Ouběnice (Bystřice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ouběnice
Cesta ke kostelu v Ouběnicích
Cesta ke kostelu v Ouběnicích
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 117 (2011)[1] (e)
Lokalita
Obec Bystřice
Okres Benešov
Katastrální území Ouběnice u Votic (7,3 km²)
Zeměpisné souřadnice
Ouběnice
Ouběnice
Další údaje
Kód části obce 117005
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Část obce Ouběnice patří k městu Bystřice. Leží asi 4 km na jih od Bystřice a 10 km na jih od Benešova. V katastrálním území Ouběnice u Votic leží i části Jeleneč, Jiřín a Strženec.

Gramatika[editovat | editovat zdroj]

Název Ouběnice je podstatné jméno pomnožné. Správné skloňování je tedy Ouběnice bez Ouběnic.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1327.[2]

Původní tvar jména vsi zněl „Albinici“, tedy lidé Albínovi, z toho vzniklo „Auběnice“; „au“ se četlo jako „ou“ a později se tomu přizpůsobila i psaná forma.

Ouběnický kostel

Ve středověku zde stávala tvrz, zemanské sídlo, která zpustla počátkem 15. století. Ouběnice byly poddanskou vesnicí. Obyvatelé se živili většinou zemědělstvím (sedláci, chalupníci). Ves částečně zpustla po třicetileté válce. Roku 1850 vznikla politická obec Ouběnice a její samospráva. Roku 1893 byl v obci založen první spolek – Dobrovolný hasičský sbor; působili tu také divadelní ochotníci. Roku 1885 vznikla obecní knihovna, 1903 poštovní úřad. Roku 1794 byla ve vsi postavena budova školy (byla přestavěna 1844 a 1871). Jako farář tu v letech 1889 až 1919 působil Bohumil Zahradník-Brodský, později ministerský rada a autor povídek a románů (např. Paní pokladníková, Horská myslivna, Vítězství lásky aj.). Roku 1975 se Ouběnice staly osadou města (tehdy obce) Bystřice.

V roce 2000 poprvé vyšla monografie ouběnického rodáka, profesora Petráně, o dějinách vsi Příběh Ouběnic s podtitulem Mikrohistorie české vesnice. Kniha končí rokem 1918. Po osmi letech vyšlo pokračování Dvacáté století v Ouběnicích s podtitulem Soumrak tradičního venkova. Autor líčí nejen dějiny obce, ale i život obyvatel vesnice.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 68. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný. I. díl. Paseka, Argo, 1996 (reprint původního vydání z r. 1888). (Ouběnice zde lze nalézt pod heslem Alběnice.)
  • PETRÁŇ, Josef. Příběh Ouběnic. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 250 s. ISBN 80-7106-469-6. 
  • PETRÁŇ, Josef. Dvacáté století v Ouběnicích. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 576 s. ISBN 978-80-7106-605-7. 
  • PETRÁŇ, Josef. Dějiny českého venkova v příběhu Ouběnic. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 990 s. ISBN 978-80-7422-123-1. 
  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2 (K – O). Praha : Academia, 1978.
  • PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách 3. Praha, 1951.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]