Přeskočit na obsah

Cristina Bucșová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cristina Bucșová
Cristina Bucșová na Washington Open 2025
Cristina Bucșová na Washington Open 2025
StátMoldavskoMoldavsko Moldavsko (2013–2015)
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko (od 2015)
Datum narození1. ledna 1998 (28 let)
Místo narozeníKišiněv, Moldavsko[1]
BydlištěKantábrie, Španělsko[2]
Výška176 cm[1]
Profesionálka od2013[3]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 570 236 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů383–276
Tituly1 WTA, 1 WTA 125, 4 ITF
Nejvyšší umístění30. místo (16. března 2026)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Open2. kolo (2024)
Wimbledon3. kolo (2025)
US Open4. kolo (2025)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů250–165
Tituly9 WTA, 6 WTA 125, 9 ITF
Nejvyšší umístění13. místo (12. října 2026)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2024)
French Open3. kolo (2024, 2026)
Wimbledon2. kolo (2024)
US Openčtvrtfinále (2026)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2024)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2025)
French Openčtvrtfinále (2026)
Wimbledon2. kolo (2024)
US Open2. kolo (2024)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupsemifinále (2026)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20261014a14. října 2026
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz 2024 Paříž ženská čtyřhra

Cristina Bucșová (nepřechýleně: Bucșa, * 1. ledna 1998 Kišiněv) je španělská profesionální tenistka, která v letech 2013–2015 reprezentovala rodné Moldavsko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden singlový a devět deblových turnajů včetně čtyřhry na Madrid Open 2024 v kategorii WTA 1000. V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou a šest deblových trofejí. Na okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a devět ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2026 na 30. místě a ve čtyřhře v říjnu téhož roku na 13. místě. Trénuje ji otec Ion Bucșa.[2][1]

Ve španělském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2023 sevillskou finálovou skupinou, v níž po boku Bassolsové Riberové prohrála čtyřhru s Polkami. Španělky přesto zvítězily 2–1 na zápasy. Do roku 2027 v soutěži nastoupila k pěti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[5]

Španělsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži, kde ve druhém kole dvouhry podlehla Kanaďance Leylah Fernandezové. Se Sarou Sorribesovou Tormovou získaly bronzovou medaili ve čtyřhře po výhře nad Češkami Muchovou a Noskovou.[6]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako další kišiněvská rodačka Aliona Bolsovová začala již v dětství žít ve Španělsku, kde rozvíjela tenisovou kariéru.[3] Bydlí a trénuje v Kantábrii.[2]

V rámci okruhu ITF debutovala v květnu 2013 po zisku divoké karty na turnaj ve španělském Monzónu dotovaný 10 tisíci dolary. Ve druhém kole podlehla Španělce Lucii Cerverové-Vazquézové.[4] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května 2017, na turnaji v portugalském Santarému s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála Rusku Valerii Savinychovou ze čtvrté světové stovky. Ve třetí fázi srpnového TK Sparta Prague Open 2020 ze série WTA 125K vypadla s Argentinkou Nadiou Podoroskou, figurující na 165. příčce. O týden později postoupila přes Varvaru Lepčenkovou a Magdalenu Fręchovou do finále 60tisícového L'Open 35 de Saint-Malo 2020 na túře ITF. V závěrečném utkání však opět nestačila na Podoroskou.[7][4]

