Přeskočit na obsah

Důl Ludvík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Důl Ludvík
Chybí zde svobodný obrázek
Souřadnice
Map
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Ludvík (lidový název Bučina) byl černouhelný hlubinný důl v Radvanicích-Lipině, jehož důlní pole se nacházelo v jižní části Petřvaldské dílčí pánve.[1] Důl byl pojmenován podle Ludvíka knížete Salm-Reifferscheidta.

Kutací práce

[editovat | editovat zdroj]

Výhradní kutisko v katastru Radvanic bylo propůjčeno 25. června 1843.[2] Hornická činnost v Radvanicích byla zahájena hloubením kutací jámy č. 1, kterou založila C.k. státní kutací komise. Jáma byla v roce 1845 hluboká 118 m, ale nenarazila na uhelné sloje. Erár výhradní kutisko opustil a techniku přesunul do Polské (Slezské) Ostravy. V roce 1873 bylo navázáno na průzkum Těžířstvem knížete Hugo Salm-Reifferscheidta v oblasti kutacího okrsku III.[2] Byly provedeny průzkumné práce pomocí vrtů. V letech 1874–1875 bylo uhlí pomocí vrtů nalezeno.[3] K těžbě opět nebylo přistoupeno.

Historie dolu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1898 Ostravská důlní akciová společnost, dříve kníže Salm (Ostrauer Bergbaugesellschaft, A. G., vormals Fürst Salm in Polisch Ostrau) zahájila otvírku nové těžní jámy Ludvík v Radvanicích pod vedením dolu Salm VII – Hugo/Eliška.[4] Hloubení jámy pro potíže s průvaly spodní vody trvalo až do podzimu roku 1911. Důl Ludvík byl pro velké potíže při výstavbě otevřen až v roce 1912 a v roce 1916 se důl Ludvík stal samostatným závodem, který si propachtovala společnost Österreichischen Berg- u. Hüttenwerks-Gesellschaft (Rakouská báňská a hutní společnost). V roce 1922 se důl stal majetkem společnosti, která se nově transformovala do Báňské a hutní společnosti. K 1. dubnu 1961 byl důl organizačně připojen k Dolu Julius Fučík a stal se jeho závodem č. 3. K 1. lednu 1989 došlo ke zrušení samostatného závodu 3 - Ludvík, stal se pomocným závodem Dolu Pokrok[3]. Těžba byla ukončena v roce 1992 a v letech 1995 až 1996 byly objekty částečně zlikvidovány.

Výstavba dolu

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1898 byla hloubena jáma Ludvík 1, jáma těžní. Měla kruhový průřez 4,5 m. V roce 1900 bylo vytěženo prvních 800 q uhlí. V roce 1901 bylo hloubení zastaveno pro silný přítok vod, které v té době nešlo zvládnout. Obnovení výstavby dolu bylo zahájeno v roce 1909. Jáma byla propojena překopem s jámou Salm VII pro odvod a čerpání důlní vody.[5] Postupně s přestávkami bylo v roce 1911 dosaženo hloubky 573 m. Na povrchu probíhala výstavba budov a strojního zařízení. Těžba uhlí jámou Ludvík byla zahájena v roce 1914. V roce 1961 byla jáma prohloubena na konečnou hloubku 751,9 m. Po skončení rekonstrukce jámy Ludvík 2 byla těžba jámou Ludvík 1 ukončena, jáma zůstala vtažnou a pomocnou jámou.

Jáma Ludvík 2, větrní jáma, byla založena v roce 1917 v blízkosti jáma Ludvík 1. Měla kruhový průřez 4,5, m. V roce 1921 byla jáma hluboká 442 m. I její hloubení bylo provázeno problémy s mohutnými přítoky důlních vod. V roce 1960 byla jáma prohloubena do konečné hloubky 743,6 m a přeměněna na jámu těžní. Těžba jámou byla ukončena v roce 1988, kdy bylo uhlí dopravováno podzemím na Důl Pokrok v Petřvaldu.

Důl existoval v letech 1898–1996, těžba probíhala mezi roky 1914 a 1992.

Strojní a technické zařízení

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1909 začala výstavba povrchových zařízení.

Ve strojovně těžní jámy Ludvík 1 byl parní těžní stroj od firmy Brietfeld & Daněk, Praha z roku 1909. Parní stroj měl válce o průměru 800 mm a zdvih 1600 mm se zlepšeným rozvodem páry Radovanitz. Těžební bubny měly průměr 6 000 mm a šířku 1650 mm, lano o průměru 42 mm. Výkon těžního stroje byl 1 100 HP. Těžní věž byla vzpěrová vysoká po úroveň lanovnic 35 m, nýtovaná ocelová vyrobená firmou Brietfeld & Daněk, Praha. Lanovnice měly průměr 5 000 mm, na lanech byly zavěšeny dvou etážové klece pro dva vozíky nebo 13 osob. Rychlost jízdy s mužstvem byla 6 m/s, těžební byla 13 m/s.[6] Parní stroj byl později převeden na stlačený vzduch a fungoval do roku 1996. Pak byl převeden do hornického muzea v Ostravě-Petřkovicích.[7] Těžní věž byla 11. srpna 1994 odstřelem zbourána.

