Raimonds Vējonis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Raimonds Vējonis
Flickr - Saeima - 10.Saeimas deputāts Raimonds Vējonis.jpg

Ministr pro ochranu životního prostředí a regionální rozvoj Lotyšska
Ve funkci:
7. listopadu 2002 – 16. ledna 2003
Předseda vlády Einars Repše
Předchůdce Vladimirs Makarovs

Ministr životního prostředí Lotyšska
Ve funkci:
16. ledna 2003 – 25. října 2011
Předseda vlády Einars Repše
Indulis Emsis
Aigars Kalvītis
Ivars Godmanis
Valdis Dombrovskis
Nástupce Edmunds Sprūdžs

Ministr obrany Lotyšska
Ve funkci:
22. ledna 2014 – 7. července 2015
Předseda vlády Laimdota Straujuma
Māris Kučinskis
Předchůdce Artis Pabriks
Nástupce Raimonds Bergmanis

9. prezident Lotyšska
Ve funkci:
8. července 2015 – 8. července 2019
Předseda vlády Laimdota Straujuma
Předchůdce Andris Bērziņš
Nástupce Egils Levits
Stranická příslušnost
Členství Strana zelených

Narození 15. června 1966 (53 let)
Pskovská oblast
Alma mater Latvijas Universitāte
Profese politik a biolog
Ocenění Řád tří hvězd 1. třídy
Commons Kategorie Raimonds Vējonis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raimonds Vējonis (15. června 1966 Nikonovo, Pskovská oblast) je současný lotyšský prezident a bývalý ministr životního prostředí a obrany Lotyšska.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vējonis pochází z lotyšsko-ruské rodiny - otec byl Lotyš a matka Ruska. Vyrůstal v lotyšské obci Sarkaņi poblíž města Madona. Vystudoval biologii na Lotyšské univerzitě, roku 1995 získal magisterský titul. Během studií působil jako učitel biologie v Madoně. Zde byl také od roku 1990 do roku 1993 a působil v městském zastupitelstvu jako člen Strany zelených. V roce 2002 se stal ministrem pro ochranu životního prostředí a regionálního rozvoje. Od jeho vzniku 16. ledna 2003 řídil samostatné ministerstvo životního prostředí. Roku 2004 kandidoval do evropského parlamentu, ale jeho Strana zelených ve volbách neuspěla. Jako ministr životního prostředí působil do roku 2011. 22. ledna 2014 převzal ministerstvo obrany Lotyšska; to řídil do 7. července 2015, kdy byl zvolen prezidentem Lotyšska; do úřadu nastoupil o den později.

V lednu 2016 prodělal nelehkou operaci. 18. ledna byl hospitalizován, o den později byl převezen na kardiologickou kliniku. Podle vyjádření lékařů prodělal septickou infekci. Při operaci mu byla vložena do srdce nová chlopeň.

Roku 1986 se vzal s Ivetou Vējone a dnes s ní má dva syny.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
EstonskoEstonsko Estonsko EST Order of the Cross of Terra Mariana - 1st Class BAR.png Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[1] 2019, 2. dubna
IslandIsland Island ISL Icelandic Order of the Falcon - Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 2018, 16. listopadu
ItálieItálie Itálie ITA OMRI 2001 GC-GCord BAR.svg velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[2] 2018, 26. června
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 9 Sond des Grosskreuzes.svg velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2019, 22. února
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NLD Order of the Dutch Lion - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu nizozemského lva 2018, 11. června
UkrajinaUkrajina Ukrajina Order of Prince Yaroslav the Wise 1st 2nd and 3rd Class of Ukraine.png Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy[3] 2018, 22. listopadu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  2. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  3. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №387/2018. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (ua) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]