V kvalifikaci únorového Qatar Total Open 2021 porazila Barboru Krejčíkovou, ale do dvouhry ji nepustila Kristýna Plíšková. V hlavní soutěži okruhu WTA Tour tak debutovala až dubnovým Copa Colsanitas 2021 v Bogotě.[3] Na úvod však nestačila na krajanku z druhé stovky žebříčku Nurii Párrizasovou Díazovou. V témže měsíci ji v prvním utkání Istanbul Cupu 2021 vyřadila Kateřina Siniaková. První vyhraný zápas v této úrovni tenisu dosáhla na květnovém Serbia Open 2021, když zdolala černohorskou světovou jedenašedesátku Danku Kovinićovou. Poté ji přehrála Běloruska Aljaksandra Sasnovičová.[3][7]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu US Open 2021 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru si poradila s pátou nasazenou Francouzkou Océanií Dodinovou.[3] V úvodním kole Flushing Meadows však nenašla recept na čtyřicátou čtvrtou ženu klasifikace Jil Teichmannovou ze Švýcarska. Také na Australian Open 2022 prošla kvalifikačním sítem přes Richèl Hogenkampovou, ale s dvouhrou se rozloučila po porážce od Belgičanky Alison Van Uytvanckové. Z třetí grandslamové kvalifikace v řadě postoupila na French Open 2022. Do grandslamového osmifinále dvouhry prošla poprvé na US Open 2025, když vyřadila kvalifikantku Claire Liuovou, Filipínku Alexandru Ealaovou a jednadvacátou hráčku světa Elise Mertensovou.[8][9] Ve čtvrtém kole ji zastavila světová jednička a pozdější vítězka Aryna Sabalenková.[10][7][4]

Na listopadovém Hong Kong Open 2025 si zahrála první singlové finále na okruhu WTA Tour. V semifinále vyřadila třicátou druhou ženu klasifikace Mayu Jointovou.[11] V závěrečném klání však podlehla 19leté Victorií Mbokové, figurující na dvacáté první příčce. Třísetová bitva se časem 2 hodiny a 49 minut stala nejdelším finálem ročníku. Po skončení se poprvé posunula na 54. příčku žebříčku.[12]

Na mexickém Mérida Open 2026 z kategorie WTA 500 získala první kariérní „double“, když ovládla singlovou a po boku Číňanky Ťiang Sin-jü i deblovou soutěž. V méridském semifinále poprvé porazila členku z elitní světové desítky, sedmou v pořadí Jasmine Paoliniovou. Ve finále pak přehrála Polku Magdalenu Fręchovou. Vybojovala tak debutovou trofej z dvouhry okruhu WTA Tour. V následném vydání žebříčku z 2. března 2026 vystoupala na kariérní maxima v obou částech klasifikace, když jí jako španělské jedničce patřilo 31. místo ve dvouhře a 17. ve čtyřhře.[13][14]

Utkání o olympijské medaile

[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 1 (1 bronz)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch spoluhráčka soupeřky v utkání o medaili výsledek
Bronz 2024 Paříž, Francie antuka Španělsko Sara Sorribesová Tormová Česko Karolína Muchová
Česko Linda Nosková
6–2, 6–2

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (1–2 Č)
WTA 500 (1–0 D; 4–0 Č)
WTA 250 (0–1 D; 4–2 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 2. listopadu 2025 Hongkong, Čína WTA 250 tvrdý Kanada Victoria Mboková 5–7, 7–6(11–9), 2–6
Vítězka 1. 1. března 2026 Mérida, Mexiko WTA 500 tvrdý Polsko Magdalena Fręchová 6–1, 4–6, 6–4