Ve strojovně jámy Ludvík 2 byl v roce 1921 instalován pomocný parní stroj na základech zřízených v roce 1918. Výkon parního těžního stroje byl 350 HP, válce měly průměr 600 mm a zdvih 1250 mm s vylepšeným rozvodem páry Radovanitz, byl vyroben firmou Brietfeld & Daněk, Praha. Těžní bubny měly průměr 4 000 mm a šířku 1000 mm, lano o průměru 31 mm. Těžní věž z roku 1920 byla vzpěrová vysoká po úroveň lanovnic 30 m, nýtovaná ocelová vyrobená firmou Brietfeld & Daněk, Praha. Lanovnice měly průměr 3 800 mm, na lanech byly zavěšeny jedno etážové klece pro dva vozíky nebo 15 osob. Rychlost jízdy s mužstvem byla 6 m/s, těžební byla 10 m/s. V roce 1962 byla jáma Ludvík 2 přeměněna na těžní.[8] Těžní stroj byl nahrazen novým elektrickým. Těžní věž byla rekonstruována v roce 1967, byla vzpěrová svařovaná příhradníkové konstrukce, vyrobená ve strojírnách ČKD Praha. Výška těžní věže po osu lanovnic byla 46 m, v hlavě nesla dvě lanovnice o průměru 5 000 mm. Těžní věž byla v říjnu 1994 odstřelem zbourána.[9]

K výrobě stlačeného vzduchu byly instalovány parní pístový kompresor firmy Škoda Plzeň z roku 1909. Parní stroj měl písty o průměru 550 a 900 mm, výkon 530 HP, pístový kompresor měl průměr válců 475 a 825 mm zdvih pístu 900 mm, výkonu 5 000 m3/min. Turbokompresor byl od firmy AEG, Berlín, z roku 1924, o výkonu 13 000 m3/min poháněný elektromotorem AEG, Vídeň, o výkonu 1800 HP.[10]

Kotelna měla plochu 354 m² s šesti kotly o celkové výhřevné ploše 1400 m². Dva kotle typu Babcock-Wilcoxpro měly tlak páry 10 atm. a kotle typu Rautenkranz tlak páry 13 atm. Komín kotelny byl vysoký 42 m s horním průměrem dva metry. Jako palivo bylo používáno těžné uhlí, uhelný kal a uhelný prach.[11]

Větrání

[editovat | editovat zdroj]

Větrání zajišťoval důl Salma VII - Hugo/Eliška. V roce 1921 bylo uvedeno do provozu větrání jámou Ludvík 2. Byl zde instalována elektrický větrník z roku 1919 soustavy Rateau o 200 HP a výkonu 4000 m³/min., vyroben firmou Spojené strojírny v Plzni, elektrický pohon od firmy AEG Vídeň. Záložní parní větrník soustavy Pelzer z roku 1909 o 200 HP a výkonu 3500 m³/min., vyroben firmou Pelzer a spol, Dortmund.[12] Pohon zabezpečoval parní stroj od firmy Brand & Lhuillier, Brno.[12]

Čerpání vody

[editovat | editovat zdroj]

Čerpání důlní vody z hloubky 573 m na povrch zajišťovaly dvě elektrická odstředivá čerpadla. První čerpadlo bylo osmnáctistupňové z roku 1922 od firmy Brno-Královopolská strojírna, Brno, s výkonem elektromotoru 525 HP a množstvím čerpané vody 2000 l/minutu. Druhé z roku 1924 od firmy Weise a Monski, Halle nad Sálou, s výkonem elektromotoru 730 HP a množstvím čerpané vody 3000 l/minutu.[13]

V roce 1911–1912 byla postavena 2,9 km dlouhá lanová dráha mezi dolem Ludvík a třídírnou koksovny dolu Salm VII – Hugo/Eliška. Lanovka byla zrušena v letech 1927–1928.[14] Železniční připojení bylo provedeno v roce 1926 prodloužením vlečky z jámy Hedvika. Vlečka jámy Hedvika odbočovala v km 2,715 Báňské dráhy, byla dlouhá 2,64 km a navazovalo na ni pokračování v délce 2,1 km.[15] Uhlí bylo dopravováno přes jámu Hedviku k Albrechtově výhybně v Petřvaldě na Báňské dráze.[16]

