Důl Zwierzina – Josef
| Důl Zwierzina – Josef | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Rozloha | 21 ha |
| Maximální hloubka | 460 m |
| Těžba | černé uhlí |
| Poloha | |
| Obec | Slezská Ostrava (část obce) |
| Souřadnice | 49°49′58,08″ s. š., 18°19′4,62″ v. d. |
 | |
| Provozní údaje | |
| Vlastník | Josef Zwierzina Hrabě Wilczek |
| Období těžby | 1847–1981 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Zwierzina II – Josef (Josefský důl) byl černouhelným dolem v Polské (Slezské) Ostravě a patřil měšťanskému těžíři Josefu Zwierzinovi (1775–1858).[1]
Historie
Josef Zwierzina využil volných míst mezi kutacími poli hraběte Wilczka a knížete Salma a zahájil v roce 1838 kutací práce v budoucím dobývacím poli v Polské (Slezské) Ostravě. 4. prosince 1839 mu byly, na základě kladných výsledků kuteb, propůjčeny první dvě důlní míry. Značný počet kutacích děl, vyhloubených v zájmovém prostoru, které byly polohově rozptýleny na daném území, se staly základem sporu mezi hrabětem Wilczkem a J. Zwierzinou. Spory se vedly dlouhou dobu a byly vyřešeny až za Johanna hraběte Wilczka (1837–1922). Na základě intervence kutnohorského c. k. distriktního horního soudu 24. ledna 1848 byl spor vyřešen demarkační a deliminační smlouvou, ve které kromě vymezení hranic byla dohodnuta i vzájemná výměna důlních jam, propůjček a důlních práv.[2][3]
Josef Zwierzina zahájil kutné práce na jámě II v roce 1839. V hloubce 70 m byla nalezena uhelná sloj, na její nález Josef Zwierzina obdržel propůjčku dvou důlních měr. Kutná jáma II byla používána jako mělký důl a stala se základem pro nový hlubinný důl. Vlastní důl byl založen v roce 1847 (udává se i rok 1848). Jáma sloužila jako těžní a vodní. Kutací práce probíhaly od roku 1838 až do roku 1856. Důl později obdržel název Josef podle jména zakladatele jámy Josefa Zwierziny.
V roce 1870 jáma II prošla první modernizací a rekonstrukcí.
Po smrti Josefa Zwierziny v roce 1858 přešlo důlní pole do vlastnictví jeho dědiců, kteří v roce 1878 založili těžířstvo pod názvem Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo ve Slezské Ostravě. V letech 1878–1882 probíhalo v severozápadní a západní části dobývacího pole od jámy II mělké dolování. Největší modernizace a přestavba dolu proběhla v letech 1920 až 1923. Byla postavena nová těžní budova, strojovna těžního stroje s novým strojním vybavením a další provozy.
V roce 1933 v důsledku velké hospodářské krize byla těžba ukončena a důlní pole postoupeno hraběti Wilczkovi.[1] Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo formálně existovalo do roku 1946, kdy bylo znárodněno a začleněno do OKR.
Stroje a strojní vybavení dolu
Strojovna
Na jámě II byl v roce 1870 instalován parní stroj se stojatými dvěma válci o výkonu 80 HP, vyrobený ve Strojírnách knížete Salma v Blansku. Parní stroj poháněl bobinový těžní stroj s parní brzdou a plochými lany.[3]
V roce 1922 byl instalován nový těžní dvouválcový parní stroj s ventilovým rozvodem vyroben v Teplické Strojírny a.s., Teplice-Šanov, s výkonem 560 HP. Válce parního stroje měly průměr 730 mm a zdvih 1450 mm, tlak páry byl 12 atm.
