Důl Jan SDF (Slezská Ostrava)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Důl Jan SDF (Slezská Ostrava)
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ díla hlubinný důl
Rozloha 15 ha
Maximální hloubka 482,9
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Jan SDF (Slezská Ostrava) byl černouhelný hlubinný důl v Polské (Slezské) Ostravě v jihozápadní části dobývacího pole dolu Michal. Byl součástí dolů Severní dráhy Ferdinandovy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem dolu byla Severní dráha císaře Ferdinanda. Název dolu byl údajně zvolen podle křestního jména ředitele SDF Johanna Fillungera.[1]

SDF východně od hranic dobývacího pole hr. Wilczka a jihozápadně od rohu důlního pole dolu Michael v Polské (Slezské) Ostravě v nepropůjčeném důlním poli založila v roce 1869 kutací jámu. Její místo bylo velmi výhodné, nacházela se východně v těsné blízkosti Báňské dráhy. Po překonání 80 m pokryvného útvaru bylo dosaženo produktivního karbonu a v hloubce 130 m byla nalezena uhelná sloj Aloisie. V roce 1896, doložením objevené sloje, SDF mohla žádat Báňské hejtmanství o udělení propůjčky na 3 důlní míry včetně tzv. přebytku. Důlní míry č. 37 až 39 byly uděleny výměrem čj. 2071/70 ze dne 18. ledna 1870. Udělením propůjček kutací jáma byla přestavěna na jámu těžní. V tomtéž roce bylo zahájeno hloubení jámy Jan větrní, která se nacházela ve vzdálenosti 26 m severovýchodně od jámy těžní.

V době výstavby těžní jámy Josef byl proražen překop v hloubce 124 m (tj. v úrovni 1. patra jámy Josef) jižním směrem na jámu Jan. V roce 1898 byla převedena těžba dolu Jan na výkonnější důl Josef. Důl Jan se stal dolem pomocným pro důl Josef. Důl Josef, po ukončení rekonstrukce a centralizace těžby na důl Michael, se stává jeho pomocným dolem od roku 1916.[2] V roce 1932 byla ukončena těžba na dole Josef a důl Jan se stává v roce 1933 pomocným dolem dolu Michal. Jáma Jan do roku 1941 sloužila jako pomocná těžní a jáma vtažná, pak byla přebudována na jámu větrní.[3][4]

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Jáma Jan větrní ukončila činnost v roce 1922, kdy byla zlikvidována. Těžní jáma Jan sloužila, po přestavbě v roce 1941, jako větrní až do roku 1975, kdy byla zlikvidována zasypáním.

Strojní a technické zařízení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1870 byla těžní jáma Jan vybavena dvouválcovým ležatým parním těžním strojem o výkonu 130 HP. [1] Těžní stroj byl vyroben ve Strojírnách hr. Salmy v Blansku v roce 1874. Byl nepřetržitě v provozu až do 50. let 20. století, kdy byl poháněn stlačeným vzduchem. Bubny těžního stroje měly průměr 4 425 mm a šířku 948 mm, lano mělo průměr 34,5 mm, 2 těžní klece se 2 etážemi po 2 vozíky vedle sebe nebo 12 osob na etáž. Rychlost jízdy 5 m/s pro mužstvo a 12 m/s pro těžbu. Výška těžní věže od ohlubně po střed lanovnic 17,0 m, průměr lanovnic 3 700 mm.[5] Těžní věž byla příhradová vyrobená ve Strojírnách hr. Salmy v Blansku.

Po přestavění jámy na větrní v roce 1941 byl na ní přemístěn ventilátor z dolu Josef, systém Dinnendahl s výkonem 121 kW z roku 1914, motor Siemens-Schuckert.

Jáma Jan větrní byla vybavena ventilátorem soustavy Rittinger s výkonem 900 m3/min. a přímo účinným parním tahadlovým čerpadlem o výkonu 150 HP. V roce 1898 byla vybavená ventilátorem soustavy Guibal o výkonu 3900 m3/min. Starší ventilátor byl záložním.[6] Po roce 1916 byla důlní voda čerpána centrálně důlními čerpadly na dole Michal.

Výrobu stlačeného vzduchu pro důl zabezpečoval parní pístový kompresor z roku 1902 vyrobený firmou Bromovský & Schulz, Praha. Výkon parního stroje byl 238 HP[p. 1], výkon kompresoru 2 160 m3/ hod[7]. V roce 1928 parní kompresor už nebyl v činnosti, pro těžní stroj byl přiveden stlačený vzduch z kompresorovny dolu Michal.

Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]

Těžní jáma v roce 1898 měla hloubku 315 m s 5 patry. Konečná hloubka byla 482,9 m s 8 patry.

Jáma Jan větrní byla prohloubena do hloubky 376,0 m a měla 6 pater.

Dobývaly se sloje jakloveckých vrstev ostravského souvrství. Uhlí bylo těženo ve slojích průměrné mocnosti 50–200 cm, metodou piliřování a stěnování se zakládkou nebo na zával.[8]

Údaje o dole Jan SDF[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[9]

Název Druh jámy Založení hloubka jámy [m] těžba vytěženo likvidace dobývací pole [ha] poznámka
Jan těžní kutací/těžní, větrní 1869 482,9 1877–1914 vykazována s dolem Josef[p. 2] 1975 15 2 jámy, 11 pater
Jan větrní větrní a vodní 1870 376,0 1922

Ubytování[editovat | editovat zdroj]

Pro ubytování havířů dolu Jan byla postavena Jánská kolonie se 14 přízemními domy na hranici katastrálního území Polské (Slezské) Ostravy a Michálkovic. Kolonií procházejí ulice Dianina, Justina a Deputátní. Začátek výstavby byl v roce 1895, ukončení výstavby 1899. Vlivem poddolování docházelo k postupné likvidaci domů, zachováno je 10 přízemních domů.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tlak páry 5 atm při teplotě 164 °C.
  2. V roce 1878 činila roční těžba 30 212 tun, v r. 1882 již 54 804 tun, v r. 1890 činila 108 642 tun, v r. 1903 činila 201 000 tun, v r. 1905 činila 215 000 tun uhlí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 144–145. 
  2. MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 111. 
  3. KLÁT, Jaroslav; MATĚJ, Miloš. Národní kulturní památka Důl Michal / Petr Cingr v Ostravě. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2006. ISBN 80-85034-34-4. S. 27, 30. 
  4. KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. S. 215. 
  5. MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek III. Moravská Ostrava: [s.n.], 1931. S. 111. 
  6. Kamenouhelné doly III. s. 111
  7. Kamenouhelné doly III, s. 169
  8. MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 77, 78. 
  9. Matěj, s. 193
  10. JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7464-190-9. S. 454. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]