Albík z Uničova
| Vysoce důstojný a osvícený Zikmund Albík z Uničova | |
|---|---|
| 6. arcibiskup pražský | |
 Portrét z roku 1772 | |
| Církev | Římskokatolická církev |
| Provincie | česká |
| Metropole | Praha |
| Arcidiecéze | pražská |
| Jmenování | 1411 |
| Emeritura | 1412 |
| Předchůdce | Zbyněk Zajíc z Hazmburka |
| Nástupce | Konrád z Vechty |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | červen 1412 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1360, 1358, 1347 nebo 30. listopadu 1346 |
| Místo narození | Uničov,  Markrabství moravské |
| Datum úmrtí | 23. července 1427, 23. července 1426 nebo 23. srpna 1427 |
| Místo úmrtí |  Uherské království |
| Povolání | lékař |
| Alma mater | Pražská univerzita Padovská univerzita |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zikmund Albík z Uničova, známý také jako Sigismundus Albicus de Uniczow, či německy Albich von Prag, Albich von Neustadt a Albik von Uničov (asi 1358, Uničov – 23. července 1427, Budín[1] nebo 23. srpna Bratislava[2]), byl český humanistický lékař, právník, probošt vyšehradský a arcibiskup pražský.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se pravděpodobně v roce 1347, 1358[1] nebo 1360. Studoval na pražské univerzitě, kde nejprve v roce 1382 složil bakalaureát ze svobodných umění. V roce 1385 se stal mistrem svobodných umění.[3] Po dalším studiu se v roce 1387 stal doktorem z medicíny a zřejmě byl profesně velmi úspěšný – v roce 1399 se totiž stal osobním lékařem českého krále Václava IV.[4] V letech 1402 až 1404 pobýval a studoval v Padově, kde v roce 1404 získal doktorát z práva.[3] Až do roku 1411 vyučoval na pražské lékařské fakultě.[3] V lednu roce 1412 se stal pražským arcibiskupem (kněžské svěcení přijal teprve v červnu 1412).[3] Arcibiskupem pražským byl do konce roku 1412.[3] Úřad pražského arcibiskupa vyměnil za hodnost probošta vyšehradského, která byla tradičně spojena s úřadem nejvyššího kancléře království českého a pro jeho osobu s titulem arcibiskupa caesarejského. Věnoval se medicíně a učitelskému působení na univerzitě (stal se kancléřem univerzity). Po smrti Václava IV. se pravděpodobně stal osobním lékařem jeho bratra krále Zikmunda Lucemburského, který ho za zásluhy povýšil do šlechtického stavu. Během husitských válek musel Albík uprchnout ze země a zanechal v Praze většinu svého majetku, kterého nabyl jakožto lékař a arcibiskup. Po té pobýval ve Vratislavi a v Budíně.[3]
Na univerzitě se snažil přispět k zvýšení odborné úrovně medicíny (např. zdůrazňoval studium fyziologie) i její společenské prestiže (lékařství nebylo počítáno mezi artes – umění). Předpokladem ke studiu medicíny byla v té době důkladná znalost některých prací Aristotelových, Alberta Velikého a další filozofů; a naopak: „některé koncepty formulované lékaři nebo jimi získané jednotlivé informace se stávaly součástí filozofických argumentací a někteří lékaři, v Praze například Albík z Uničova, je pokládali za relevantní i pro právníky a teology“ (Dějiny UK I, 1995). Jako přední představitel medicíny a současně znalec filozofie byl Albík z Uničova povolán i za člena smírčí komise pro řešení sporu mezi Janem Husem (a jeho přívrženci) a jeho univerzitními odpůrci (Štěpánem z Pálče a další)
Z jeho literární pozůstalosti jsou nejvýznamnější spisy Compendium medicinae a „populárněji“ koncipované Regimen sanitatis seu Vetularius (Pravidla pro zachování zdraví).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Collectorium maius
- Collectorium minus
- Compendium medicinae
- Practica
- Regimen ad Sigismundum
- Regimen ad Wencezslaum regem
- Regimen sanitatis seu Vetularius
- Tractatus de crisi[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b http://www.medvik.cz/link/jk01010163
- ↑ Archivovaná kopie. www.zdravcentra.cz [online]. [cit. 2006-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-27.
- ↑ a b c d e f g NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Nakl. Vyšehrad, 2000. 365 s. ISBN 80-7021-305-1, ISBN 978-80-7021-305-6. OCLC 46916089 S. 227–228.
- ↑ Uničov : historie moravského města. 1. vyd. vyd. Uničov: Město Uničov, 2013. 691 S. s. ISBN 9788026044000. OCLC 873458747 S. 74.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HUSIČKA, Josef. Magister Sigismund Albicus z Uničova, Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci 224, 1983, 18–22.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 13–14.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 12.
- F. Šmahel: Mistři a studenti pražské lékařské fakulty do r. 1419, AUC – HUCP 1980
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 54.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albík z Uničova na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Albík z Uničova
Albík ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
| Předchůdce: Zbyněk Zajíc z Hazmburka |
|
6. arcibiskup pražský 1411–1412 |
|
Nástupce: Konrád z Vechty |
