Nové hlučínské kamenouhelné doly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nové hlučínské kamenouhelné doly (Jüngere – Neue Hultschiener Steinkohlengruben), někdy také Reibnitzovy doly (Reibnitz Gruben), byla skupina černouhelných štolových dolů, které těžily uhlí na návrší Landek v Petřkovicích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Území, na kterém byly provozovány Nové hlučínské kamenouhelné doly, se nacházelo na pozemcích hlučínského panství, které od roku 1810 vlastnila Antonie Mikettová. Doly byly v roce 1808 prodány Arnoštu Wilhelmovi sv. p. Reibnotzovi do vlastnictví odděleně od vlastnictví pozemků. Od roku 1808 probíhaly ve vlastnictví dolů časté změny až do 28. listopadu 1829, kdy doly pro olomouckého arcibiskupa kardinála Rudolfa Jana odkoupil Franz Kleinpeter, ředitel Rudolfovy hutě[p. 1].

Nové hlučínské kamenouhelné doly tvořily dvě skupiny dolů: západní a východní, které ležely na petřkovické části vrchu Landek. K západní skupině patřil důl Údolní, který byl založen 14. dubna 1812 a doly Vilém a Arnošt, pro něž bylo vydáno povolení k těžbě 9. prosince 1815. Východní skupinu tvořil jediný důl Příkopová, založen 11. března 1817. Tento důl ležel ve zbytkovém poli mezi propůjčkami[p. 2] Starých hlučínských kamenouhelných dolů[p. 3] a Šilheřovických dolů. Za datum založení Nových hlučínských kamenouhelných dolů se považuje počátek hloubení jámy Ema roce 1811 v západní skupině dolů.

Po smrti arcibiskupa kardinála Rudolfa Jana přešly doly závětí na Kapitulu olomouckého arcibiskupství, která 8. dubna 1843 prodala doly i s ostatním majetkem Salomonu Mayeru sv. p. Rothschildovi.

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Důlní pole Nových hlučínských kamenouhelných dolů bylo nejmenší mezi doly na Landeku. Dokumentovány byly 4 hlavní štoly a 2 jámy, z nich zůstaly terénní stopy po jámě Ema.

Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]

Dobývaly se sloje petřkovických vrstev ostravského souvrství z hlouby cca 40 m. Uhlí bylo těženo ze štol směrným pilířováním. Období existence dolů od roku 1811 asi do roku 1850[1] – 1855[2]

Doly se později staly součástí dolu Anselm.

Údaje o Nový hlučínských kamenouhelných dolech[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[3]

Název Druh jámy Založení délka štol v m hloubka jámy v m těžba vytěženo likvidace dobývací pole v ha poznámka
Údolní (Thal) jih hlavní denní 1812 400 1811 – asi 1850[2] nevykazována odděleně od ostatních hlučínských dolů 19. století

(1855[2])

4 4 doly:

4 štoly, 2 jámy, 1 štolní patro

Údolní sever 160
Vilém (Wilhelm) 1815 342
Arnošt (Ernst) 375
Příkopová (Gráben) 1817 152
Berta větrní 1836 20 19. století
Ema větrní 1811 34

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1835 pro Kapitulu olomouckého arcibiskupství odkoupil celé hlučínské panství.
  2. Propůjčka – propůjčené právo k dobývání vyhrazených nerostů, jestliže byly kutáním (vyhledáváním) odkryty.
  3. V té době vlastnil Arnošt Wilhelm Reibnitz Staré hlučínké kamenouhelné doly.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. S. 207. 
  2. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 204 – 205. 
  3. MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 196. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]