Důl Jan SDF (Slezská Ostrava)

Důl Jan SDF (Slezská Ostrava)
Základní údaje
Typ díla	hlubinný důl
Rozloha	15 ha
Maximální hloubka	482,9
Souřadnice	49°50′18,42″ s. š., 18°19′34,21″ v. d.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Jan SDF (Slezská Ostrava) byl černouhelný hlubinný důl v Polské (Slezské) Ostravě v jihozápadní části dobývacího pole dolu Michal. Byl součástí dolů Severní dráhy Ferdinandovy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem dolu byla Severní dráha císaře Ferdinanda. Název dolu byl údajně zvolen podle křestního jména ředitele SDF Johanna Fillungera.^[1]

SDF východně od hranic dobývacího pole hr. Wilczka a jihozápadně od rohu důlního pole dolu Michael v Polské (Slezské) Ostravě v nepropůjčeném důlním poli založila v roce 1869 kutací jámu. Její místo bylo velmi výhodné, nacházela se východně v těsné blízkosti Báňské dráhy. Po překonání 80 m pokryvného útvaru bylo dosaženo produktivního karbonu a v hloubce 130 m byla nalezena uhelná sloj Aloisie. V roce 1896, doložením objevené sloje, SDF mohla žádat Báňské hejtmanství o udělení propůjčky na 3 důlní míry včetně tzv. přebytku. Důlní míry č. 37 až 39 byly uděleny výměrem čj. 2071/70 ze dne 18. ledna 1870. Udělením propůjček kutací jáma byla přestavěna na jámu těžní. V tomtéž roce bylo zahájeno hloubení jámy Jan větrní, která se nacházela ve vzdálenosti 26 m severovýchodně od jámy těžní.

V době výstavby těžní jámy Josef byl proražen překop v hloubce 124 m (tj. v úrovni 1. patra jámy Josef) jižním směrem na jámu Jan. V roce 1898 byla převedena těžba dolu Jan na výkonnější důl Josef. Důl Jan se stal dolem pomocným pro důl Josef. Důl Josef, po ukončení rekonstrukce a centralizace těžby na důl Michael, se stává jeho pomocným dolem od roku 1916.^[2] V roce 1932 byla ukončena těžba na dole Josef a důl Jan se stává v roce 1933 pomocným dolem dolu Michal. Jáma Jan do roku 1941 sloužila jako pomocná těžní a jáma vtažná, pak byla přebudována na jámu větrní.^[3]^[4]

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Jáma Jan větrní ukončila činnost v roce 1922, kdy byla zlikvidována. Těžní jáma Jan sloužila, po přestavbě v roce 1941, jako větrní až do roku 1975, kdy byla zlikvidována zasypáním.

Strojní a technické zařízení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1870 byla těžní jáma Jan vybavena dvouválcovým ležatým parním těžním strojem o výkonu 130 HP.^[1] Těžní stroj byl vyroben ve Strojírnách hr. Salmy v Blansku v roce 1874. Byl nepřetržitě v provozu až do 50. let 20. století, kdy byl poháněn stlačeným vzduchem. Bubny těžního stroje měly průměr 4 425 mm a šířku 948 mm, lano mělo průměr 34,5 mm, 2 těžní klece se 2 etážemi po 2 vozíky vedle sebe nebo 12 osob na etáž. Rychlost jízdy 5 m/s pro mužstvo a 12 m/s pro těžbu. Výška těžní věže od ohlubně po střed lanovnic 17,0 m, průměr lanovnic 3 700 mm.^[5] Těžní věž byla příhradová vyrobená ve Strojírnách hr. Salmy v Blansku.

Po přestavění jámy na větrní v roce 1941 byl na ní přemístěn ventilátor z dolu Josef, systém Dinnendahl s výkonem 121 kW z roku 1914, motor Siemens-Schuckert.

Jáma Jan větrní byla vybavena ventilátorem soustavy Rittinger s výkonem 900 m³/min. a přímo účinným parním tahadlovým čerpadlem o výkonu 150 HP. V roce 1898 byla vybavená ventilátorem soustavy Guibal o výkonu 3900 m³/min. Starší ventilátor byl záložním.^[6] Po roce 1916 byla důlní voda čerpána centrálně důlními čerpadly na dole Michal.