Dobývány byly sloje v porubských a jakloveckých vrstvách ostravského souvrství, měly mocnost 600 až 2500 mm, úklon 3 až 30°. Rozloha dobývacího pole byla 748 ha,[p. 1] 6 pater, hloubka 730 m. Likvidace jam proběhla zasypáním v letech 1995–1996, objekty byly zbourány.[1] Od roku 1925, kdy byla ukončena činnost koksovny na jámě Salm VII Hugo/Eliška, bylo vytěžené uhlí tříděno v třídírně dolu Ludvík. Třídírna byla postavená firmou Škoda Plzeň s kapacitou 140 t/hodinu. Od roku 1988 bylo uhlí tříděno na Dole Pokrok v Petřvaldu.

Tabulka těžby uhlí ve vybraných létech na Dole Ludvík
rok 1900 1914 1916 1920 1925 1926 1930 1935 1940 1945 1950 1955
těžba [t] 80 275 832 270 200 190 200 257 000 380 000 925 000 234 000 710 000 348 000 625 200 728 806
Poznámka První vytěžené uhlí bylo v roce 1900, další těžba až v roce 1914. Údaj v roce 1914 je společná těžba s dolem Salm VII. Od roku 1959 je těžba vykazována spolu s doly Hedvika a J. Fučík (Pokrok).

Údaje o dolu Ludvík

[editovat | editovat zdroj]

dle[17]

název druh jámy založení hloubka

[m]

těžba vytěženo

[t]

likvidace dobývací pole

[ha]

poznámka
Ludvík 1 těžní, vtažná 1898 752 1914–1962 201–860 tis. tun/rok 1993 748
Ludvík 2 větrní, těžní 1917 744 1962–1992 1994

Přehled nehod na Dole Ludvík

[editovat | editovat zdroj]

dle[18]

datum typ, příčina havárie
31. prosince 1924 3 3 ex. po trhacích pracích
9. dubna 1960 - 3 ex. metanu po trhacích pracích
8. listopadu 1962 - - ex. metanového fukače, padající okuje při svařování
Vysvětlivky sú = smrtelný úraz; jú= jiný úraz; ex. = exploze

Ubytování

[editovat | editovat zdroj]

Pro havíře byly vystavěny dělnické kolonie dolu Ludvík v katastru Radvanic. Nejrozsáhlejší byla kolonie Pod Kaplí (Stará kolonie) v jižní části Radvanic o rozloze 7 ha. Od dolu Ludvík byla vzdálená asi 1500 m. V roce 2012 v ní bylo 40 domů. Další byla kolonie Nad Kaplí v jižní části Radvanic, od kolonie Pod Kaplí byla vzdálená asi 150 m a od dolu Ludvík asi 1300 m, v roce 2012 v ní bylo 10 domů. Pro úředníky byla postavena úřednická kolonie v blízkosti dolu východním směrem. V roce 2012 měla 8 domů. Nejblíže byla kolonie Kamčatka (Nová kolonie dolu Ludvík s 15 domy v roce 2012), nacházela se 600 m východně od dolu Ludvík na východním okraji Radvanic na hranici katastru Radvanic a Petřvaldu u Karviné.[19]

  1. V publikaci Kamenouhelné doly OKR z roku 1929, svazek I., strana 27 se uvádí 811,31 ha.
  1. a b KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 223. 
  2. a b ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. S. 80, 82. 
  3. a b KLÁT, Jaroslav. Ostravské těžní věže. [s.l.]: [s.n.], 2004. S. 77. 
  4. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 169 , 170. 
  5. www.zdarbuh.cz [online]. www.zdarbuh.cz [cit. 2016-01-15]. Dostupné online. 
  6. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru svazek III, 1931, s. 27 kotelny, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže, s. 176 větrníky, s. 194 čerpadla, Tab. I kompresory
  7. KLÁT, Jaroslav... cd., s. 78
  8. Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže.
  9. KLÁT, Jaroslav... cd., s. 79
  10. Kamenouhelné doly díl III, 1931, Tab. I kompresory
  11. Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 27 kotelny.
  12. a b Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 176 větrníky
  13. Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 194 čerpadla,
  14. Od nálezu uhlí... c.d., s. 170
  15. Kamenouhelné doly svazek III, 1931, s. 634 Železniční doprava v revíru
  16. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru svazek I, 1928, s. 23
  17. MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 192. 
  18. MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 435, 438. Dále: MEMENTO.... 
  19. JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie II.. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7464-190-9. S. 231 až 233 a 243 až 258. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Důl Salm VII - Hugo

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Důl Ludvík (Radvanice) na stránkách Historie hornictví

Jáma Ludvík v Ostravě-Radvanicích na Zdař Bůh.cz