Bohumil Hypšman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Bohumil Hübschmann)
Bohumil Hypšman
architekt Bohumil Hypšman
architekt Bohumil Hypšman
Rodné jménoBohumil Hübschmann
Narození10. ledna 1878
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. listopadu 1961 (ve věku 83 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitekt
PříbuzníAntonín Hübschmann, Otakar Hübschmann a Václav Hübschmann (sourozenci)
Hnutímoderna
Významná dílaDům pohřebního bratrstva Chevra kadiša
Areál ministerstev Pod Emauzy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Hübschmann, od úřední změny jména roku 1945[1] Bohumil Hypšman (10. ledna 1878 Praha[1] – 3. listopadu 1961 Praha[2]), byl český architekt a urbanista.

Svou tvorbou navazoval na svého vídeňského učitele, jednoho z předních tvůrců moderní architektury Otto Wagnera, a zabýval se harmonickým spojením moderní architektury s historickou zástavbou města. V letech 1921–1928 působil ve Státní regulační komisi, která řešila urbanistický rozvoj Velké Prahy, hlavního města nového státu.

Mezi jeho významné stavební realizace patří dům Pohřebního bratrstva u Starého židovského hřbitova v Praze, urbanisticky nejvýznamnější je přestavba Emauzského kláštera a řešení prostoru pod ním na Palackého náměstí a sousedním prostranství na Rašínově nábřeží. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Klubu Za starou Prahu.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině krejčovského tovaryše Antonína Hübschmanna a jeho manželky Anny, rozené Sadilové.[1] V početné rodině byl čtvrtým z osmi dětí.[4] Jeho bratr Antonín Hübschmann (1884–1914) byl též architekt, padl za I. světové války na srbské frontě.[5][6]

V roce 1899 odešel do Vídně studovat na Akademii výtvarných umění. Studia začal v ateliéru Viktora Luntze,[7] následujícího roku přešel do ateliéru Otto Wagnera[2] na Speciální škole pro architekturu (Specialschule für Architektur) a jeho školní práce byla oceněna zlatou medailí.[8] Během studií pracoval v ateliéru Bedřicha Ohmanna.

Dne 3. srpna 1903 se v Praze oženil s Marií Němcovou (* 1877), se kterou měl syny Bohumila (* 1905), Aleše (1907–1945, padl v Pražském povstání, má na zdi vily pamětní desku)[9], Zdeňka (* 1909) a Miloše (* 1911).[10]

Po návratu ze studií ve Vídni v roce 1904 nejprve pracoval v ateliéru stavitele Quida Bělského. V roce 1906 založil vlastní projekční ateliér.[7]

Byl členem SVU Mánes v letech 1905–1908 a od roku 1920.[11] Jeho vlastní vila stojí v pražských Střešovicích, nedaleko zastávky tramvaje Sibeliova. Slouží jako obytný dům a je veřejnosti nepřístupná.

Zemřel roku 1961 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1901–1902 Škola pro neslyšící, Praha-Smíchov, Holečkova
  • 1903–1905 Hotely Arcivévoda Štěpán a Garni, Praha-Nové Město, čp. 825 a 826, Václavské náměstí 25 a 27, spoluautoři: Bedřich Bendelmayer, Jan Letzel, Alois Dryák
  • 1904–1905 Vila Františka Metelky, Boženy Němcové 116/7, Plzeň-Severní Předměstí[12]
  • 1905 Vily v Mělníce (1907 tzv. Wenzlova vila[13])
  • 1907 Odkolkův mlýn, Praha-Vysočany
  • 1908 Výstavní pavilon potravin a další práce pro Jubilejní výstavu 1908[14][15]
  • 1908–1909 Rodinný dům, Praha-Bubeneč, čp. 286, Pod Kaštany 18
  • 1909–1911 Akciový parní mlýn v Holešovicích, Praha-Holešovice, čp. 1037, U Uranie 14
  • 1910–1911 Dům pohřebního bratrstva Chevra kadiša, Praha-Josefov, Široká 5-7[16]
  • 1910–1912 Obchodní a nájemní dům Františka Matějovského, Praha-Staré Město, čp. 949, Národní třída 19
  • 1913, 1921 Strojírna Ing. Otakar Podhajský, Praha-Hostivař, čp. 233, 260, U Pekáren
  • 1918–1921, 1930 Pražské sklárny, Praha-Hostivař, čp. 225, 260, U Pekáren
  • 1918–1922 Hostivařské mlýny a pekárny, Praha-Hostivař, čp. 1309, U Továren 4
  • 1921–1925 Nájemní dům, Praha-Vyšehrad, čp. 20, Vratislavova 24
  • 1923–1925 Elektrárna Ervěnice
  • 1923–1931 Areál ministerstev Pod Emauzy, Praha-Nové Město, čp. 375, Palackého náměstí, náměstí Pod Emauzy
  • 1924 Rodinný dům, Praha, čp. 105, Holečkova
  • 1925–1927 Nemocenská pojišťovna (později poliklinika a poté Česká správa sociálního zabezpečení), Praha, čp. 1235, Lannova, spoluautor: František Roith
  • 1926–1927 Továrna na dusíkatá hnojiva, Ostrava
  • 1926–1929 Vlastní rodinný dům, Praha-Střešovice, čp. 565, U Laboratoře 4
  • 1928–1929 Přístavba bývalé Plodinové burzy, čp. 866, Praha, Senovážné náměstí[17]
  • 1940 areál Masarykovy školy v Litoměřicích[18][19]

