Šilheřovické doly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Šilheřovické doly (Schilldersdorfer Gruben), byla skupina nejstarších černouhelných štolových dolů, které těžily uhlí na návrší Landek v Koblově.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Doly nesly název podle Šilheřovického panství, ve kterém se nacházely.[1]

Ke vzniku prvního dolu vedl nález výchozu uhelné sloje v roce 1803 v kamenolomu ve východní části Landeku v Koblově. Sloj později obdržela název Naneta. Na dokumentovaný nález sloje Naneta získal důlní míry s právem ražení štoly vlastník Šilheřovického panství Johann Friedrich sv. p. Eichendorf[p. 1] dne 3. října 1803. O dva roky později 19. února 1805 získal ještě dobývací práva na sloje Filipina, Jan a Klementina.

Po smrti Johanna Fridricha sv. p. Eichendorf v roce 1819 získala panství i s doly ze závěti jeho manželka Marie Anna, rozená Hoverdenová. V roce 1830 odkázala doly svému synovci Emanuelu z Hoverdenu a svým neteřím. Od tohoto majitelského konsorcia[p. 2] je koupil 14. září 1835 Hubert sv. p. Stücker z Wayersdorfu, který v tomtéž roce získal kutací práva na sloj Růžena. Hubert sv. p. Stücker v roce 1835 zahájil novou otvírku dolu ražbou dědičné štoly Hubert.[2] V roce 1842 získal propůjčku a důlní pole Naděje (Eufeminina) a poslední propůjčku v roce 1844 na Karolinu-Annu.[3]

5. prosince 1844 odkoupil doly s celým šilheřovickým panstvím Salomon Mayer sv. p. Rothschild a přičlenil je k hlučínským dolům.

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Lokalizací některých důlních děl v terénu lze zjistit zřetelné pozůstatky, představované nálevkovitými propadlinami.

Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]

Sloje tvořily tzv. jihozápadní skupinu, nalézaly se v šikmém uložení a vycházely na povrch na jižním a východním svahu Landeku. Na východ od této skupiny byl nalezen výchoz sloje Růžena.

Důlní provozy na slojích Filipina a Klementina byly po vydolování zrušeny a o jejich důlní pole v roce 1830 rozšířen důl Jan.[3]

Dobývaly se sloje hrušovských a petřkovických vrstev ostravského souvrství. Uhlí bylo těženo ze štol metodou směrného pilířování. Dobývací činnost byla málo intenzivní ve srovnání se sousedními hlučínskými doly. dokumentováno bylo 7 provozovaných dolů s 5 hlavními štolami a 11 jámami.

Doly existovaly od roku 1803 asi do roku 1860[2] a později se staly součástí dolu Anselm.

Údaje o Šilheřovických dolech[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[3]

Název Druh jámy Založení délka štol v m hloubka jámy v m těžba vytěženo likvidace dobývací pole v ha poznámka
Naneta dědičná 1803 142 1803 – asi 1860[2] nezjištěno 19. století 103,3 7 dolů:

5 štol, 11 jam, 1 štolní patro

Filipina hlavní denní 1803 110
Jan hlavní denní 1805 65
Klementina / Hraniční hlavní denní 1805 48
Hubert dědičná 1835 160
Antonín větrní 1803 29
František 1830 13
Gustav (G1) 1803 33
Josef 1803 21
Naděje víceúčelová 1830 31
Pavlína víceúčelová 19. století
Pokusná (P1) průzkumná 1803 29
Strojní větrní 1835 22 nesprávně Mach

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. J. F. sv. p. Eichendorf zakoupil šilheřovické panství v roce 1787 od Karla sv. p. Laryše
  2. Majitelské konsorcium z kruhu rodin hrabat Hoverdenů a hrabat Matuschků.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru.. Ostrava: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 206. 
  2. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 202 – 203. 
  3. a b c MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 58,180,181,187. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]