Větrní jáma Vrbice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Větrní jáma vrbice
Základní údaje
Typ díla hlubinný důl
Hornina černé uhlí
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský
Okres Ostrava-Město
Obec Hrušov
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Větrní jáma Vrbice byla výdušnou jámou pro černouhelný hlubinný důl Hubert v Hrušově, situována v těsné blízkosti železnice Přerov - Bohumín a jihozápadně od vsi Vrbice. Důl patřil mezi doly Severní dráhy Ferdinandovy v Ostravě. V roce 1993 byla jáma prohlášena kulturní památkou ČR.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik větrní jámy Vrbice[editovat | editovat zdroj]

V jihozápadním okraji vrbické části důlního pole byla založena v roce 1911 výdušná jáma Vrbice. Je situována při severní straně železniční trati mezi stanicemi Ostrava hl. n. a Bohumín. Po celou dobu provozu sloužila jako větrní pro východní část důlního pole Hubert / Stachanov. Viditelné umístění jámy bylo zhodnoceno reprezentativním architektonickým návrhem uceleného komplexu z režného zdiva, krytého mansardovými střechami. Architektem stavby je František Fiala[pozn. 1]. Areál zahrnoval jámovou budovu, malou příhradovou těžní věž dvě ventilátorovny po stranách[2] s charakteristickými difuzory.

Elektrický pístový kompresor[pozn. 2] v kompresorovně byl uveden do provozu v roce 1942. Elektromotor vyrobený firmou Siemens-Schuckert Werke o výkonu 545 kW, výkon kompresoru 6 600 m3/hod. vyroben ve Škodových závodech. Dle nalezených dokumentů byl na větrní jámu Vrbice převeden z dolu Zárubek.[3]

V roce 1914 byl instalován elektrický ventilátor soustavy Capell, vyrobený ve Vítkovických železárnách, o výkonu 4 200 m3/minutu, výkon motoru 150 HP. Druhý stejný elektrický ventilátor byl instalován v roce 1928.

V roce 1916 byla větrní jáma Vrbice vybavena elektrickým asynchronním těžním strojem[pozn. 3] s dosahem do hloubky 400 m a výkonem 100 HP. Ze stejného roku pochází příhradová těžní věž 16,5 m vysoká (od ohlubně po střed lanovnic) celkově 18,9 m, se dvěma lanovnicemi o průměru 2,5 m, kterou dodala firma Elberzhagen & Glasner v Moravské Ostravě. K dispozici byla jednopatrová klec pro jeden vozík. Na přelomu 50. a 60. let 20. století bylo provedeno stavební a technické rozšíření areálu, které umožnilo fárání mužstva.[2] Těžní stroj je dvojbubnový s asynchronním motorem AEG Union, Vídeň. Výkon motoru 74 kW. Bubny těžního stroje mají průměr 2 100 mm a šířku 950 mm.Těžní zařízení bylo určeno pro jízdu do 6. patra (372 m),rychlost jízdy pro těžbu a osoby byla 4 m/s. Klec jednoetážová pro jeden vozík nebo 14 osob. lano o průměru 25 mm.[4]

Jáma zabezpečovala fárání na hloubku cca 530 m. K dopravě na nejhlouběji uložená pracoviště sloužila od té doby důlní sedačková lanovka, vedená úpadním překopem od nejspodnějšího náraziště jámy. V areálu byly citlivě zakomponována nová budova koupelny.

Po rozdělení Dolu Stachanov 1. 1. 1974 se stala větrní jáma Vrbice součástí dolu Eduard Urx 5 v Koblově. Po ukončení těžby uhlí na Dole Eduard Urx 5 byl v roce 1992 provoz zastaven, jáma zasypána. Nadále je v provozu degazační stanice, která je trvale využívána k odsávání důlních plynů z podzemí bývalých dolů Hubert / Stachanov v Hrušově a dolu Viktoria / Generalissimus Stalin / Rudý říjen v Heřmanicích.