Lanové bubny těžního stoje měly průměr 5000 mm a šířku 1100 mm, lano o průměru 33 mm se ukládalo ve dvou vrstvách. Těžní klece byly tříetážové s jedním důlním vozíkem na etáž nebo šest osob na etáž, rychlost jízdy s mužstvem byla 6 m/s nebo 12 m/s pro těžbu. Těžní věž, postavená firmou Teplické Strojírny a.s., Teplice-Šanov, měřila od ohlubně po střed os lanovnic 29 m, lanovnice měly průměr 4500 mm.[4]
V roce 1928 byl k dispozici Kösterův kompoudní parní kompresor vyroben firmou Brand & Lhuillier, Brno. Pohon obstarával přímo účinný parní stroj s výkonem 520 HP, průměr válců 900 mm a 500 mm, tlak páry 12 atm. Kompresor měl průměr válců 850 mm a 530 mm, zdvih 950 mm, výkon kompresoru byl 4860 m3/hod.[4]
Kotelna
Kotelna měla výměr 978 m2, kde byly umístěny dva bateriové kotle každý s 114 m2 výhřevné plochy a tři Tischbeinovy kotle každý s výhřevnou plochou 250 m2. K topení se používalo těžené uhlí a prachové uhlí. Komín kotelny byl vysoký 50 m, s průměrem 2200 mm v horní koruně komínu.
Voda byla čerpána z rybníku ve Slezské Ostravě. V úpravně voda procházela přes pískový filtr, výkon úpravny byl 6 m3/hod.
Větrání
Jáma Zwierzina II byla zároveň i jámou úvodní. Podzemními překopy byly doly J. Zwierziny propojeny a vytvořen systém větrání. Jámou č. II a těžním oddělením jámy č. VII byly nasávány úvodní větry a jámou Františka a větrním oddělením jámy VII výdušné větry vyvedeny nahoru. Přirozené větrání (tah výdušných větrů) bylo podporováno větrnou pecí umístěnou v jámě VII. V roce 1864 byla tato pec příčinou požáru těžní budovy jámy VII. V roce 1956 byla jáma přestavěna na jámu výdušnou a vybavena ventilátory.
Čerpání důlní vody
S ostatními doly J. Zwierziny měla i společné odvodnění. Čerpací stanice byla na Josefovské jámě. V roce 1854 bylo tahadlové čerpadlo poháněno parním strojem se stojatým válce a setrvačníkem o výkonu cca 18 HP. V roce 1898 byla čerpána důlní voda čerpadlem v dole o výkonu 18 HP. V roce 1913 bylo v dole instalováno třístupňové (třípístové) důlní čerpadlo s elektrickým pohonem o výkonu 75 HP a sacím výkonu 450 l/min. z Královopolská strojírna, Brno. V roce 1923 od téže firmy přibylo další čtrnáctistupňové odstředivé elektrické čerpadlo s výkonem 80 HP a sacím výkonem 350 l/min. Důlní voda byla čerpána z 9. patra (453 m) na povrch.
Ostatní
V roce 1861 byly Zwierzinovy doly napojeny na Báňskou dráhu asi 1,2 km dlouhou železniční vlečkou.
V roce 1930 byla uvedena do provozu briketárna s dvouválcovým lisem o výkonu 10 tun/hod. Roční výroba činila 60 000 tun bulet.[5]
V roce 1872 byla založena bratrská pokladna dolů Zwierzinových.[6]
Do roku 1920 byl ve věži nad jámou zvon, který oznamoval havířům začátek a konec směny. V rámci přestavby dolu byl nahrazen parní sirénou.[3]
Těžba
V roce 1863 jáma po 40 m procházela nadložím do uhlonosného karbonu, v 70 m prošla první slojí a v hloubce 143 m slojí Mohutný. Počátek dolu spadá do období mělkého dobývání černého uhlí. V roce 1858 se vytěžilo 44 209 tun uhlí dobývací metodou bylo pilířování. V letech 1878–1882 probíhalo mělké dolování. Byly dobývány sloje porubských vrstev č. II slabá, č. III slabá a Korunní princ. Otevření a dobývání těchto slojí umožnila Jaklovecká dědičná štola, která byla ražena přes dobývací pole Josefa Zwierziny. K větrání se využívaly další mělké jámy Muzika, Hraniční, Jáma č. 6 a August. Jáma v roce 1898 byla ve výdřevě. V rámci rekonstrukce dolu v letech 1912 až 1916 byla jáma vyzděna po celé své hloubce.
