Přeskočit na obsah

Borut Pahor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Borut Pahor
Prezident Republiky Slovinsko
Úřadující
Ve funkci od:
23. prosince 2012
PředchůdceDanilo Türk
Předseda vlády Slovinska
Ve funkci:
21. listopadu 2008 – 10. února 2012
PředchůdceJanez Janša
NástupceJanez Janša
Předseda Státního shromáždění Slovinska
Ve funkci:
10. listopadu 2000 – 9. července 2004
PředchůdceJanez Podobnik
NástupceFranc Horvat
Stranická příslušnost
ČlenstvíSocialni demokrati
Narození2. listopadu 1963 (61 let)
Postojna, Socialistická republika SlovinskoSocialistická republika Slovinsko Socialistická republika Slovinsko
Partner(ka)Tanja Pečar
Alma materUniverzita v Lublani
Zaměstnánípolitolog
Profesepolitik a politolog
Náboženstvíateismus
OceněníViktor (1997)
rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2014)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2014)
Řád Stara planina (2016)
Řád svobody (2016)
… více na Wikidatech
PodpisBorut Pahor, podpis
Webová stránkaOsobní stránky
CommonsBorut Pahor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borut Pahor (* 2. listopadu 1963 Postojna) je od roku 2012 slovinský prezident. V letech 2004 až 2008 byl členem Evropského parlamentu za slovinskou sociální demokracii (Socialni demokrati), která je součástí frakce Strana evropských socialistů. Od listopadu 2008 do února 2012 byl slovinským premiérem.

Životopis

Narodil se v Postojni jako jediné dítě učitele a švadleny. Dětství prožil v Šempetru pri Gorici, kde absolvoval tamější gymnázium, na němž byl členem vedení gymnaziálního Svazu socialistické mládeže Slovinska (ZSMS). V roce 1982 nastoupil na Fakultu sociologie, politických věd a novinářství Univerzity Edvarda Kardelje v Lublani (FSPN). Ve třetím a čtvrtém ročníku vedl fakultní ZSMS a posléze se stal členem Svazu komunistů Slovinska (ZKS). Na přelomu let 1986 a 1987 neúspěšně kandidoval do vedení univerzitního ZSMS.[1] Za svou diplomovou práci v roce 1987 obdržel Prešerenovu cenu a vedoucí jeho diplomové práce – Ernest Petrič – odhadoval Pahorův vysoký akademický potenciál,[1] a proto Pahor v roce 1987 mohl ve studiích pokračovat v USA.[2] V té době ale přišla nabídka Milana Kučana, díky které se stal Pahor praktikantem na Ústředním výboru ZKS (CK ZKS).[2] V roce 1989 se Pahor stal historicky nejmladším členem CK ZKS a následně i jeho předsednictva.[2] Jako člen CK ZKS se podílel na posledním kongresu Svazu komunistů Jugoslávie (SKJ) v lednu 1990, který slovinská delegace opustila.[1] Již od roku 1993 byl místopředsedou Sjednocené kandidátky sociálních demokratů (ZLSD), v roce 1996 byl zvolen místopředsedou Státního shromáždění a v letech 2000 až 2004 byl jeho předsedou.[3] Od února 1997 byl předsedou ZLSD.[3] V roce 2004 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, tuto funkci opustil, když očekával kandidaturu v prezidentských volbách v roce 2007, v nichž nakonec nekandidoval, jeho strana – od roku 2005 Sociální demokraté – v roce 2008 přesvědčivě zvítězila ve volbách do Státního shromáždění a Pahor se stal premiérem.[1]

