Důl Bedřich (Zábřeh nad Odrou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Důl Bedřich (Zábřeh nad Odrou)
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ díla Hlubinný důl
Maximální hloubka 414
Těžba černé uhlí
Poloha
Obec Zábřeh nad Odrou
Revír OKR
Souřadnice
Provozní údaje
Období těžby Těžba nebyla zahájená
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Bedřich byl černouhelný důl, který se nacházel v Zábřehu nad Odrou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Společnost Hornoslezské koksovny a chemické továrny a.s. (Oberschlesische Kokswerke und Chemische Fabriken, A.G.) v Berlíně, založená hornoslezským uhlobaronem Fritzem von Friedländerem-Fuld a kapitálově spojená s jednou z nejsilnějších bank v Německu – bankou Berliner Handels-Gesellschaft, A.G., vlastnila dceřinou společnost Těžířstvo Marie Anna / Moravskoostravské těžířstvo Marie Anna (Mährisch-Ostrauer Steinkohlengewerkschaft Marie Anne). Tato výkonná složka zakoupila v roce 1896 v oblasti Lhotky (od roku 1901 Mariánské Hory), Nové Vsi a Přívozu veškerý majetek Těžířstva Vladimír Vondráček a spol. za částku 10 mil. marek.[1][2]

Důl Bedřich (Friedrich-Schacht) byl založen v roce 1900 v Zábřehu nad Odrou společností Těžířstvo Marie Anna. V místě plánovaného dolu byly už v předstihu postaveny některé provozní objekty a na jaře 1900 bylo zahájeno hloubení dvou jam – těžní a větrné. 9. dubna 1902 při ověřovacím vrtu ve větrní jámě v hloubce 431 m došlo k průvalu detritových vod s CO2.[2] Při této nehodě zahynuli tři hlubiči. Přítok vod dosahoval 22,5 m3/min a zastavil se 75 m pod povrchem. Oxid uhličitý vystoupal až na povrch. Čerpání vod se nedařilo zvládat. Proto bylo rozhodnuto uskutečnit vrt z těžní jámy. 1. května 1902 dosáhl vrt 16,9 m pod dnem hloubení a opět nastala situace výronu CO2 a vody. Tentokrát se osádka dostala na povrch včas. 5. června 1902 došlo k výronu CO2. 3 havíři rychle unikali po žebřících na povrch, avšak jednoho v hloubce 138 m dostihl unikající oxid uhličitý a usmrtil jej. V dalších letech pokračovaly pokusy o vyčerpání vody. Byl také prováděn vrt o průměru 4 m. Tímto vrtem se ve větrní jámě dosáhlo hloubky 448,6 m.[3]

V roce 1910 byly zastaveny veškeré pokusy o zdolání přítoku detritických vod a zabezpečení jam proti jejich průnikům. Společnost Těžířstvo Marie Anna oznámilo vyčerpání všech finančních rezerv určených pro výstavbu dolu. Byly zastaveny veškeré práce na výstavbě dolu, strojní zařízení demontováno a jámy ponechány svému osudu. V roce 1910 byl důlní majetek prodán Rakouské báňské a hutní společnosti, a.s. ve Vídni. Tato společnost neměla v úmyslu dané pole využívat. V 50. letech 20. století byly na uzavřených jámách prováděny čerpací zkoušky, kdy se zjišťovaly vodní a plynové poměry v detritových vrstvách.[4] Také se zkoumala závislost pohybu vodní hladiny ve větrní jámě na čerpání vody a čase v sousední těžní jámě.

V roce 1958 byla část důlního pole s oběma jámami Bedřich připojena k Dolu Jan Šverma. 19. října 1971 byla ukončena likvidace jam zasypáním.[2] V roce 1999 ústí jam byla zajištěna železobetonovým poklopem s trubkovými vývody pro odvod plynu a prostor oplocen.

Po roce 1945 byla v blízkosti jam postavena osada Bedřiška z tzv. finských domů.[4] V roce 1959 několikrát zasahovali záchranáři z HBZS Ostrava s dýchací technikou v kolonii. Vynášeli uhlí a další věci ze sklepů, které byly zaplavené CO2.[3]

Údaje o dolu Bedřich[editovat | editovat zdroj]

dle[5]

Název Druh jámy Založení Hloubka jámy

[m]

Těžba Vytěženo Likvidace Dobývací pole

[ha]

Poznámka
Bedřich těžní 1900 400[p. 1] 19. 10. 1971 832 Profil jámy kruhový o průměru 5600 mm
Bedřich větrní 414[p. 2] Profil jámy kruhový o průměru 4200 mm

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dle Katalogu jam OKR z roku 1970 byla jáma hluboká 339,5 m (- 170,42 m) + 16,9 m vrt
  2. Dle Katalogu jam OKR z roku 1970 byla jáma hluboká 448,6 m (-219,5 m)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. S. 118,119. 
  2. a b c KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 68, 218, 219. 
  3. a b MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: MONTANEX a.s., 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 149 – 151. 
  4. a b Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 36, 37. 
  5. MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 199. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]