Druhá přechodná doba
Egyptská říše Dvě země tȝwy
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Hatueret (řec. Avaris, cca 1674–1535 př. n. l. – 15. dynastie)
Veset (cca 1660–1600 př. n. l. – 16. dynastie) Abydos (cca 1650–1600 př. n. l. – abydská dynastie) Kerma (cca 2500–1500 př. n. l.) | |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Druhá přechodná doba je období dějin starověkého Egypta odpovídající době vlády 13. dynastie až 17. dynastie (přibližně 1650–1550 před n. l.). Po smrti posledního panovníka 13. dynastie došlo k rozdělení Egypta na několik částí. Severní část ovládali Hyksósové (14. a 15. dynastie), jejichž hlavním městem byla Hatueret (řecky Avaris, dnes Tell ed-Dabaa), a jižní část pokračovatelé egyptských faraonů Střední říše (16. a 17. dynastie), kteří sídlili ve Vesetu. V Núbii vzniklo nezávislé království s centrem v Kermě.
Druhá přechodná doba následovala po Střední říši a předcházela Novou říši, za jejíž zakladatele se považuje faraon Ahmose.
Politické dějiny
[editovat | editovat zdroj]Po smrti Sebekhotepa IV. roku 1725 př. n. l. se pravděpodobně začaly jednotlivé části Egypta osamostatňovat.[1] Po roce 1685 př. n. l. pak došlo k přesunu hlavního města z Ictaueje (Lišt) do Vesetu. Posledním panovníkem vládnoucím ze starého hlavního města byl pravděpodobně Merneferre Aj, poslední panovník 13. dynastie.[2]
Již během Střední říše docházelo k imigraci skupin obyvatel ze Syropalestiny do Egypta s cílem usadit se zde. Jedním z nejvýznamnějších center se stalo město Hatueret ve východní deltě. Od závěru 12. a počátku 13. dynastie byla značná část jeho obyvatelstva tvořena imigranty z Levanty, jejichž kultura vykazovala výrazně neegyptské rysy.[3]
Z nálezů v Tell ed-Dabě vyplývá, že se po roce 1685 př. n. l. Hatueret osamostatnila.[4]
Egypťané nazývali obyvatele Hatueretu termínem aamu („Asijec“) a pro vládce cizích „hornatých“ zemí 14. a 15. dynastie se používal termín hekau chasut (přes řečtinu se toto pojmenování dostalo k nám jako Hyksósové).[5] Archeologické nálezy v Tell ed-Dabě svědčí o naprosté kontinuitě vývoje ve městě, proto vzestup jejich moci nemusel nutně mít povahu násilného konfliktu. Postupně však rozšířili svůj vliv, na jihu až k Hermopoli.[6] Doklady o ničení a drancování získaných území Hyksósy jsou velmi vzácné.[7]
Hatueret obchodovala se státy na území Palestiny a Levanty, s Kyprem.[6]
Současně ve Vesetu existovali relativně nezávislí vládci (16. dynastie|16. a 17. dynastie), kteří ovládali poměrně rozsáhlé území (v Kamoseho době hranice mezi oběma královstvími ležela jižně od Chemenu v Kusai.[8])
Po roce 1650 př. n. l. byla na Nilu v oblasti Kusai stanovena hranice, kde se vybíralo clo pro vstup do oblasti ovládané Hyksósy.[9])
V Núbii vzniklo samostatné vojensky mocné království s centrem v Kermě, které obchodovalo s Hyksósským královstvím a mělo s ním dobré vztahy. Také měli dobré vztahy s nejjižnější částí Egypta, Núbií, odkud proudilo do Egypta zlato.[9][10]
Ačkoli pozdější literární tradicí, o níž se opíral i Manehto, byli Hyksósové líčeni jako barbarští a destruktivní a nebyli uznáváni za skutečné egyptské panovníky, nýbrž jen za „cizí krále“, ve skutečnosti přinejmenším v pozdějších obdobích (zejména za králů Chaiana a Apopida) uplatňovali zcela egyptský způsob vlády a jejich statut nebyl současníky zpochybňován.[11]
Znovusjednocení Egypta
[editovat | editovat zdroj]Z písemných památek vyplývá, že první, kdo se úspěšněji pokusil porazit hyksóské panovníky byl Sekenenre Tao. V Dér el-Bahrí, 40 km severně od Théb, nechal vybudovat sídliště, které pravděpodobně plnilo vojenskou funkci.[9] Výzkum jeho mumie vedl k závěru, že zemřel násilnou smrtí. Na čele měl ránu po válečné sekeře používané Hyksósy a na krku bodnou ránu od dýky.
Po jeho smrti nastoupil na trůn Kamose, který pravděpodobně nebyl synem Sekenenra.[12] Ten nejprve zamezil obsazením oázy Bahríja, aby se mu dostal nepřítel (král Kuše) do zad a pak provedl blokádu Hatueretu. Zde byl v této době vládcem Apopis (Aauserre). O výsledku bojů není nic známo, ale v 11. roce vlády jeho nástupce Chamudina nebo Ahmose muselo být tažení zopakováno.[12] Pravděpodobnější je, že za Ahmoseho, jak to dokládají nálezy z Tell ed-Daby, Ahmosovy reliéfy z Abydu, a dílo Životopis Ahmose, syna Abany.
Ahmose dobyl Avaridu, poté provedl tažení do jižní Palestiny a zde dobyl Šahurén. Po tomto úspěšném tažení dobyl ještě na jihu za druhým kataraktem pevnost Buhén, která byla pod vlivem vládce Kermy.[13] Po znovusjednocení Egypta musel Ahmose potlačit dvě povstání a pak se věnoval znovuobnovování chrámů a královských hrobek.
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Předpokládá se, že Hyksósové zavedli v Egyptě chov koní a užívání vozů.
V Hatueret byl uctíván kult boha Sutecha, který mohl vzniknout spojením již existujícího kultu v Heliopoli a kultu boha Baala Sápána, který byl uctíván v severní Asýrii.
Z období Druhé přechodné doby pochází matematický tzv. Rhindův papyrus.
Během období 16. dynastie vznikla Kniha mrtvých, která nahradila Texty pyramid.
Při vykopávkách v Tell el-Dabě byly nalezeny zbytky fresek podobných freskám pocházejících z mínojského období Kréty. Dosud není jasné, zda tyto fresky vytvořili krétští umělci, nebo Egypťané napodobili mínojskou freskovou výzdobu.[14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 206.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 201.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 204.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 208.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 203.
- ↑ a b BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 211.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 212.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 215.
- ↑ a b c BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 217.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 223.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 210n.
- ↑ a b BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 227.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 231.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 232.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá přechodná doba na Wikimedia Commons