Důl Prokop (Ostrava)
Důl Prokop byl černouhelný důl v Polské (Slezské) Ostravě, který patřil mezi Vrchnostenské doly hraběte Wilczka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původní vrchnostenská kutací jáma[p. 1], založená pravděpodobně v roce 1841, byla přeměněna na mělký důl v roce 1842. Na základě nálezu uhelné sloje byly zakladateli dolu Stanislavu hraběti Wilczkovi (1792 – 1847) uděleny 2. června 1842 dvě důlní míry s názvem Prokopi I a Prokopi II. Důl byl víceúčelový, nazvaný podle svatého Prokopa, patrona havířů. V roce 1841 byl pro jámu objednán anglický nízkotlaký parní stroj s kondenzací, který byl uveden do provozu v roce 1846. Od roku 1874, po ukončení těžby uhlí, sloužil jako větrní důl pro nově vzniklý důl Ema Lucie a následně pro dobývací pole dolu svaté Trojice. Důl byl zlikvidován včetně zasypání jámy v roce 1882.
Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]
Dobývaly se sloje jaklovecké a porubské vrstvy ostravského souvrství. Uhlí bylo dobýváno z hloubky 75 m, důl měl 1 jámu a 1 patro. V roce 1874 byla těžba a důlní pole převedeny na nový důl Ema Lucie.[2]
Údaje dolu Prokop ve Slezské Ostravě.[editovat | editovat zdroj]
dle[3]
| Název | Druh jámy | Založení | hloubka jámy
[m] |
těžba | vytěženo | likvidace | dobývací pole
[ha] |
poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Prokop | kutací, těžní, větrní | 1841 | 75 | 1846 - 1874 | těžba nevykazována odděleně | 1882 | 9 | 1 jáma, 1 patro |
Různé[editovat | editovat zdroj]
V letech 1854 až 1855 byly v blízkosti dolu postaveny dvě koksovací pece, jejich počet se zvýšil na 50 v letech 1868 až 1870.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jáma byla otevřena na základě výsledků ražby Jaklovecké dědičné štoly.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 203.
- ↑ a b Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 91, 92.
- ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 195.