Oxid hafničitý
| Oxid hafničitý | |
|---|---|
_oxide.jpg) | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid hafničitý |
| Anglický název | Hafnium(IV) oxide |
| Německý název | Hafnium(IV)-oxid |
| Sumární vzorec | HfO2 |
| Vzhled | bílá práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12055-23-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 210,49 g/mol |
| Teplota tání | 2 758 °C |
| Teplota varu | 5 400 °C |
| Hustota | 9,68 g/cm³ (20 °C) 9,58 g/cm3 (30 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v roztoku fluorovodíku, v koncentrovaném roztoku kyseliny sírové a v koncentrovaných roztocích zásad nerozpustný v roztoku kyseliny. dusičné (ne) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −1,374×10−6 cm3g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | jednoklonná (α) krychlová (β) |
| Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a= 511,56 pm b= 517,22 pm c= 529,48 pm β= 99°11´ β-modifikace a= 511,5 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 145 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 59,35 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 089 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,286 JK−1g−1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid hafničitý (chemický vzorec HfO2) je oxid hafnia, které v něm má oxidační číslo IV. Je to bílý prášek nerozpustný ve vodě a kyselině dusičné HNO3, rozpustný je naopak v kyselině fluorovodíkové HF, koncentrované kyselině sírové H2SO4 a v koncentrovaných roztocích zásad. Jde o jednu z nejběžnějších a nejstabilnějších forem hafnia, která je meziproduktem některých procesů na získání tohoto kovu.
Vzhledem ke své vysoké teplotě tání se používá na výrobu tavicích kelímků a termočlánků. V roce 2007 se dále objevily první unipolární tranzistory, jejichž řídicí elektroda je izolována pomocí oxidů hafnia místo typických oxidů křemíku. Výhodou je 4–6× vyšší relativní permitivita HfO2 oproti SiO2.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hafnium dioxide na anglické Wikipedii.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