Důl měl jednoduchou třídírnu a úpravnu uhlí s ručním vybíráním kamene. V roce 1928 měla třídírna výkon 340 t za 8 hodin, mokrou cestou (prádlo) bylo upraveno 170 tun uhlí za 8 hodin.
Těžily se sloje porubských a jakloveckých vrstev ostravského souvrství. Dobývalo se stěnováním s částečnou základkou a pilířováním na zával v sedmi slojích o mocnosti 40 až 135 cm, úklon slojí od 8° do 10°.[7]
Důlní pole bylo v roce 1933 rozděleno tak, že část severně od Trojické poruchy byla začleněna k dolu Michaeli (Michálka), druhá část jižně od Trojické poruchy byla začleněna k dolu Jan Maria. Josefovská jáma byla spolu s jámovou budovou jako záloha pro důl Michaeli (Michálka). Ostatní objekty byly zbourány a areál dolu byl zalesněn. V letech 1956–1960 byly z dolu Michálka dobývány ochranné pilíře jámy č. II a jámy Františka jakloveckých slojí č. 9, 10, 11, a 12.[3] Po ukončení dobývání byla mezi roky 1946–1948 zbořena jámová budova s těžní věží a na začátku 50. let i strojovna, v letech 1964–1965 byl areál zalesněn.[8]
Údaje o dolu Zwierzina II – Josef
dle[9]
| Název | Druh jámy | Založení | Hloubka jámy
[m] |
Těžba | Vytěženo | Likvidace | Dobývací pole
[ha] |
Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Zwierzina II – Josef | kutací, těžní | 1839/
1847 |
453[p. 1] | 1858–1933 | nevykazována samostatně | 1947/1981 | 21 | 1 jáma,
9 pater |
Hloubka jámy
| Rok | 1863 | 1887 | 1898 | 1928 |
|---|---|---|---|---|
| Hloubka dolu [m] | 132,85 | 266 | 403 | 453 |
Roční těžba
| Rok | 1858 | 1893 | 1916 | 1927 |
|---|---|---|---|---|
| Těžba [t] | 44 219 | 101 727 | 94 115 | 88 000 |
Ubytování
Kolonie Zwierzina
Mezi nejstarší kolonie postavené pro havíře ve Slezské Ostravě patří Kolonie Zwierzina (také Kolonie Zvěřina) pojmenována po měšťanském těžaři Josefu Zwierzinovi. Kolonie byla stavěna už od roku 1850 v etapách až do dvacátých let 20. století. V roce 1928 bylo v kolonii 35 domů. Ke kolonii patřily kasárna pro havíře, pekárna, udírna, nemocnice, obchod, hostinec a kanceláře dolu. V roce 2009 stálo 18 domů.[10] V roce 1994 byl podán návrh na vyhlášení ochranného památkového pásma, který nebyl schválen. Jedná se o nejzachovalejší havířskou kolonii. V roce 2003 byly domy zařazeny do kategorie evidence památkové péče.[11]
Osada Aloisie
V blízkosti bývalého mělkého dolu Aloisie[p. 2] bylo postaveno pět domů. Tato osada se nachází v blízkosti Salmovy kolonie, západní okraj Kramolišovy ulice.[12]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 38, 39, 205, 206.
- ↑ MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru. Moravská Ostrava: [s.n.], 1928. S. 128.
- ↑ a b c d Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 157, 158.
- ↑ a b Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 27 kotelny, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže, s. 176 větrníky, s. 194 čerpadla, Tab. I kompresory
- ↑ Kamenouhelné doly díl III, 1931, Briketářství, s. 593
- ↑ Kamenouhelné doly OKR, část I, 1929, s. 197
- ↑ MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 128, 129.
- ↑ Archiv MO ČR, Zeměměřičský úřad
- ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 193.
- ↑ Hornické kolonie Ostravy. Ostrava: [s.n.], 2009. S. 127, 128.
- ↑ JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7464-190-9. S. 645–654.
- ↑ Jemelka, Martin a kol., s. 676–677