Jáma byla v rámci útlumu těžby uhlí zasypána v roce 1992.

Větrní jáma Vrbice jako první v revíru využívala důlní metan k ohřevu vody pro koupelny. Potrubí, které přivádělo metan k trysce hořáku, bylo vybaveno zařízením umožňující přebytečný metan vypustit do volného ovzduší. Tato situace mohla nastat při přebytku metanu nebo v době, kdy se voda neohřívala.[5]

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Areál větrní jámy Vrbice se souborem technického vybavení byl 11. 10. 1993 prohlášen kulturní památkou MK ČR čj. 1192/93.[1]

Majitelem vrbického areálu je od roku 1992 společnost Green Gas DPB[pozn. 4], která se obnově a záchraně zdejších kulturních památek věnuje již 10 let za významné finanční podpory poskytované z rozpočtu statutárního města Ostravy. Za uplynulé období si práce vyžádaly celkem 6 milionů a 588 tisíc korun, z čehož statutární město Ostrava poskytlo více než 2 miliony korun. I v roce 2013 město dále aktivně přistupovalo k záchraně památek vrbického areálu a poskytlo dotaci ze svého rozpočtu ve výši 400 tis. korun. Konkrétně se jedná o těžní stroj z roku 1916, elektrický pístový kompresor z roku 1913, budovu strojovny a těžní budovu s těžní věží. [pozn. 5].

Údaje o větrní jámě Vrbice[editovat | editovat zdroj]

Název druh jámy založení hloubka jámy v m likvidace jámy těžba vytěženo v t dobývací pole v ha počet pater
Vrbice výdušná 1911 386,7 1992 - - - 6

Ubytování[editovat | editovat zdroj]

Pro ubytování havířů větrní jámy Vrbice, původně hlubičů větrné jámy, byla postavena (1900–1912) hornická kolonie ve Vrbici, ale byla ve správě dolu Hubert. V 50. letech 20. století v prostoru mezi větrní jámou a kolonií byl postaven domov pro přechodné pracovníky (brigádníky) a mladé vyučence pro potřeby dolu (od června 1954). Z původních 8 jednopatrových domů se dochovalo 6[pozn. 6].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dle jeho projektu byly takřka v identickém provedení postaveny důl Zárubek a důl Michal
  2. Movitá kulturní památka
  3. Těžní bubny a převodovka byl vyroben Pražskou akc. strojírnou, asynchronní motor AEG, Union ve Vídni.
  4. informace o společnosti: http://www.dpb.cz/uvodni_stranka/%20Green%20Gas%20DPB,%20a.s
  5. http://www.dpb.cz/aktuality/ ze dne 27.11.2013
  6. Hornické kolonie Ostravy, Ostrava 2009, s.193

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-15]. Identifikátor záznamu 120136 : uhelný důl hlubinný - větrná jáma Vrbice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b KUČOVÁ, Věra; MATĚJ, Miloš. Industriální soubory v Ostravě vybrané k nominaci na zápis do seznamu UNESCO. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2007. ISBN 978-80-85034-01-1. S. 21 - 23. 
  3. Historie péče o průmyslové památky v areálu bývalé větrní jámy Vrbice [online]. Dostupné online. 
  4. BROSKEVIČ, Pavel. Historie péče o průmyslové památky a areálu bývalé větrní jámy Vrbice. Ostrava: [s.n.], 2013. ISBN 978-80-87468-08-1. S. 17 – 21. 
  5. Kamennouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, díl. II.. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 771 až 846. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Matěj Miloš, Klát Jaroslav, Korbelářová Irena. Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava, 2009, s. 83 až 86
  • Kučová Věra, Matěj Miloš. Industriální soubory v Ostravě vybrané k nominaci na zápis do seznamu UNESCO. Ostrava 2007, s. 21 - 23.
  • Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, 2. část, Ostrava, 2002, s. 188 až 190
  • Ostravsko-karvinský uhelný revír, Ostrava, 1929

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]