Marina Bassolsová Riberová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marina Bassolsová Riberová
Bassolsová Riberová ve Wimbledonu 2023
Bassolsová Riberová ve Wimbledonu 2023
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození13. prosince 1999 (24 let)
Místo narozeníBlanes, Španělsko[1]
Výška165 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek497 045 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů282–183
Tituly0 WTA, 2 WTA 125, 8 ITF
Nejvyšší umístění105. místo (5. února 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2023, 2024)
French Open1. kolo kvalifikace (2023)
Wimbledon3. kolo kvalifikace (2023)
US Open3. kolo kvalifikace (2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů109–95
Tituly0 WTA, 7 ITF
Nejvyšší umístění194. místo (15. srpna 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240421a21. dubna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marina Bassolsová Riberová (nepřechýleně: Bassols Ribera, * 13. prosince 1999 Blanes) je španělská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V sérii WTA 125 vybojovala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2024 na 105. místě a ve čtyřhře v srpnu 2022 na 194. místě. Trénuje ji krajan Marc Pallarés Massanas [1]

Ve španělském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2023 skupinou finálového turnaje v Seville. Proti Polsku prohrála s Cristinou Bucșovou čtyřhru s párem Kawaová a Kubková. Španělky přesto zvítězily 2:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve dvouhře i čtyřhře okruhu WTA Tour debutovala červencovým Palermo Ladies Open 2021. Do singlové soutěže prošla jako 292. hráčka žebříčku z kvalifikace. V jejím úvodu podlehla třetí nasazené Švýcarce Jil Teichmannové z šesté světové desítky.[4][5] Do debla zasáhla s Řekyní Papamichailovou. Časnou porážku jim přivodily pozdější vítězky Erin Routliffeová s Kimberley Zimmermannovou. Přes prohru v kvalifikací Hungarian Grand Prix 2022 s Fanny Stollárovou si budapešťskou dvouhru zahrála jako šťastná poražená. První duel však nezvládla s americkou kvalifikantkou a pozdější šampionkou Bernardou Peraovou.[6]

Forhend na Transylvania Open 2024

V grandslamové kvalifikaci prožila premiéru na US Open 2022. Ve druhé fázi ji přehrála Kamilla Rachimovová. Ani v sezóně 2023 se nepodívala do hlavní soutěže grandslamu, když opět skončila v kvalifikačních soutěžích. Na Australian Open ji zdolala Francouzka Kristina Mladenovicová, na French Open Američanka Sachia Vickeryová a v závěrečném kole Wimbledonu Srbka Natalija Stevanovićová, respektive Číňanka Wang Ja-fan v téže fázi US Open.[7] Singlové soutěže brzy opustila na únorových Lyon Open, Upper Austria Ladies Linz a Monterrey Open 2023. Do kategorie WTA 1000 poprvé zasáhla květnovým Mutua Madrid Open 2023. V zahajovacím duelu však nenašla recept na českou kvalifikantku a světovou osmdesátku Markétu Vondroušovou.[8][6][2]

První trofej v sérii WTA 125 vybojovala ve 23 letech na zářijovém Zavarovalnica Sava 2023 v Lublani. Z pozice páté nasazené postoupila do finále přes Rumunku Miriam Bulgaruovou a v něm porazila Turkyni Zeynep Sönmezovou.[9]

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (2–1 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. červen 2023 Valencie, Španělsko antuka Egypt Majar Šarífová 3–6, 3–6
Vítězka 1. září 2023 Lublaň, Slovinsko antuka Turecko Zeynep Sönmezová 6–0, 7–6(7–2)
Vítězka 2. prosinec 2023 Andorra la Vella, Andorra tvrdý (h)   Erika Andrejevová 7–5, 7–6(7–3)

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. listopad 2021 Montevideo, Uruguay antuka Brazílie Carolina Alvesová Rumunsko Irina Baraová
Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová 		4–6, 3–6

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments 40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments 15 000 $ tournaments

Dvouhra (8 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. únor 2018 Manacor, Španělsko antuka Rusko Marta Pajginová 6–1, 6–4
2. srpen 2018 Rotterdam, Nizozemsko antuka Bělorusko Svjatlana Piraženková 7–5, 6–2
3. srpen 2018 Haren, Nizozemsko antuka Belgie Lara Saldenová 6–2, 7–6(4)
4. leden 2019 Manacor, Španělsko antuka Rumunsko Ioana Loredana Roșcová 6–3, 6–4
5. březen 2021 Manacor, Španělsko tvrdý Itálie Camilla Rosatellová 7–5, 6–2
6. červen 2022 Madrid, Španělsko tvrdý Filipíny Alex Ealaová 6–4, 7–5
7. červenec 2022 Palma del Río, Španělsko tvrdý Francie Jessika Ponchetová 5–7, 6–4, 6–3
8. listopad 2022 Valencie, Španělsko antuka Švýcarsko Ylena In-Albonová 6–4, 6–0

Čtyřhra (7 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. červenec 2018 Don Benito, Španělsko antuka Německo Irina Cantos Siemersová Španělsko Noelia Bouzó Zanottiová
Španělsko Ángela Fita Boludová 		6–1, 6–2
2. červenec 2018 El Espinar, Španělsko tvrdý Španělsko Olga Parres Azcoitiová Srbsko Tamara Čurovićová
Turecko Başak Eraydınová 		7–5, 6–4
3. červenec 2019 El Espinar, Španělsko tvrdý Čína Feng Šuo Austrálie Alexandra Bozovicová
Bělorusko Šalimar Talbiová 		7–5, 7–6(4)
4. srpen 2019 Las Palmas, Španělsko antuka Čína Feng Šuo Francie Manon Arcangioliová
Belgie Kimberley Zimmermannová 		6–3, 6–1
5. září 2020 Montemor-o-Novo, Portugalsko tvrdý Rumunsko Ioana Loredana Roșcová Spojené království Jodie Burrageová
Spojené království Olivia Nichollsová 		7–6(5), 4–6, [10–6]
6. září 2020 Porto, Portugalsko tvrdý Brazílie Carolina Alvesová Španělsko Júlia Payolová
Japonsko Himenó Sakacumeová 		6–1, 4–6, [10–7]
7. květen 2022 Tossa de Mar, Španělsko koberec Rumunsko Ioana Loredana Roșcová Španělsko Yvonne Cavallé Reimersová
Španělsko Celia Cerviño Ruizová 		7–5, 6–0

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marina Bassols Ribera na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Marina Bassolsová Riberová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240421a21. dubna 2024
  2. ↑ a b Marina Bassolsová Riberová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240421a21. dubna 2024
  3. ↑ Marina Bassolsová Riberová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240421a21. dubna 2024
  4. ↑ Former champ Jil Teichmann wins opener at Palermo Ladies Open. NBC Sports [online]. 2021-07-19 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Former champ Teichmann wins opener at Palermo Ladies Open. AP News [online]. 2021-07-19 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Marina Bassols Ribera Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Wang Yafan joins other 6 Chinese players in U.S. Open singles events. CGTN [online]. 2023-08-27 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ MEYER, Luke. Inexorable Marketa Vondrousova powers past Bassols Ribera in the 1st round to collide vs Linette at the Mutua Madrid Open. Tennis Tonic [online]. 2023-04-27 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Bassols Ribera holds off Sonmez to claim Ljubljana 125 title. Women's Tennis Association [online]. 2023-09-17 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marina_Bassolsová_Riberová&oldid=23843793“