 
  16. Benson WH, Bern HA, Bue B, Colborn T, Cook P, Davis WP, Denslow N, Donaldson EM, Edsall CC, Fournier M, Gilbertson M, Johnson R, Kocan R, Monosson E, Norrgren L, Peterson RE, Rolland R, Smolen M, Spies R, Sullivan C, Thomas P, Van Der Kraak G. Chemically Induced Alterations in Functional Development and Reproduction of Fishes. Redakce Rolland RM, Gilbertson M, Peterson RE. [s.l.]: Society of Environmental Toxicology & Chemist, 1997. ISBN 978-1-880611-19-7. Kapitola Statement from the work session on chemically induced alterations in functional development and reproduction of fishes, s. 3–8. (anglicky) 
  17. Alleva E, Brock J, Brouwer A, Colborn T, Fossi MC, Gray E, Guillette L, Hauser P, Leatherland J, MacLusky N, Mutti A, Palanza P, Parmigiani S, Porterfield, Santi R, Stein SA, vom Saal F. Statement from the work session on environmental endocrine-disrupting chemicals: neural, endocrine, and behavioral effects. Toxicology and Industrial Health. 1998, s. 1–8. DOI 10.1177/074823379801400103. PMID 9460166. S2CID 45902764. (anglicky) 
  18. Brock J, Colborn T, Cooper R, Craine DA, Dodson SF, Garry VF, Gilbertson M, Gray E, Hodgson E, Kelce W, Klotz D, Maciorowski AF, Olea N, Porter W, Rolland R, Scott GI, Smolen M, Snedaker SC, Sonnenschein C, Vyas NB, Welshons WV, Whitcomb CE. Statement from the Work Session on Health Effects of Contemporary-Use Pesticides: the Wildlife / Human Connection. Toxicol Ind Health. 1999, s. 1–5. DOI 10.1191/074823399678846547. (anglicky) 
  19. Diamanti-Kandarakis E, Bourguignon JP, Giudice LC, Hauser R, Prins GS, Soto AM, Zoeller RT, Gore AC. Endocrine-disrupting chemicals: an Endocrine Society scientific statement. Endocrine Reviews. June 2009, s. 293–342. DOI 10.1210/er.2009-0002. PMID 19502515. (anglicky) 
  20. Position statement: Endocrine-disrupting chemicals. Endocrine News. 2009, s. 24–27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-30. (anglicky) 
  21. Visser MJ. Cold, Clear, and Deadly [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Damstra T, Barlow S, Bergman A, Kavlock R, Van der Kraak G. REPIDISCA-Global assessment of the state-of-the-science of endocrine disruptors [online]. 2002 [cit. 2009-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Harrison PT, Humfrey CD, Litchfield M, Peakall D, Shuker LK. Environmental oestrogens: consequences to human health and wildlife [online]. Medical Research Council, Institute for Environment and Health, 1995 [cit. 2022-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. (anglicky) 
  24. EDC Human Effects [online]. Center for Bioenvironmental Research at Tulane and Xavier Universities [cit. 2009-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Golden RJ, Noller KL, Titus-Ernstoff L, Kaufman RH, Mittendorf R, Stillman R, Reese EA. Environmental endocrine modulators and human health: an assessment of the biological evidence. Crit. Rev. Toxicol.. March 1998, s. 109–227. DOI 10.1080/10408449891344191. PMID 9557209. (anglicky) 
  26. Willis IC. Progress in Environmental Research. New York: Nova Publishers, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-60021-618-3. S. 176. (anglicky) 
  27. State of the science of endocrine disrupting chemicals - 2012 [online]. World Health Organization, 2013 [cit. 2015-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 February 2013. (anglicky) 
  28. VOS, Joseph G.; DYBING, Erik; GREIM, Helmut A. Health Effects of Endocrine-Disrupting Chemicals on Wildlife, with Special Reference to the European Situation. Critical Reviews in Toxicology. 2000-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 71–133. PMID: 10680769. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. ISSN 1040-8444. DOI 10.1080/10408440091159176. PMID 10680769. 
  29. XIANG, Huiyun; NUCKOLS, Jay R.; STALLONES, Lorann. A Geographic Information Assessment of Birth Weight and Crop Production Patterns around Mother's Residence. Environmental Research. 2000-02-01, roč. 82, čís. 2, s. 160–167. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. DOI 10.1006/enrs.1999.4009. 
  30. REYNOLDS, Peggy; VON BEHREN, Julie; GUNIER, Robert B. Childhood cancer and agricultural pesticide use: an ecologic study in California.. Environmental Health Perspectives. 2016-12-02, roč. 110, čís. 3, s. 319–324. PMID: 11882484 PMCID: PMC1240773. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. ISSN 0091-6765. PMID 11882484. 