Čtyřhra: 13 (9–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 18. září 2022 Portorož, Slovinsko WTA 250 tvrdý Slovensko Tereza Mihalíková Česko Tereza Martincová
Ukrajina Marta Kosťuková
4–6, 0–6
Vítězka 1. 5. února 2023 Lyon, Francie WTA 250 tvrdý Nizozemsko Bibiane Schoofsová Srbsko Olga Danilovićová
  Alexandra Panovová
7–6(7–5), 6–3
Vítězka 2. 7. dubna 2024 Bogota, Kolumbie WTA 250 antuka   Kamilla Rachimovová Maďarsko Anna Bondárová
  Irina Chromačovová
7–6(7–5), 3–6, [10–8]
Vítězka 3. 5. května 2024 Madrid, Španělsko WTA 1000 antuka Španělsko Sara Sorribesová Tormová Česko Barbora Krejčíková
Německo Laura Siegemundová
6–0, 6–2
Vítězka 4. 25. května 2024 Štrasburk, Francie WTA 500 antuka Rumunsko Monica Niculescuová USA Asia Muhammadová
Indonésie Aldila Sutjiadiová
3–6, 6–4, [10–6]
Vítězka 5. 24. srpna 2024 Cleveland, Spojené státy WTA 250 tvrdý Čína Sü I-fan Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Eri Hozumiová
3–6, 6–3, [10–6]
Finalistka 2. 20. října 2024 Ósaka, Japonsko WTA 250 tvrdý Rumunsko Monica Niculescuová Německo Laura Siegemundová
Japonsko Ena Šibaharaová
6–3, 2–6, [2–10]
Finalistka 3. 30. března 2025 Miami, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Japonsko Miju Katová   Mirra Andrejevová
  Diana Šnajderová
3–6, 7–6(7–5), [2–10]
Vítězka 6. 6. dubna 2025 Bogota, Kolumbie WTA 250 antuka Španělsko Sara Sorribes Tormová Rumunsko Irina Baraová
Brazílie Laura Pigossiová
5–7, 6–2, [10–5]
Vítězka 7. 23. srpna 2025 Monterrey, Mexiko WTA 500 tvrdý USA Nicole Melichar-Martinezová Čína Kuo Chan-jü
  Alexandra Panovová
6–2, 6–0
Vítězka 8. 1. března 2026 Mérida, Mexiko WTA 500 tvrdý Čína Ťiang Sin-jü Nizozemsko Isabelle Haverlagová
Spojené království Maia Lumsdenová
6–4, 6–1
Finalistka 4. 17. května 2026 Řím, Itálie WTA 1000 antuka USA Nicole Melichar-Martinezová   Mirra Andrejevová
  Diana Šnajderová
3–6, 3–6
Vítězka 9. 19. září 2026 Guadalajara, Mexiko WTA 500 tvrdý USA Nicole Melichar-Martinezová Japonsko Momoko Koboriová
Thajsko Peangtarn Plipuečová
6–2, 5–7, [10–5]

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 D; 6–2 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
Vítězka 1. prosinec 2023 Limoges, Francie tvrdý (h) Francie Elsa Jacquemotová 2–6, 6–1, 6–2

Čtyřhra: 8 (6–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
Finalistka 1. srpen 2021 Concord, Spojené státy tvrdý USA Usue Maitane Arconadová Thajsko Peangtarn Plipuečová
Indonésie Jessy Rompiesová
6–3, 6–7(5–7), [8–10]
Vítězka 1. prosinec 2022 Andorra la Vella, Andorra tvrdý (h) Polsko Weronika Falkowská   Angelina Gabujevová
  Anastasija Zacharovová
7–6(7–4), 6–1
Vítězka 2. červenec 2023 Contrexéville, Francie antuka   Alena Fominová-Klotzová   Amina Anšbová
Česko Anastasia Dețiuc
4–6, 6–3, [10–7]
Finalistka 2. srpen 2023 Chicago, Spojené státy tvrdý   Alexandra Panovová Norsko Ulrikke Eikeriová
Estonsko Ingrid Neelová
bez boje
Vítězka 3. prosinec 2023 Angers, Francie tvrdý (h) Rumunsko Monica Niculescuová Kazachstán Anna Danilinová
  Alexandra Panovová
6–1, 6–3
Vítězka 4. prosinec 2023 Limoges, Francie tvrdý (h)   Jana Sizikovová Gruzie Oxana Kalašnikovová
Spojené království Maia Lumsdenová
6–4, 6–1
Vítězka 5. červen 2025 Birmingham, Spojené království tráva Austrálie Destanee Aiavová Spojené království Alicia Barnettová
Francie Elixane Lechemiová
6–4, 6–2
Vítězka 6. prosinec 2025 Limoges, Francie tvrdý (h) Čína Čang Šuaj Francie Elsa Jacquemotová
Francie Jessika Ponchetová
6–3, 6–1

Tituly na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra (4 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. květen 2017 Santarém, Portugalsko tvrdý Rusko Valeria Savinychová 6–4, 6–4
2. červenec 2018 Porto, Portugalsko antuka Švýcarsko Jil Teichmannová 7–6(7–4), 6–1
3. listopad 2019 Vitoria-Gasteiz, Španělsko tvrdý Bělorusko Šalimar Talbiová 6–0, 6–4
4. listopad 2019 Nantes, Francie tvrdý (h) Německo Tamara Korpatschová 6–2, 6–7(11–13), 7–6(8–6)

