Bitva u Inabu

Bitva u Inabu
	konflikt: Křížové výpravy
	Raimondovo mrtvé tělo po bitvě, kronika Passages d'outremer z druhé pol. 15. století
Trvání	29. června 1149
Místo	Inab, Seldžucká říše (dnes Sýrie)
Souřadnice	36°31′5″ s. š., 36°57′13″ v. d.
Výsledek	Núr ad-Dínovo vítězství
Strany
Antiochijské knížectví; syrští asasíni	Aleppský emirát; Damašský emirát
Velitelé
Raimond z Poitiers; Ali íbn Wafa	Núr ad-Dín; Mudžír ad-Dín Damašský
Síla
4 000 jezdců,; 1 000 pěšáků	6 000 mužů (především jezdců)
Ztráty
neznámé	neznámé
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Inabu 29. června 1149 byl vojenský střet v době druhé křížové výpravy mezi silami křižáků antiochijského knížete Raimonda z Poitiers a sekty asasínů pod vedením Alího íbn Wafy se syrském atabegem Núr ad-Dínem a vládcem Damašku Mudžírem ad-Dínem. Bitva skončila Núr ad-Dínovým vítězstvím.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Poté, co roku 1148 druhá křížová výprava skončila nezdarem, rozhodl se vládce Aleppa Núr ad-Dín zaútočit na oslabené křižácké státy. Na jaře 1149 aleppský emír vytáhl proti Antiochijskému knížectví. Muslimské síly čítaly až 6 000 jezdců. Raimond měl k dispozici kolem 1 000 pěších vojáků, avšak existují rozpory, kolik mohl postavit do boje rytířů na koních, mohlo to být 400^[1] až dokonce 4 000.^[2] Kromě toho se s křižáky spojila mocná ší'itská sekta asasínů (hašašínů).

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Inabu v kronice *Passages d'outremer* z druhé pol. 15. století

Raimond z Poitiers zpočátku využil momentu překvapení a Núr ad-Dína zahnal na útěk. Vládce z Aleppa, který neměl přesné informace o počtu protivníka, však brzy skutečnost prohlédl, obrátil a přešel do protiútoku. Raimond se dopustil taktické chyby, když nařídil na noc rozbít tábor na holém prostranství v soutěsce u Fons Murez. Núr ad-Dín jej v noci obklíčil a ráno kníže poznal, jakou předchozího večera udělal chybu. Jedinou jeho nadějí bylo probít se z obklíčení, ale byl ve velké nevýhodě. Jeho rytíři museli útočit do kopce a proti přesile. Všichni Raimondovi vojáci byli muslimy pobiti a padl i sám Raimond. Mrtvému knížeti nechal Núr ad-Dín uříznout hlavu a poslal ji ve stříbrné skříňce abbásovskému chalífovi do Bagdádu, kde rozšířila po Bohemundu II. jeho sbírku o další exemplář hlavy antiochijského knížete.

„	Tělo tohoto prokletého knížete bylo nalezeno ležící uprostřed mrtvých těl nejstatečnějších z jeho družiny. Uřízli mu hlavu a odevzdali Núr ad-Dínovi.	“
— Ibn Kvalansi

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Inab na anglické Wikipedii.

↑ TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Praha: Slovart, 1996. S. 85.
↑ BRIDGE, Antony. The Crusades. Londýn: Panther Books, 1980. S. 120. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Inabu na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[kvo85-1] TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Praha: Slovart, 1996. S. 85.

[s120-2] BRIDGE, Antony. The Crusades. Londýn: Panther Books, 1980. S. 120. (anglicky)

[1]

[2]

Křížové výpravy

Svatá země 1095–1291 (Outremer)	Lidová (1096) První (1095–1099) výprava (1100–1101) Norská (1107–1110) Benátská (1122–1124) Damašská (1129) Druhá (1147–1149) tažení do Egypta (1154–1169) v Rudém moři (1182) Třetí (1189–1192) Německá (1197–1198) Čtvrtá (1202–1204) Dětské (1212) Pátá (1217–1221) Šestá (1228–1229) Baronská (1239–1241) Pastýřská (1251) Sedmá (1248–1254) výprava roku 1267 výprava roku 1269 Osmá (1270) Devátá (1271–1272) poslední intervence (1299–1300, 1301)	Modlící se křižácký rytíř na dobové miniatuře (BL MS Royal 2A XXII f. 220)

Reconquista 718–1492	Barbastro (1063) Baleáry (1113–1115) Las Navas de Tolosa (1212) Pastýřská (1320)

po roce 1291	Chudinská (1309) Smyrenské (1343–1351) Alexandrijská (1365) Mahdijská (1390) Tedelská (1398) Annabská (1399)

severní výpravy (proti „pohanům“)	Kalmarská (1123) Venedská (1147) Švédské (tři) Livonská (13. století) Pruská (1217–1274) Litevská (1283–1410)

výpravy proti evropským „kacířům“ (a neposlušným panovníkům)	Albigenská (1209–1229) Drentská (1228–1232) Stedingerská (1233–1234) Bosenská (1235–1241) Novgorodská (1241–1242) Aragonská (1284–1285) Česká proti valdenským (1340) Despenserova (1382–1383)

proti husitům	První (1420) Druhá (1421–1422) Třetí (1427) Čtvrtá (1431) Česko-uherské války (1468–1478)

pozdní výpravy proti Osmanským Turkům	Savojská (1366) Nikopolská (1396) Varnská (1444) projekt Evžena IV. (1444–1445) projekt Kalixta III. (1455–1458) projekt Pia II. (1463–1464) Portugalská (1481)