Důl Jan Maria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Důl Jan Maria
Správní budova dolu Jan Maria
Základní údaje
Jiné názvy Důl č.IV
Typ díla hlubinný důl
Rozloha 190 ha
Maximální hloubka 460 m
Těžba černé uhlí
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský
Okres Ostrava-město
Revír Ostravsko-karvinský revír
Souřadnice
Provozní údaje
Období těžby 1855-1963
Roční těžba 90–150 000 t
Kód památky 11286/8-3936 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Jan Maria je zaniklý černouhelný důl v oblasti Hranečníku ve Slezské Ostravě. Po bývalé šachtě zbylo několik památkově chráněných budov.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Důl byl založen v roce 1852 Johannem Maria Wilczkem, po kterém také dostal svůj název. Důl vznikl prohloubením kutacích jam číslo IV a I (sv. Anna) a postupem let se stal významným zdrojem černého uhlí a zaměstnavatelem horníků. Těžba během prvního desetiletí utěšeně rostla, také díky instalaci parního stroje a klecí. Vzhledem k masivnímu výskytu metanu muselo být výdušné oddělení jámy hluboké kolem 160 metrů opatřeno ventilátorem. Postup do hloubky a rozfárání důlního pole si vyžádalo v r. 1875 vyhloubení třetí a poslední jámy v lokalitě - větrní (definitivní hloubka 222 m).

První opravdu zásadní modernizací prošla šachta na Hranečníku v letech 1899 až 1909. Těžní jámu vyzdili a rozšířili na širší profil. Nad ní smontovali 32 metrů vysokou ocelovou těžní věž (1904). Důkazem technického pokroku se stal parní těžní stroj o výkonu 800 koní. Jako dominanta se nad areálem tyčil 50 m vysoký komín kotelny. Další rekonstrukci (1914-1915) narušilo vypuknutí 1. světové války. Těžaři stihli aspoň stavbu provozní a správní budovy s lampovnou, záchrannou stanicí, ordinací lékaře a kanceláří pro úředníky a dozorce. Díky těmto opatřením se zvýšila těžba ze zhruba 70 - 80 000 tun ročně až na 150 000 tun během válečných let. V roce 1928 dosáhla hlavní jáma konečné hloubky 453 metrů. V blízkosti dolu vyrostla osada Hranečník, kterou obývalo zhruba tisíc lidí.

Obecně se dá říci, že Wilczkovy doly, se slojemi vesměs nižších mocností a ve větších hloubkách, měly nízkou rentabilitu těžby. Po smrti starého hraběte Jana Nepomuka pokračoval v jeho díle syn Hans. Nic ale nezměnil na faktu, že Kamenouhelné doly a koksovna Jana Wilczka, ke kterým kromě dolu Jan Maria patřily také doly Trojice, Ema a Michálka, se ocitly v roli okrajového těžířstva. Díky potřebám válečné mašinérie se ostravsko-karvinská uhelná pánev stala pro Třetí říši strategickým zdrojem paliva.

Definitivní konec podnikání hrabat Wilczků přineslo znárodnění těžkého průmyslu v roce 1945. O dva roky později se Důl Jan Maria v rámci státního podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly spojil se Zárubkem. V poválečném období horníci dotěžili uhelné zásoby, včetně pilířů. V roce 1963 dolování na Hranečníku skončilo. Po šachtě zůstala památkově chráněná budova strojovny (mylně označována za jámovou budovu) a správní budova. V rekonstruovaných prostorách se nachází hotel Jan Maria.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 204. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-30]. Identifikátor záznamu 124140 : uhelný důl hlubinný Ján - Mária. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]