V průběhu roku 2011 se Pahorova vládní koalice začala rozkládat, čemuž přispěla i neúspěšná referenda a nutnost realizace nepopulárních reforem, zejména důchodové.[4] Vládu opustila v dubnu 2011 po třech měsících ve funkci ministryně bez portfeje odpovědná za místní samosprávu a regionální politiku Duša Trobec Bučan (DeSUS), v květnu 2011 pak koalici opustila i samotná strana DeSUS s odůvodněním, že není brána za rovnocenného partnera.[5] Ve vládě ale zůstal jeden z nominantů strany – prof. dr. Roko Žarnić. Počátkem června pak vládu opustil i Gregor Golobič (Zares), ostatní ministři zastupující Zares opustili vládu na konci června 2011.[6][7] Výkon ministerských funkcí uprázdněných po odchodu DeSUSu, Zaresu a Katariny Kresal (LDS), jejíž odstoupení v zásadě nesouviselo s rozkladným procesem uvnitř koalice, převzali ostatní ministři včetně samotného premiéra, jenž tak zastával také funkci ministra veřejné správy.[8][9] Premiér Pahor navrhl Státnímu shromáždění 20. září 2011 jména nových ministrů[P 1], avšak hlasy poslanců Slovinské demokratické strany, Slovinské lidové strany, Slovinské národní strany, DeSUSu a šesti poslanců strany Zares nebyl návrh přijat, čímž Pahorova vláda padla.[11]

V prosincových parlamentních volbách získala slovinská sociální demokracie jen 10,5 % hlasů.[12] Na kongresu SD v červnu 2012 neobhájil křeslo předsedy strany, nový předseda SD – Igor Lukšič – nicméně o Pahorovi prohlásil, že tento je zrozen pro úřad prezidenta.[13] Ve druhém kole prezidentských voleb, 2. 12. 2012, byl Borut Pahor zvolen prezidentem Slovinska, když porazil dosavadního prezidenta Danilo Türka,[14] kterého v závěru volební kampaně podpořil také někdejší Pahorův mentor Milan Kučan.[2]

Dne 23. prosince 2012 převzal Borut Pahor úřad prezidenta.[15]

Vyznamenání

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Funkci ministra hospodářství měl převzít Tomaž Orešič, ministryní vysokého školství, vědy a techniky se měla stát Tamara Lah Turnšek, ministrem kultury Samo Bevk, ministrem vnitra Branko Janc a ministryní veřejné správy Zdenka Vidovič.[10]

