V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Bohumil Zahradník-Brodský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohumil Zahradník-Brodský
Bohumil Zahradník-Brodský
Bohumil Zahradník-Brodský
Narození 21. srpna 1862
Hostačov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 26. listopadu 1939 (ve věku 77 let)
Průhonice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání kněz a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Isidor Zahradník

Bohumil Zahradník-Brodský (21. srpna 1862, Hostačov[1]26. listopadu 1939, Průhonice) byl český prozaik, autor celé řady konvenčních románů a povídek s převážně společenskými, milostnými, rodinnými a historickými náměty.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Zahradník-Brodský pocházel z rodiny Karla Zahradníka, který byl zámeckým zahradníkem v Hostačově. Ten se roku 1867 stal městským zahradníkem Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), kde Zahradník-Brodský vystudoval v letech 18741882 gymnázium, kde již ve studentském časopise publikoval své první práce. Poté vystudoval katolickou teologii v Hradci Králové a roku 1886 by vysvěcen na kněze. Nejprve byl kaplanem ve Zruči nad Sázavou a v letech 18891919 farářem v Ouběnicích, kam za ním dojížděli jeho přátelé, mezi kterými byl například Jindřich Šimon Baar, Jakub Deml, Antonín Klášterský, Jaroslav Vrchlický nebo Alois Jirásek. Ve své farnosti prosazoval moderní způsob hospodaření, založil kampeličku a meliorační družstvo.[2]

Od roku 1908 byl tajně ženat s Annou Plešingerovou (18701935), překladatelkou z angličtiny a autorkou drobné beletrie. V letech 19181919 byl v čele hnutí, které usilovalo o reformu katolické církve (zrušení celibátu, zavedení české liturgie). Když hnutí neuspělo, z katolické církve vystoupil a roku 1920 se stal spoluzakladatelem československé církve, když však v ní neprosadil příklon k pravoslaví, zřekl se činnosti v ní a na pravoslaví přestoupil.[2]

Roku 1919 se Zahradník-Brodský přestěhoval do Prahy a pracoval jako úředník na ministerstvu školství a národní osvěty, od roku 1922 jako ministerský rada. Byl členem agrární strany, působil ve spolku Svatobor, v Nakladatelském družstvu Máje a ve výboru Syndikátu českých spisovatelů. Roku 1924 odešel do důchodu a věnoval se literatuře. Pochován je v Praze na Olšanských hřbitovech.[2]

Zahradník-Brodský je autorem více než stovky konvenčních románů a povídek, jejichž náměty čerpal většinou ze své současnosti. Zápletky bývají milostné a často sociálně a někdy i nacionálně nebo kriminálně zabarvené. Vypravování v sobě spojuje mravoučně-výchovný zřetel se zábavným, ale bez hlubšího uměleckého záměru. Postavy jsou velmi dobře odpozorovány ze života, ale jsou psychologicky mělké a jednostranně zaměřené (na jedné straně jsou padouši a intrikáni a na druhé straně ušlechtilí hrdinové většinou z chudšího prostředí, nejčastěji jde o přitažlivou svedenou a opuštěnou ženu). Děj příběhů, které se odehrávají v různých prostředích (vesnickém, statkářském, šlechtickém, maloměstském, pražském, podnikatelském, dělnickém, vojenském i kněžském), je obvykle široce rozvětvený a v závěru bývá zlo potrestáno a dobro odměněno. Díla Zahradníka-Brodského získala značnou čtenářskou oblibu a stala se ve dvacátých letech námětem pro několik němých filmů.[3]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Bouře na horách (1885), historická povídka napsaná pod vlivem Václava Beneše Třebízského,
  • Za své a cizí viny (1887),
  • Číslo 1452 (1889), obrázek ze života pražských dětí,
  • Obrázky z vojny (1890),
  • Staré panstvo (1892), obrázky minulých dob,
  • Z vesnic a samot (1894), obrázky z českého jihu,
  • Přátelé lidu (1895, dva obrázky z venkovského života naší doby,
  • Vesnické obrázky (1898),
  • Obětovaná (1898), román,
  • Pozdní květ (1901), román,
  • Nad propastí (1901), román,
  • Paní pokladníková (1901), román,
  • Přeludy (1902), novela,
  • Václav Lamač (1903), román,
  • Vezdejší chléb (1905), román,
  • V hodinu dvanáctou (1909), román,
  • Trosky (1909), román,
  • Odboj (1909), román,
  • Záhady života (1910), román,
  • Vítězství lásky (1911), román,
  • Odumřelá ratolest (1912), román,
  • Zrada Urešova (1913), román,
  • Dům ztraceného štěstí (1916), román, zfilmováno roku 1927, režie Josef Rovenský.
  • Světlo za oknem. Omyl, který učinila. (1916) Dostupné online
  • Čarovné oči (1917), román, zfilmováno roku 1923, režie Václav Kubásek.
  • Pouta mrtvé lásky (1918), román,
  • Jan Vladyka (1919), román z kněžského prostředí s kritikou celibátu a církevní hierarchie.
  • Kozlo domova (1919), román,
  • Jací byli (1922), román,
  • Evangelium života (1922), román,
  • Jarní sněhy (1923), román,
  • Padlý ideál a jiné povídky (1924),
  • Děvče z hor (1924), román, zfilmováno roku 1924, režie Václav Kubásek.
  • Přístav mlčení (1925), román,
  • Kvetoucí jabloně (1927), román,
  • Chrám úsvitu (1928), román,
  • Životem vedla je láska (1928), román, zfilmováno roku 1928, režie Josef Rovenský.
  • Bílé světlo (1930), román,
  • Hovory pralesa (1930), román,
  • Ironie života a jiné povídky (1930),
  • U moře a u lesa (1930), román,
  • Horská myslivna (1931), román,
  • Neviditelná mez (1931), román,
  • Zimné rozkvétání (1931), román,
  • Bouřlivý západ (1932), román,
  • Serafina (1932), román,
  • Dříve či později (1933), román,
  • Duše ve vězení (1933), román,
  • Neznámá ruka (1934), román,
  • Manželství ve třech (1934), román,
  • Poslední dar (1934), román,
  • Nejvyšší zákon (1936), román,
  • Od večera do rána (1936), román,
  • Mezi svými (1937), román.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Žleby
  2. a b c d Lexikon české literatury 4/II, U-Ž, Academia, Praha 2008, str. 1668-1671
  3. http://www.imdb.com/name/nm2737468/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]