Přeskočit na obsah

Epimétheus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Epimétheus
ChoťPandóra[1]
DětiPyrrha
Profasis
RodičeIapetos[1][2][3] a Themis a Klymene
PříbuzníAtlás[4], Menoitios a Prométheus[1][5] (sourozenci)
Hellén[6], Amfiktyón, Amphictyon, Pandora, Thyia, Melanteia, Prótogeneia, Orestheus, Haemone a Candybus (vnoučata)
Funkceking of Sicyon
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Epimétheus (řecky Ἐπιμηθεύς, latinsky Epimetheus) je v řecké mytologii Titánem. Je synem Titána Íapeta a Klymené, dcery Titána Ókeana.

Jeho bratry jsou Atlás, Prométheus, a Menoitios. Epimétheus je otcem Pyrrhy, pozdější manželky Deukalióna.

Když jeho bratr Prométheus dal lidem oheň, ukradený bohům, lidé se od něho naučili různá řemesla i umění a žili šťastně, až se to bohům přestávalo líbit. Nejvyšší bůh Zeus proto nařídil, aby Héfaistos, božský kovář, vytvořil z hlíny a vody dívku, jejíž kráse nikdo neodolá. Bohové jí dali jméno Pandóra a obdarovali ji dary, mezi nimi však také nemocemi, bědami, zlem a jinými neřestmi.

Bůh Hermés ji doprovodil na zem k Epimétheovi, kterého Prométheus varoval, aby nebral všechno, co bohové dávají. Ale Epimétheus neposlechl a vzal si ji za ženu. Netrvalo dlouho a Pandóra splnila příkaz bohů: otevřela skříňku s jejich dary a všechny ty bědy, svízele a nemoci se rozletěly do světa. Na dně skříňky zůstala jedině naděje.

Odraz v umění

[editovat | editovat zdroj]
  • Aischylova tragédie Spoutaný Prométheus (kolem r. 470 př. n. l.), který vyjádřil myšlenku, že zlo, bída a utrpení lidstva je z vůle bohů, často i záměrné
  1. a b c Nikolaj Petrovič Obnorskij: Эпиметей. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XLa.
  2. Iapetus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  3. Иапет. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIIIa.
  4. Atlas (ii). In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  5. Prometheus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  6. Deucalion. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]