Reference

  1. ↑ a b c d Borut Pahor: Karierni politik z jasno ambicijo - postati predsednik. RTV SLO [online]. 2012-10-18 [cit. 2012-12-24]. Dostupné online. (slovinsky) 
  2. ↑ a b c d ŽUŽEK, Aleš. http://www.siol.net/novice/slovenija/2012/11/ko_se_spopadeta_stric_kucan_in_necak_pahor.aspx. Planet SIOL.net [online]. 2012-11-20 [cit. 2012-12-24]. [nedostupný zdroj]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-02. (slovinsky) 
  3. ↑ a b Borut Pahor - biografija. Mladina [online]. 2008-11-07 [cit. 2012-12-24]. Dostupné online. (slovinsky) 
  4. ↑ Državna volilna komisija. Referendumi 5. junij 2011 [online]. Rev. [2011] [cit. 2011-09-24]. [online]. (slovinsky) 
  5. ↑ AVSENIK, Peter. DeSUS odhaja iz koalicije, Žarnić kljub temu ostaja minister. STA [online]. 2011-05-09 [cit. 2011-09-24]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  6. ↑ Ministrstvo za visoko šolstvo, znanost in tehnologijo. Minister Gregor Golobič podal odstopno izjavo [online]. 2011-06-02 [cit. 2011-09-24]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  7. ↑ Pahor: Ministrico Trobec Bučanovo sem pozval, naj ne odstopi. Delo [online]. 2011-04-18 [cit. 2011-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-20. (slovinsky) 
  8. ↑ MMC RTV SLO. Ostati, oditi, pred referendumom ali po njem? Golobič se je odločil, stranka še ne.. RTV SLO [online]. 2011-04-21 [cit. 2011-09-24]. Dostupné online. (slovinsky) 
  9. ↑ Ministrstvo za notranje zadeve. Predaja poslov ministru Alešu Zalarju [online]. 2011-09-05 [cit. 2011-09-24]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  10. ↑ N. R. Predstavljamo neuradne kandidate za ministre. Delo.si [online]. 2011-09-08 [cit. 2011-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-29. (slovinsky) 
  11. ↑ Vlada padla, predsednik Türk predčasno iz New Yorka. Delo.si [online]. 2011-09-20 [cit. 2011-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-26. (slovinsky) 
  12. ↑ Državna volilna komisija. Državni zbor RS - Leto 2011 (predčasne volitve) [online]. 2011 [cit. 2012-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-31. (slovinsky) 
  13. ↑ Pahor uradno predsedniški kandidat SD. Delo [online]. 2012-06-14 [cit. 2012-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-25. (slovinsky) 
  14. ↑ Državna volilna komisija. Izid volitev predsednika republike [pdf]. 2012-12-14 [cit. 2012-12-24]. Dostupné online. (slovinsky) 
  15. ↑ Novi predsednik države Pahor pregledal vojaško četo. Delo [online]. 2012-12-23 [cit. 2012-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-31. (slovinsky) 
  16. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ Справочник | Lex.bg Mobile. www.lex.bg [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ zakon2.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  19. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky udělil státní vyznamenání - Pražský hrad [online]. Tiskový mluvčí prezidenta republiky [cit. 2017-10-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  21. ↑ VESTNESIS.LV. Par Atzinības krusta piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-11-07]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  22. ↑ Vabariigi President. president.ee [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Politické funkce
Prezidenti Slovinska
Milan Kučan (1991–2002) • Janez Drnovšek (2002–2007) • Danilo Türk (2007–2012) • Borut Pahor (2012–2022) • Nataša Pircová Musarová (od 2022)
 Standarta prezidenta
Premiéři Slovinska
LR a SR Slovinsko (1945–1990)
SR Slovinsko
SR Slovinsko
Boris Kidrič (1945–1946) • Miha Marinko (1946–1953) • Boris Kraigher (1953–1962) • Viktor Avbelj (1962–1965) • Janko Smole (1965–1967) • Stane Kavčič (1967–1972) • Andrej Marinc (1972–1978) • Anton Vratuša (1978–1980) • Janez Zemljarič (1980–1984) • Dušan Šinigoj (1984–1990)
Republika Slovinsko (od 1990)
Republika Slovinsko
Republika Slovinsko
Alojz Peterle (1990–1992) • Janez Drnovšek (1992–2000) • Andrej Bajuk (2000) • Janez Drnovšek (2000–2002) • Anton Rop (2002–2004) • Janez Janša (2004–2008) • Borut Pahor (2008–2012) • Janez Janša (2012–2013) • Alenka Bratušeková (2013–2014) • Miro Cerar (2014–2018) • Marjan Šarec (2018–2020) • Janez Janša (2020–2022) • Robert Golob (od 2022)
Předsedové Státního shromáždění Republiky Slovinsko
Znak Slovinska
Hlavy členských států Evropské unie

Filip (Belgie) • Rumen Radev (Bulharsko) • Petr Pavel (Česko) • Frederik X. (Dánsko) • Alar Karis (Estonsko) • Alexander Stubb (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Zoran Milanović (Chorvatsko) • Michael D. Higgins (Irsko) • Sergio Mattarella (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Edgars Rinkēvičs (Lotyšsko) • Jindřich I. (Lucembursko) • Tamás Sulyok (Maďarsko) • George Vella (Malta) • Frank-Walter Steinmeier (Německo) • Vilém Alexandr (Nizozemsko) • Andrzej Duda (Polsko) • Marcelo Rebelo de Sousa (Portugalsko) • Alexander Van der Bellen (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Katerina Sakellaropulosová (Řecko) • Peter Pellegrini (Slovensko) • Nataša Pircová Musarová (Slovinsko) • Filip VI. (Španělsko) • Karel XVI. Gustav (Švédsko)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Borut_Pahor&oldid=21228212“