Chráněná krajinná oblast Lužické hory
Šablona:Infobox chráněná oblast
Chráněná krajinná oblast Lužické hory byla vyhlášena v roce 1976. Nyní je na rozloze 267 km², určená k ochraně rozmanité krajiny pískovcových skalních měst a znělcových, trachytových a čedičových kuželů.[1] Tyto význačné geomorfologické útvary jsou doprovázeny zbytky přirozených lesních porostů ve vrcholových partiích (buk, jedle, javor, jilm a doubrava), vlhkými horskými a podhorskými loukami s výskytem vzácných druhů rostlin a nivami potoků. Na území CHKO bylo v roce 2001 celkem 12 maloplošných chráněných území.[2], v roce 2011 již 19.
Rozsah oblasti
Území CHKO Lužické hory kromě vlastních Lužických hor zasahuje také do okolních geomorfologických jednotek - do Ještědsko-kozákovského hřbetu, Ralské pahorkatiny a Českého středohoří. CHKO Lužické hory sousedí s Národní park České Švýcarsko, CHKO České středohoří a CHKO Labské pískovce.
Z německé strany navazují na Lužické hory Žitavské hory obdobného charakteru, přírodního i kulturního vývoje, které se liší jen pojmenováním a státní hranicí.[3]
Založení a sídlo CHKO
Předchozí období
V roce 1956 bych schválen zákon číslo 40 / 1956 Sb., který uložil založení odborných pracovišť zaměřených na státní ochranu přírody. V tehdejším Libereckém kraji jak ochranu památek, tak přírody zajišťoval Vlastivědný ústav se sídlem v Liberci. Po přijetí citovaného zákona na území Ústeckého kraje byl úkol svěřen samostatnému referátu Krajskému národnímu výboru v Ústí nad Labem. Rada KNV zřídila roku 1958 krajské středisko památkové péče a ochrany přírody. Po vzniku Severočeského kraje k 1. červenci 1960 byl zřízen samostatný referát zde, byl podřízen odboru kultury KNV. Toto středisko připravilo návrhy na zřízení několika CHKO na území kraje včetně CHKO Lužické hory.[4]
Vlastní existence
CHKO Lužické hory byla založena 19. března 1976 výnosem Ministerstva kultury č.j. 6.927/76. Při založení měla na starosti území v rozsahu 265 km² v okresech Děčín, Česká Lípa, v malém i v okrese Liberec. Ve své péči měla 5 státních přírodních rezervací (SPR), 1 chráněné naleziště (CHN) a 3 chráněné přírodní výtvory (CHPV). Prvním sídlem správy CHKO byl v roce 1976 Děčín, od 1. ledna 1979 byla v Jablonném.
Po zrušení krajských národních výborů a jejich středisek byly správy všech CHKO k 1. lednu 1991 předány pod Český ústav ochrany přírody v Praze řízené Ministerstvem kultury. Brzy poté vzniklo Ministerstvo životního prostředí ČR a podřídilo si všech 23 správ CHKO v České republice, začlenilo je do samostatného útvaru. V březnu 1995 ministr zrušil Český ústav ochrany přírody a zřídil dvě nové organizace - Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR a Správu chráněných krajinných oblastí. Obě organizace měly sídlo v Praze, po republice mají detašovaná pracoviště.
Své sídlo Správa CHKO Lužické hory musela v roce 1991 opustit (výpověď nového majitele objektu) a přestěhovala se v říjnu do budovy Městského úřadu v Novém Boru na náměstí Míru. Tehdy měla 8 pracovníků. Brzo se ukázaly nové prostory jako nedostatečné, protože se přistěhovaly do budovy další organizace. [5][6]
Maloplošná chráněná území
V době svého založení (rok 1976) měla CHKO tyto chráněné lokality:
- Státní přírodní rezervace (SPR) - Vápenka, Studený vrch, Klíč a Jezevčí vrch
- Chráněná naleziště (CHN) - Kytlice
- Chráněný přírodní výtvor (CHPV) - Pustý zámek, Naděje a Bílé kameny
Po přijetí dalších zákonů byly lokality přeregistrovány do jiných kategorií (NPR, NPP, PR a PP) a postupem času jejich počet vzrostl.
Nynější stav
Správa přesídlila na adresu 471 25 Jablonné v Podještědí, Školní 12. Městečko Jablonné je nyní v okrese Liberec. Počet maloplošných chráněných území koncem roku 2011 dosáhl 19, plus jednu lokalitu (NPP Čertova zeď) spravuje CHKO mimo plochu svého území.
- Jezevčí vrch, okres Česká Lípa
Národní přírodní památka - NPP
- Zlatý vrch, okres Děčín
- Čertova zeď, okres Liberec
Přírodní rezervace - PR
- Vápenka, okres Děčín
- Marschnerova louka, okres Děčín
- Studený vrch, okres Děčín
- Klíč, okres Česká Lípa
- Spravedlnost, okres Děčín
- Luž, okres Česká Lípa
Přírodní památky - PP
- Louka u Brodských, okres Děčín
- Líska, okres Děčín
- Noldenteich, okres Děčín
- Pustý zámek, okres Česká Lípa
- Kytlice, okres Děčín
- Brazilka, okres Česká Lípa
- Ledová jeskyně Naděje, okres Česká Lípa
- Rašeliniště Mařeničky, okres Česká Lípa
- Bílé kameny, okres Liberec
- U rozmoklé žáby, hranice okresů Česká Lípa a Liberec
Připraveno
- Klučky, okres Česká Lípa, žádost podána
Naučné stezky
- Mezinárodní naučná stezka Lužické a Žitavské hory - začíná poblíž spojovací silnice mezi Jablonným v Podještědí a Chrastavou ve východní části hor a má 27 zastavení. Panely s informacemi jsou věnovány Lužickým a navazujícím Žitavským horám, geologii i přírodě.[2]
- Naučná stezka Okolím Studence.[7]
- Brazilka u stejnojmenné přírodní památky
- Lesnická naučná stezka Sokol
- Köglerova naučná stezka, nejstarší v Česku
- Hornická naučná stezka Údolí Milířky
- Naučná stezka Jánské kameny
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.luzickehory.ochranaprirody.cz/
- ↑ a b PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7: freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 23.
- ↑ MODRÝ ING. PHD, Martin; SÝKOROVÁ RNDR, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. S. 33.
- ↑ KUNCOVÁ, Jaromíra. CHKO Lužické hory dvacetiletá. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 1996, roč. 4, s. 8. ISSN 1211-9172.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Lužické hory, s. 67-69.
- ↑ Bezděz 1996, str. 13
- ↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Naučné stezky, s. 58.