Důl Jakub
| Důl Jakub | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Rozloha | 63 ha |
| Maximální hloubka | 645 m |
| Těžba | černé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Moravskoslezský |
| Okres | Ostrava-město |
| Revír | Ostravsko-karvinský |
| Souřadnice | 49°49′19,85″ s. š., 18°18′33,32″ v. d. |
 | |
| Provozní údaje | |
| Období těžby | 1872–1914 |
| Roční těžba | 123–300 000 t |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Jakub byl černouhelný hlubinný důl ve Slezské Ostravě, situován jihovýchodně od dolu Hermenegild. Důl patřil mezi doly Severní dráhy Ferdinandovy (SDF) v Ostravě.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vznik dolu Jakub (Jacob)[editovat | editovat zdroj]
Na základě nálezů uhlí v důlních dílech dolu Hermenegild a předpokládaného výskytu uhlí, SDF získává důlní propůjčky na nové dobývací pole v roce 1865. V roce 1868 jihovýchodním směrem od dolu Hermenegild byl založen důl Jakub.[pozn. 1] Hloubeny byly současně dvě centrální jámy - těžní a větrní.
Průsak vod z terasovitých štěrkopísků řeky Lučiny významně ovlivňovaly důlní práce. Proto obě jámy byly vodotěsně vyzděny přes pokryvný útvar až do hloubky 56 m. Využitím důlních děl (překopů) k propojení s dolem Hermenegild byly důlní vody odváděny na centrální vodní jámu Hermenegild vodní.
Výdušná jáma Jakub 2 byla vybavena dvěma ventilátory. Hlavní ventilátor byl soustavy Guibal a byl poháněným jednoválcovým ležatým parním strojem. Záložní ventilátor byl soustavy Rittinger, rovněž poháněný jednoválcovým ležatým parním strojem.
Těžní jáma Jakub 1 byla vybavena pyramidální těžní věží v lineárním uspořádání, tj. jámová budova s těžní věží, strojovna a kotelna jsou řazeny v podélné ose.[1] Ve strojovně v roce 1871 byl instalován dvouválcový ležatý přímoúčinný parní těžní stroj o výkonu 100 HP, dodaný ze Strojíren hraběte Salma v Blansku.[2]
V roce 1872 začala těžba uhlí z jakloveckých vrstev ostravského souvrství. V roce 1884 těžní jáma Jakub 1 dosáhla hloubky 168,9 m a větrní jáma 102,4 m. V roce 1896 větrní jáma byla vybavena ventilátorem soustavy Capell vyrobený ve Vítkovických železárnách, starší ventilátor soustavy Guibal byl v rezervní.
V roce 1897 těžní jáma dosáhla hloubky 307 m a větrní 195 m.
V létech 1912 až 1913 byl důl Hermenegild přestavěn a modernizován a přejmenován na důl Zárubek. SDF centralizuje těžbu z dolů Vilém a Jakub na nově rekonstruovaný důl. Těžní jáma Jakub 1 byla rekonstruována na větrní, vystrojená novým ventilátorem soustavy Dinnendahl, vyrobený Akciovou společností Slaný[pozn. 2] s motorem firmy Brown-Boveri, Vídeň. Obě jámy sloužily pro větrání dolu Zárubek až do ukončení jeho existence.
V roce 1928 jámy byly hluboké: 293 m Jakub 2 větrní (konečná hloubka) a 384 m pro původní těžní Jakub 1, která byla ještě prohloubena do konečné hloubky 643,6 m.
V roce 1956 na jámě Jakub 1 byly instalovány dva axiální větrníky o výkonu 10 000 m3 / min vyrobené v Milevsku. Posledním provozovaným těžním strojem byl bubnový těžní stroj[pozn. 3] s jednoetážovými klecemi pro jeden důlní vozík.
Ukončením těžby na dole Zárubek v roce 1990 je důl Jakub vyřazen z provozu a zlikvidován. Jámy byly zasypány v roce 1992.
Současný stav[editovat | editovat zdroj]
Důl Jakub byl zbourán, na jeho místě je jen náhrobní kámen a vývody odvádějící důlní plyny.
Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]
Uhlí bylo dobýváno z jakloveckých vrstev ostravského souvrství, metodou dobývání uhlí bylo piliřování se zakládkou nebo na zával, nebo stěnování se směrným nebo dovrchním postupem z hloubky 330 m až po sloj Adolf. Po sloučení s dolem Zárubek se uhlí dobývalo i ze svrchních hrušovských vrstev ostravského souvrství důlními díly dolu Zárubek.
Údaje dolu Jakub[editovat | editovat zdroj]
| Název | druh jámy | založení | hloubka jámy v m | likvidace jámy | těžba | vytěženo v t | dobývací pole v ha | počet pater |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Jakub 1 | Těžní, větrní | 1868 | 643,6 | 1992 | 1872 - 1914 | 5 mil.[pozn. 4] | 63,2 | 11 |
| Jakub 2 | větrní | 1868 | 292,8 | 1992 | - | - | - | - |
Ubytování[editovat | editovat zdroj]
Pro ubytování havířů byla vystavěna Jakubská kolonie z níž se dochovalo v roce 2003 13 domů.[pozn. 5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 45.
- ↑ Od nálezů uhlí po útlum těžby na Ostravsku, 2. část. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 106–108.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Matěj Miloš, Klát Jaroslav, Korbelářová Irena. Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava, 2009, s. 45
- Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, 2. část, Ostrava, 2002, s. 188 až 190
- Ostravsko-karvinský uhelný revír, Ostrava, 1929