Výrobu stlačeného vzduchu pro důl zabezpečoval parní pístový kompresor z roku 1902 vyrobený firmou Bromovský & Schulz, Praha. Výkon parního stroje byl 238 HP^{[p. 1]}, výkon kompresoru 2 160 m³/ hod^[7]. V roce 1928 parní kompresor už nebyl v činnosti, pro těžní stroj byl přiveden stlačený vzduch z kompresorovny dolu Michal.

Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]

Těžní jáma v roce 1898 měla hloubku 315 m s 5 patry. Konečná hloubka byla 482,9 m s 8 patry.

Jáma Jan větrní byla prohloubena do hloubky 376,0 m a měla 6 pater.

Dobývaly se sloje jakloveckých vrstev ostravského souvrství. Uhlí bylo těženo ve slojích průměrné mocnosti 50–200 cm, metodou piliřování a stěnování se zakládkou nebo na zával.^[8]

Údaje o dole Jan SDF[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle^[9]

Název	Druh jámy	Založení	hloubka jámy [m]	těžba	vytěženo	likvidace	dobývací pole [ha]	poznámka
Jan těžní	kutací/těžní, větrní	1869	482,9	1877–1914	vykazována s dolem Josef^{[p. 2]}	1975	15	2 jámy, 11 pater
Jan větrní	větrní a vodní	1870	376,0	1877–1914	vykazována s dolem Josef^{[p. 2]}	1922	15	2 jámy, 11 pater

Ubytování[editovat | editovat zdroj]

Pro ubytování havířů dolu Jan byla postavena Jánská kolonie se 14 přízemními domy na hranici katastrálního území Polské (Slezské) Ostravy a Michálkovic. Kolonií procházejí ulice Dianina, Justina a Deputátní. Začátek výstavby byl v roce 1895, ukončení výstavby 1899. Vlivem poddolování docházelo k postupné likvidaci domů, zachováno je 10 přízemních domů.^[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ Tlak páry 5 atm při teplotě 164 °C.
↑ V roce 1878 činila roční těžba 30 212 tun, v r. 1882 již 54 804 tun, v r. 1890 činila 108 642 tun, v r. 1903 činila 201 000 tun, v r. 1905 činila 215 000 tun uhlí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b KOLEKTIV AUTORŮ. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 144–145.
↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 111.
↑ KLÁT, Jaroslav; MATĚJ, Miloš. Národní kulturní památka Důl Michal / Petr Cingr v Ostravě. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2006. ISBN 80-85034-34-4. S. 27, 30.
↑ KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. S. 215.
↑ MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek III. Moravská Ostrava: [s.n.], 1931. S. 111.
↑ Kamenouhelné doly III. s. 111
↑ Kamenouhelné doly III, s. 169
↑ MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 77, 78.
↑ Matěj, s. 193
↑ JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7464-190-9. S. 454.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

https://web.archive.org/web/20141113163807/http://www.hornictvi.info/histhor/lokality/okr/47.htm

[7] Tlak páry 5 atm při teplotě 164 °C.

[11] V roce 1878 činila roční těžba 30 212 tun, v r. 1882 již 54 804 tun, v r. 1890 činila 108 642 tun, v r. 1903 činila 201 000 tun, v r. 1905 činila 215 000 tun uhlí.

[:0-1] KOLEKTIV AUTORŮ. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 144–145.

[:02-2] MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 111.

[:12-3] KLÁT, Jaroslav; MATĚJ, Miloš. Národní kulturní památka Důl Michal / Petr Cingr v Ostravě. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2006. ISBN 80-85034-34-4. S. 27, 30.

[4] KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. S. 215.

[5] MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek III. Moravská Ostrava: [s.n.], 1931. S. 111.

[6] Kamenouhelné doly III. s. 111

[8] Kamenouhelné doly III, s. 169

[9] MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 77, 78.

[10] Matěj, s. 193

[:4-12] JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7464-190-9. S. 454.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[p. 1]

[7]

[8]

[9]

[p. 2]

[10]