  31. BELL, E. M.; HERTZ-PICCIOTTO, I.; BEAUMONT, J. J. A case-control study of pesticides and fetal death due to congenital anomalies. Epidemiology (Cambridge, Mass.). 2001-03-01, roč. 12, čís. 2, s. 148–156. PMID: 11246574. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. ISSN 1044-3983. PMID 11246574. 
  32. JACOBSON, Joseph L.; JACOBSON, Sandra W. Intellectual Impairment in Children Exposed to Polychlorinated Biphenyls in Utero. New England Journal of Medicine. 1996-09-12, roč. 335, čís. 11, s. 783–789. PMID: 8703183. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. ISSN 0028-4793. DOI 10.1056/NEJM199609123351104. PMID 8703183. 
  33. ESKENAZI, Brenda; MARKS, Amy R.; BRADMAN, Asa. In utero exposure to dichlorodiphenyltrichloroethane (DDT) and dichlorodiphenyldichloroethylene (DDE) and neurodevelopment among young Mexican American children. Pediatrics. 2006-07-01, roč. 118, čís. 1, s. 233–241. PMID: 16818570. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. ISSN 1098-4275. DOI 10.1542/peds.2005-3117. PMID 16818570. 
  34. RIBAS-FITÓ, Núria; CARDO, Esther; SALA, Maria. Breastfeeding, exposure to organochlorine compounds, and neurodevelopment in infants. Pediatrics. 2003-05-01, roč. 111, čís. 5 Pt 1, s. e580–585. PMID: 12728113. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. ISSN 1098-4275. PMID 12728113. 
  35. FALCK, F.; RICCI, A.; WOLFF, M. S. Pesticides and polychlorinated biphenyl residues in human breast lipids and their relation to breast cancer. Archives of Environmental Health. 2016-11-29, roč. 47, čís. 2, s. 143–146. PMID: 1567239. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. ISSN 0003-9896. PMID 1567239. 
  36. MULTIGNER, Luc; NDONG, Jean Rodrigue; GIUSTI, Arnaud. Chlordecone Exposure and Risk of Prostate Cancer. Journal of Clinical Oncology. 2010-07-20, roč. 28, čís. 21, s. 3457–3462. Dostupné online [cit. 2016-12-02]. ISSN 0732-183X. DOI 10.1200/JCO.2009.27.2153. 
  37. J. Pěknicová: Vliv endokrinních disruptorů na firtilitu savců
  38. Chlordecon. www.irz.cz [online]. [cit. 2009-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-28. 
  39. Martin Sucharda, Vojtěch Kotecký: Rizika pesticidů s endokrinními účinky: srovnání přístupů a řešení v České republice a Německu, Hnutí Duha, leden 2003
  40. Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4
  41. Miroslav Šuta. Vladimír Šťovíček: Při výběru opalovacího krému pozor na problematické UV filtry , Český rozhlas Plzeň, Zdraví "v cajku", 18. července 2017
  42. Když se DES změní v děs. Chyba lékařů ohrozila generace lidí
  43. Marie Vrzáňová, Jana Heresová FYTOESTROGENY, INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAKTICKÉ LÉKAŘE, 1/2004
  44. Europarlament žádá lepší ochranu zdraví před chemikáliemi narušujícími hormonální systém
  45. Endokrinní disruptory: Desítky vědců vyzývají Evropskou komisi k akci

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Theo Colborn, Dianne Dumanoski, John Peterson Myers. Our stolen future - are we threatening our fertility, intelligence, and survival? : a scientific detective story, New York 1996, ISBN 0-452-27414-1
  • Sheldon Krimsky: Hormonal Chaos - The Scientific and Social Origins of the Environmental Endocrine Hypothesis, Johns Hopkins University, Press 2002, ISBN 0-8018-6279-5
  • Mnif W, Hassine AIH, Bouaziz A, Bartegi A, Thomas O, Roig B. Effect of Endocrine Disruptor Pesticides: A Review. International Journal of Environmental Research and Public Health. 2011;8(6):2265-2303. doi:10.3390/ijerph8062265.
  • Diamanti-Kandarakis E, Bourguignon J-P, Giudice LC, et al. Endocrine-Disrupting Chemicals: An Endocrine Society Scientific Statement. Endocrine Reviews. 2009;30(4):293-342. doi:10.1210/er.2009-0002.
  • Health Effects of Endocrine-Disrupting Chemicals on Wildlife, with Special Reference to the European Situation. Critical Reviews in Toxicology [online]. 2010, 30(1), 71-133 [cit. 2016-12-02]. DOI: 10.1080/10408440091159176. ISSN 1040-8444, 1547-6898. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/10408440091159176

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]