Přeskočit na obsah

Důl svaté Trojice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Důl svaté Trojice
Uliční trakt dolu Trojice
Uliční trakt dolu Trojice
Základní údaje
Jiné názvyTrojice
Horninauhlí
Poloha
ObecOstrava
Souřadnice
Map
Provozní údaje
VlastníkJan Nepomuk hrabě Wilczek
Období těžby1845–1968
Kód památky10593/8-3928 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl svaté Trojice (zkráceně Důl Trojice, německy Dreifaltigkeit Schacht) byl důl založený Stanislavem hrabětem Wilczkem v roce 1844 na Slezské Ostravě.

Důl fungoval původně jako mělký provoz. Roku 1870 založil syn zakladele Jan Nepomuk hrabě Wilczek v areálu dolu hlubinný provoz. K dolu byla postupně začleňována okolní důlní pole. Po zastavení těžby ve Zwierzinových dolech roku 1933 byla k dolu Trojice převedena převážná část jejich polí. Dne 1. července 1961 byl důl připojen k Dolu Petr Bezruč a stal se závodem č. 2, po vzniku dolu Ostrava, 1. 1. 1967, se stal závodem č. 4.

Pomník hornické stávky na dole Trojice v roce 1894

Důl existoval v letech 1844–1975, těžba probíhala v porubských a jakloveckých vrstvách od roku 1845 do srpna 1968 (VI. jaklovecká sloj). Ačkoliv byla těžba oficiálně ukončena v dubnu 1967 (ukončení porubů ve sloji II. slabá, Barbora a Mohutná mezi 2. a 6. patrem, v květnu 1967 ukončeno dobývání ve sloji Vintíř pod 13. patrem, v červenci 1967 ukončeno dobývání v VII. sloji mezi 10. a 11. patrem), byly jámy nadále v provozu pro těžbu do září 1968 kvůli probíhající rekonstrukci na dole Petr Bezruč a nutnosti přetěžovat uhlí jámou č. 1 na Trojici. Z tohoto důvodu byly dotěžovány ekonomicky výhodně dobyvatelné zásoby. Důlní pole bylo otevřeno sedmi jámami na hloubku 700 m – 13. patro. Na tomto patře byl vyražen úpadní spojovací překop na důl Petr Bezruč. Před ukončením činné těžby bylo na dole experimentálně ověřováno dobývání pomocí hydromechanizace (sloje Barbora a II. slabá), která rozpojovala uhelnou hmotu pomocí děla s tlakovou vodou. Do září 1968 probíhalo plenění dlouhých děl. Jámy byly likvidovány v letech 1969–1974 kompletní likvidací všech náraží (likvidovány odstřelem) a zasypáním (krom náraží 13. patra).

V květnu roku 1894 proběhla v Ostravě stávka horníků, ve které došlo u dolu Trojice ke střetu horníků s četníky, který si vyžádal 12 mrtvých.[1][2][3]

Pomník zastřelených havířů na hřbitově ve Slezské Ostravě

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

V současné době jsou viditelným pozůstatkem dolu již pouze památkově chráněné budovy bývalé strojovny č. 1, č. 2 a bývalé provozní budovy, která zahrnovala šatny, koupelny, lampovnu a truhlárnu.[4] Nově v nich sídlí firmy z oboru sklenářství, truhlářství, zámečnictví či prodeje motocyklů.

Sanace areálu

[editovat | editovat zdroj]

Státní podnik Diamo plánuje sanaci areálu koksovny a bývalého dolu, který je těžce kontaminován dehty, fenoly, kyanidy, olovo a rtuť v odhadovaném objemu okolo 160 000 tun. Očištění sedmihektarové plochy má trvat přibližně tři roky a stát by mělo kolem jedné miliardy korun. Následná biologická rekultivace a monitoring by měly umožnit stavební nebo obytné využití území nejdříve po dvanácti letech prací.[5]

Současnost

[editovat | editovat zdroj]
  1. NAVRÁTIL, Boleslav. Stávka horníků skončila masakrem. U Dolu Trojice bylo zastřeleno dvanáct osob. Moravskoslezský deník. 2014-05-08. Dostupné online [cit. 2025-09-30].
  2. JIŘÍK, Karel. Trojice 1894 : k stodesátému výročí hornického krveprolití ve Slezské Ostravě. 1. vyd. Šenov u Ostravy: Tilia, 2004. 231 s. ISBN 80-86101-92-4.
  3. JIŘÍK, Karel; DOHNAL, Miloň. Trojice 1894 : k 70. výročí hornického krveprolití ve Slezské Ostravě. 1. vyd. Ostrava: Československý spolek pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1964. 44 s.
  4. Uhelný důl hlubinný Trojice - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-09-30]. Dostupné online.
  5. Ostravu čeká další sanace. Tentokrát koksovny a bývalého Dolu Trojice. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-09-30]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]