Evropský výbor pro normalizaci

Mapa národních organizací CENu
     člen

     kandidát

     partner

Evropský výbor pro normalizaci (anglicky European Committee for Standardization – ECS, francouzsky Comité Européen de Normalisation – CEN) je nezisková organizace, jejímž posláním je podpora evropské ekonomiky v globálním obchodu, prosperity obyvatel Evropy a životního prostředí, tím že poskytuje efektivní základnu pro zainteresované strany při rozvoji, údržbě a šíření ucelených souborů norem a specifikací.

Vznik

Od založení CENu v roce 1961, třicet národních organizací spolupracuje na vývoji evropských norem (EN) v různých odvětvích za účelem vybudování jednotného trhu pro zboží a služby pro zajištění postavení Evropy v globální ekonomice. Některé z těchto norem nejsou závazné, zatímco jiné, jako tzv. harmonizované normy, jsou závazné podle práva EU. CEN je oficiálně uznáván jako evropský normalizační orgán. Další oficiální evropské normalizační orgány jsou CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice) a ETSI (Evropský ústav pro telekomunikační normy).^[1]^[2]

Více než 60 000 technických expertů, obchodních sdružení, spotřebitelských a dalších sociálních zájmových organizací jsou zapojeny do sítě CEN, který zasahuje více než 460 milionů lidí. Cen je oficiální normalizační orgán pro jiná odvětví než elektrotechniku a telekomunikace. V usnesení Evropského parlamentu z 12. února 1999 je uvedeno, že sloučení CEN, CENELEC a ETS nepřináší jasné výhody a že tyto orgány budou spolu úzce spolupracovat.^[3]

Normalizační orgány třiceti národních členů representují 27 států Evropské unie, tři země Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) a země, které uvažují o vstupu do EU nebo EFTA. CEN přispívá k řešení úkolů Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru technickými normami (tzv. normy EN), které podporují volný obchod, bezpečnost práce a spotřebitelů, interoperabilitu sítí, ochranu životního prostředí, využití výzkumných a vývojových programů a zadávání veřejných zakázek.

Příkladem závazných norem jsou normy pro materiály a výrobky používané ve stavebnictví a které jsou vyjmenovány v směrnici o stavebních výrobcích (89/106/EEC),^[4] či normy pro návrh nosných konstrukcí, tzv. Eurokódy. Značka CE je prohlášení výrobce, že výrobek je v souladu s příslušnou směrnicí EU a příslušnou harmonizovanou normou.

CEN (společně s CENELEC) vlastní značku Keymark, která je nepovinnou značkou kvality pro výrobky a služby. Takové označení výrobků prokazuje jejich shodu s evropskými normami.

V členské základě CENu se nachází Island, Norsko, Švýcarsko a státy EU: Belgie, Bulharsko, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.
Přidružení členové jsou Albánie, Chorvatsko, Severní Makedonie a Turecko.
Partnerské normalizační organizace mají Austrálie, Bosna a Hercegovina, Egypt, Moldávie, Rusko, Srbsko, Tunisko a Ukrajina.

Vídeňská smlouva

Vídeňská smlouva byla podepsána mezi CEN a ISO v roce 1991 s počátkem platnosti v polovině 90. let. Její primární cíl je zabránit duplicitám (eventuálně konfliktům) mezi normami CEN a ISO. V posledním desetiletí CEN přebírá normy ISO, kterými nahrazuje vlastní CEN normy.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku European Committee for Standardization na anglické Wikipedii.

↑ Council Directive 83/189/EEC of 28 March 1983 laying down a procedure for the provision of information in the field of technical standards and regulations [online]. European Economic Community, 1983-03-28 [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ European standards - General legislative framework [online]. European Commission, 1998-07-22 [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Resolution on the report from the Commission to the Council and the European Parliament – ‘Efficiency and Accountability in European Standardisation under the New Approach’ – (COM(98)0291 - C4-0442/98) [online]. European Commission, 1999-02-12 [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků [online]. Rada EU, 1988-12-21 [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ MALCORPS, G.; QUINTANA-SORIA, I. The Vienna Agreement – CEN as an International Partner [online]. CEN, 2007-04-18 [cit. 2011-10-27]. Konference CEN StandarDays (Day 2 –Session 5). Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-12. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Council Directive 83/189/EEC of 28 March 1983 laying down a procedure for the provision of information in the field of technical standards and regulations [online]. European Economic Community, 1983-03-28 [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (anglicky)

[2] European standards - General legislative framework [online]. European Commission, 1998-07-22 [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (anglicky)

[3] Resolution on the report from the Commission to the Council and the European Parliament – ‘Efficiency and Accountability in European Standardisation under the New Approach’ – (COM(98)0291 - C4-0442/98) [online]. European Commission, 1999-02-12 [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}

[4] Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků [online]. Rada EU, 1988-12-21 [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (anglicky)

[5] MALCORPS, G.; QUINTANA-SORIA, I. The Vienna Agreement – CEN as an International Partner [online]. CEN, 2007-04-18 [cit. 2011-10-27]. Konference CEN StandarDays (Day 2 –Session 5). Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-12. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]