Přeskočit na obsah

Oxid boritý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Oxid boritý
Obecné
Systematický názevOxid boritý
Anglický názevBoron trioxide
Německý názevBortrioxid
Sumární vzorecB2O3
VzhledBezbarvá nebo bílá amorfní nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1303-86-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)215-125-8
Indexové číslo005-008-00-8
Vlastnosti
Molární hmotnost69,62 g/mol
Teplota tání448,8 °C
Teplota varu1 860 °C
Teplota skelného přechodu450 °C (modifikace β)
Hustota2,46 g/cm3br /> 1,812 g/cm3 (modifikace β)
Dynamický viskozitní koeficient5 020 cP (1 137 °C)
3 840 cP (1 217 °C)
1 870 cP (1 417 °C)
918 cP (1 617 °C)
Index lomu1,61
Rozpustnost ve vodě1,1 g/100 ml (modifikace β, 0 °C)
15,7 g/100 ml (modifikace β, 100 °C)
Relativní permitivita εr3,2 (modifikace β)
Povrchové napětí97,1 mN/m (700 °C)
90,1 mN/m (1 000 °C)
79,4 mN/m (1 200 °C)
72,4 mN/m (1 400 °C)
Struktura
Krystalová strukturašesterečná
amorfní (modifikace β)
Hrana krystalové mřížkya=433 pm, c=839,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°− 1 273,4 kJ/mol
−1 255 kJ/mol (modifikace β)
Entalpie tání ΔHt330 J/g
Entalpie varu ΔHv5 114 J/g
Standardní molární entropie S°54 JK−1mol−1
77,9 JK−1mol−1 (modifikace β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 194,3 kJ/mol
−1 183 kJ/mol (modifikace β)
Izobarické měrné teplo cp0,904 JK−1g−1 
0,878 JK−1g−1 (modifikace β)
Bezpečnost
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH360FD
R-větyR60 R61
S-větyS45 S53
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid boritý je bezbarvá nebo bílá amorfní nebo krystalická pevná látka bez zápachu.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Oxid boritý se sice dá připravit spalováním elementárního bóru v proudu kyslíku

4 B + 3 O2 → 2 B2O3,

ale v praxi se většinou připravuje žíháním čisté kyseliny borité, která tak ztrácí vodu a mění se na svůj anhydrid

2 H3BO3 → B2O3 + 3 H2O.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

V pevném skupenství je oxid boritý polymerní látka, tvořená vzájemně propojenou sítí kovalentně vázaných atomů boru a kyslíku. V případě amorfní (sklovité) modifikace je základní strukturní jednotkou šestičlenný oxoboranový cyklus (viz horní vzorec v infoboxu) tvaru rovinného šestiúhelníku. krystalická forma krystaluje v trojklonné soustavě (prostorová grupa symetrie P31, elementární buňka a = 43,36 pm, c = 83,40 pm); elementární buňka krystalové mřížky obsahuje šest atomů bóru a devět atomů kyslíku. V plynné fázi je sloučenina pravděpodobně tvořena molekulami B4O6 s tricyklickým uspořádáním (viz spodní vzorec v infoboxu).

Látka je silně hygroskopická, ve vodě se snadno rozpouští za vzniku kyseliny borité

B2O3 + 3 H2O → 2 H3BO3.

Z oxidu boritého je možno připravit elementární bór redukcí některými kovy, např. hořčíkem

B2O3 + 3 Mg → 2 B + 3 MgO.

Podobně se dá redukce na elementární bór provést sodíkem, draslíkem nebo hliníkem. Redukcí uhlíkem se čistý bór připravit nedá, neboť vyredukovaný prvek se s uhlíkem okamžitě slučuje za vzniku karbidu boru

2 B2O3 + 7 C → B4C + 6 CO.

Zahřívá-li se oxid boritý s uhlíkem za přítomnosti chlóru, vzniká chlorid boritý:

B2O3 + 3 C + 3 Cl2 → 2 BCl3 + 3 CO.

Působením fluorovodíku na oxid boritý vzniká fluorid boritý

B2O3 + 6 HF → 2 BF3 + 3 H2O,

případně při nadbytku fluorovodíku vzniká kyselina tetrafluoroboritá

B2O3 + 8 HF → 2 HBF4 + 3 H2O.

Oxid boritý má široké využití, zejména jako

Fyziologické působení

[editovat | editovat zdroj]

Oxid boritý není vysloveně jedovatý. Vzhledem k tomu, že s vodou reaguje za vzniku slabé kyseliny borité, může však ve větších dávkách způsobit podráždění sliznic nebo očí. Při požití ve větším množství může vyvolat nevolnost, žaludeční bolesti, zvracení, případně průjem.

  1. a b Boric anhydride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]