Čtyřhra (9 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. listopad 2017 Valencie, Španělsko antuka Rusko Jana Sizikovová Španělsko Georgina García Pérezová
Venezuela Andrea Gámizová
7–6(7–1), 7–6(7–5)
2. květen 2018 Monzón, Španělsko tvrdý Rusko Jana Sizikovová Spojené království Sarah Bethová Greyová
Spojené království Olivia Nichollsová
6–2, 5–7, [10–8]
3. září 2018 Saint-Malo, Francie antuka Kolumbie María Fernanda Herazová Rumunsko Alexandra Cadanțuová
Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová
4–6, 6–1, [10–8]
4. listopad 2018 Nules, Španělsko antuka Španělsko Claudia Hoste Ferrerová Španělsko Marina Bassols Riberová
Španělsko Júlia Payolová
7–6(7–3), 6–3
5. únor 2018 Altenkirchen, Německo koberec (h) Nizozemsko Rosalie van der Hoeková Belgie Marie Benoîtová
Polsko Katarzyna Piterová
5–7, 6–3, [12–10]
6. duben 2019 Óbidos, Portugalsko koberec Španělsko Georgina García Pérezová Gruzie Sofia Šapatavová
Spojené království Emily Webleyová-Smithová
7–5, 7–5
7. duben 2019 Chiasso, Švýcarsko antuka Ukrajina Marta Kosťuková Kanada Sharon Fichmanová
Austrálie Jaimee Fourlisová
6–1, 3–6, [10–7]
8. březen 2022 Le Havre, Francie antuka Španělsko Georgina García Pérezová Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová
USA Chiara Schollová
6–4, 6–3
9. listopad 2022 Valencie, Španělsko antuka Švýcarsko Ylena In-Albonová   Irina Chromačovová
  Iryna Šymanovičová
6–3, 6–2

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cristina Bucșa na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 Cristina Bucșová na WTA Tour (anglicky), přístup: 14. října 2026
  2. 1 2 3 Cristina Bucaa Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2026-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 5 MACPHERSON, Alex. Introducing the 2021 US Open's Grand Slam debutantes. Women's Tennis Association [online]. 2021-08-28 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
  4. 1 2 3 4 Cristina Bucșová na World Tennis (anglicky), přístup: 14. října 2026
  5. ↑ Cristina Bucșová v Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 4. října 2026
  6. ↑ Česko domov ďalšiu medailu zo štvorhry neprinesie. Španielky ukázali svoju kvalitu a získali bronz. Šport.sk [online]. 2024-08-04 [cit. 2024-08-06]. Dostupné online. (slovensky)
  7. 1 2 3 Cristina Bucsa Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2026-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ↑ Bucsa takes down Eala to reach US Open third round for first time. Women's Tennis Association [online]. 2025-08-27 [cit. 2026-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ The fighting spirit gives Bucsa a fourth round at the US Open. Puntodebreak.com [online]. 2025-08-29 [cit. 2026-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ IMBER, Leon. Aryna Sabalenka refutes 'playing not to lose' claim after reaching US Open quarter-finals with victory over Cristina Bucsa - 'I play to win'. TNT Sports [online]. 2025-09-01 [cit. 2026-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ MESIC, Dzevad. Hong Kong: Cristina Bucsa upsets No. 5 seed Maya Joint to make first WTA final at 27. Tennis World USA [online]. 2025-11-01 [cit. 2026-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ Mboko defeats Bucsa to capture Hong Kong title in longest final of 2025. Women's Tennis Association [online]. 2025-11-04 [cit. 2025-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ POSER, Noah. Bucsa outlasts Frech to earn first singles title, sweep the week in Merida. Women's Tennis Association [online]. 2026-03-02 [cit. 2026-03-02]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ SOLSONA, Joan. Cristina Bucsa hace historia: gana los dos títulos del WTA 500 de Mérida y es la nueva número uno de España. MARCA [online]. 2026-03-02 [cit. 2026-03-02]. Dostupné online. (španělsky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]