Význam díla[editovat | editovat zdroj]

Václav Vilém Štech ocenil v nekrologu v Literárních novinách Hypšmanovy zásluhy o obohacení Prahy a současného zachování jejích historických hodnot. Zmínil např. jeho příspěvek k zachování pražského panoramatu přeložením plavebního kanálu za Střelecký ostrov či k vytvoření nových hodnot prostranství v blízkosti Palackého pomníku.[2]

Hypšmanovy názory dokladuje jeho stanovisko z roku 1946, kdy se vyslovil k vítěznému návrhu na dostavbu Staroměstské radnice. Dostavbu nezavrhoval, ale stavěl se důrazně za zachování architektonického rázu náměstí.[20]

„ ...šel od světové architektury k domácím starostem. Stále se vracel k Praze a zachraňoval, kde jen mohl, její světový obsah. “
— V. V. Štech, Literární noviny 46/1961

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Stavby Bohumila Hübschmanna
  • Dům pohřebního bratrstva Chevra kadiša, Praha-Josefov, Široká 5-7 (1910–1911)
    Dům pohřebního bratrstva Chevra kadiša, Praha-Josefov, Široká 5-7 (1910–1911)
  • Obchodní a nájemní dům Františka Matějovského, čp. 949, Praha, Národní třída 19 (1910–1912)
    Obchodní a nájemní dům Františka Matějovského, čp. 949, Praha, Národní třída 19 (1910–1912)
  • Akciový parní mlýn - administrativní budova, Praha, U Uranie 14 (1911)
    Akciový parní mlýn - administrativní budova, Praha, U Uranie 14 (1911)
  • Vlastní vila, Praha-Střešovice, U Laboratoře 4 (1927)
    Vlastní vila, Praha-Střešovice, U Laboratoře 4 (1927)
  • Budova okresní nemocenské pojišťovny (čp. 1235), Praha 1, U Nemocenské pojišťovny 1 (1926 – 1927)
    Budova okresní nemocenské pojišťovny (čp. 1235), Praha 1, U Nemocenské pojišťovny 1 (1926 – 1927)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Matrika narozených, sv. Štěpán, 1875-1878, snímek 226, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c V. V. Štech: Muž, který prospěl Praze. Literární noviny. 46/1961, s. 4. Dostupné online. 
  3. ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., A-M, Praha 1995, s. 291
  4. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 178, obraz 866 Hübschmann Anton
  5. ↑ Soupis pražských obyvatel, Hübschmann Antonín
  6. ↑ foto a nekrolog. Český svět. 29. 1. 1915, s. 457. Dostupné online. 
  7. ↑ a b KUSÁKOVÁ, Anna. Bohumil Hypšman - moderní architekt v historickém městě. Praha, 2013 [cit. 2018-10-28]. 90 s. bakalářská. Ústav pro dějiny umění : Filosofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Richard Biegel. Dostupné online.
  8. ↑ Premiirung der Akademie für bildene Kunste/Specialschule für Architektur (německy). Neues Wiener Tagblatt. 21. 7. 1901, s. 12. Dostupné online. 
  9. ↑ Štrupl, Vladimír. Pamětní deska Aleš Hübschmann [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Soupis pražských obyvatel: Hübschmann Bohumil
  11. ↑ Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2016-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 
  12. ↑ KLÍMA, Petr. Vila Františka Metelky. pam.plzne.cz [online]. Plzeňský architektonický manuál [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Wenzlova vila
  14. ↑ Český svět. 3. 1. 1908, s. 256. Dostupné online. 
  15. ↑ Výstavní časopis Zlaté Prahy. Zlatá Praha. 6/1908, s. 21. Dostupné online. 
  16. ↑ činžovní dvojdům - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-03-20]. Dostupné online. 
  17. ↑ Bohumil Hypšman. archiweb.cz [online]. [cit. 18.1.2016]. Dostupné online. 
  18. ↑ Nová encyklopedie… (1995)
  19. ↑ https://pam.plzne.cz/architekt/171-bohumil-hubschmann-hypsman
  20. ↑ Jakou budeme mít Staroměstskou radnici?. Svobodné noviny. 24. 11. 1946, s. 9. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předsedové Klubu Za starou Prahu
Alfred Slavík (1900–1901) • Bohumil Štěrba (1902–1903) • Jan Koula (1904–1908) • Luboš Jeřábek (1909–1918) • Eustach Mölzer (1919) • Eduard Schwarzer (1920) • Bohumil Hübschmann (1921) • Zdeněk Wirth (1922) • Vojtěch Birnbaum (1923) • Eduard Schwarzer (1924–1925) • Karel Guth (1926) • Jan Almer (1927) • Vojtěch Birnbaum (1928–1929) • Jan Almer (1930) • Cyril Merhout (1931) • Jan Almer (1932) • Jan Emler (1933) • Jan Almer (1934) • Karel Guth (1935–1936) • Jan Almer (1937) • Alois Kubíček (1938) • Jan Almer (1939) • Rudolf Hlubinka (1940) • Jan Almer (1941–1945) • Emanuel Poche (1946–1950) • Ludvík Prisching (1951–1953) • Jan Mannsbarth (1954–1955) • Alois Kubíček (1956–1962) • Bohumír Kozák (1963–1976) • Karel Krejčí (1977–1979) • Emanuel Hruška (1980–1988) • Oldřich Hora (1989–1991) • Josef Hyzler (1992–1999) • Kateřina Bečková (2000–2021) • Richard Biegel (od 2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Hypšman&oldid=23754564“