Důl Eduard Urx 5
Důl Eduard Urx 5 byl černouhelný důl, který se nacházel v Koblově ve východním poli dolu Anselm, v tzv. Antošovické kupě.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V místě budoucího důlního pole se nacházela výdušní jáma Anselm 4 (později Eduard Urx 4), která byla založena v roce 1921 Vítkovickým horním a hutním těžířstvem.[2] V období 50. let 20. století zde probíhaly průzkumné práce pomocí geologických vrtů. Ze strany dolu Eduard Urx (Anselm) byla v tomto dobývacím poli vytěžena část zásob uhlí.[1]
V létech 1961 až 1970 proběhla společná rekonstrukce dolů Vítězný únor (František), Eduard Urx (Anselm) a Stachanov (Hubert). V roce 1961 byl založen pomocný důl pro důl Eduard Urx 1 (Anselm). V místě výdušné jámy Anselm 4 byly provedeny úpravy areálu tak, aby v její blízkosti v roce 1962 mohlo být zahájeno hloubení těžní jámy Eduard Urx 5. Do roku 1966 těžní jáma byla prohloubena do hloubky 695,4 m, profil jámy byl kruhový o průměru 6 m[p. 1]. Větrní jáma, jejíž hloubka činila 500 m z roku 1928, byla prohloubena v letech 1962 až 1963 na konečnou hloubku 603,2 m, profil jámy byl kruhový o průměru 6,1 m[p. 1] a byla vybavena novými axiálními ventilátory.
1. ledna 1964 vznikl důlní podnik Vítězný únor. V novém organizačním členění důl Eduard Urx 1 (Anselm) se stává pomocným závodem č. 2 a v roce 1973 pomocným závodem dolu Eduard Urx 5, který převzal funkci mateřského dolu. Po rozdělení Dolu Stachanov 1. ledna 1974 bylo přičleněno k dolu Eduard Urx důlní pole větrní jámy Vrbice. Od 1. dubna 1991 se pro důl Eduard Urx začalo používat označení lokalita Koblov a pro těžní jámu označení K5, pro výdušnou K4.[1][3]
Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]
Zkušební těžba byla zahájena 15. prosince 1966 ze sloje Růžena. Provozní těžba začala od října 1967.
Dobývaly se sloje spodních hrušovských a petřkovických vrstev ostravského souvrství. Uhlí bylo dobýváno z hloubky 880 m. Vytěžené uhlí bylo dopravováno podzemím na centrální skipovou jámu Dolu Vítězný únor 2 v Ostravě-Přívoze. Těžba byla ukončena 30. května 1994. V červnu 1996 bylo zahájena likvidace výdušné jámy K4 zasypáním popílkocementovou směsí. Těžní jáma K5 byla zasypána v roce 1997. Těžní věž byla likvidována odstřelem trhaviny 9. března 1998.[2]
Údaje o dole Eduard Urx 5[editovat | editovat zdroj]
dle[4]
| Název | druh jámy | založení | hloubka jámy [m] | likvidace jámy | těžba | vytěženo [t] | dobývací pole [ha] | počet pater |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Eduard Urx 5 / K5 | těžní, vtažná | 1961 | 882,5 | 1997 | 1967 – 1994 | 400 – 600 tisíc[3] | 530 | 9 |
| Eduard Urx 4 / Anselm 4/ K4 | větrní | 1921 | 603,7 | 1998 | - | |||
| Větrná jáma Vrbice | výdušná | 1911 | 386,7 | 1992 | - | 6 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 196 – 198.
- ↑ a b KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 208.
- ↑ a b Uhelné hornictví OKR, Anagram... c.d., s. 208
- ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 180 až 181.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Matěj Miloš, Klát Jaroslav, Korbelářová Irena. Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava, 2009, s. 180 až 181
- Kučová Věra, Matěj Miloš. Industriální soubory v Ostravě vybrané k nominaci na zápis do seznamu UNESCO. Ostrava 2007, s. 21 - 23.
- Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, 2. část, Ostrava, 2002, s. 196 až 198