Michał Heller

Michał Heller
Michał Heller
	Michał Heller (12. března 2016)
Narození	12. března 1936 (88 let); Tarnów, Polsko
Povolání	astronom, filozof, spisovatel, katolický kněz, teolog, fyzik, kosmolog a kněz
Alma mater	Katolická univerzita v Lublinu; John Paul II High School in Tarnów; Higher Theological Seminary in Tarnów
Témata	teologie, filozofie, fyzika, kosmologie a cosmology
Ocenění	Cena kněze Idziho Radziszewského (2001); Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově (2012); velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska; Zlatý záslužný kříž; Medal świętego Jerzego; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Profesor Michał Kazimierz Heller (* 12. března 1936 Tarnów) je polský katolický kněz, filosof, teolog, fyzik, astronom a kosmolog, člen Papežské akademie věd (od 1990), přidružený vědecký pracovník Vatikánské observatoře (od 1981), profesor filosofie na Papežské teologické akademii v Krakově, bývalý první děkan její Teologické fakulty (2000) a vedoucí s ní spojeného Centra pro mezioborový výzkum. V roce 2008 obdržel Templetonovu cenu.

Život

Pochází z pěti dětí Zofie a Kazimierza Hellerových. Matka byl ukrajinská Polka z oblasti Kyjeva, která uprchla do Polska před bolševiky, otec inženýr. Po německé invazi v roce 1939 jeho otec řídil likvidaci chemických závodů v jižním Polsku, aby jich Němci nemohli využít. Poté rodina uprchla do Sovětského svazu a byla několik měsíců internována na Sibiři. V Sovětském svazu přežila válku, do Polska se vrátila v roce 1946.

Rodina byla hluboce věřící a po maturitě v roce 1953 začal studovat filosofii a teologii na semináři v Tarnowě. Během studia přeskočil na základě vynikajících výsledků a přezkoušení před ředitelem semináře dvě třídy (první a čtvrtou), ovšem ve výsledku musel na své vysvěcení rok čekat, protože školu dokončil příliš mladý. Biskup Karol Pękala jej na kněze vysvětil 26. dubna 1959. Týž rok získal rovněž magisterské vzdělání v oboru teologie.

Asi rok strávil na postu farního vikáře ve městě Ropczyce, byl to rok ostrého konfliktu mezi komunistickou vládou a katolickou církví a velkou část jeho úsilí vázala snaha zachovat výuku náboženství. Později to označil za jedno z nejtěžších období ve svém životě. V roce 1960 zahájil studium filosofie přírodních věd na Filosofické fakultě Katolické univerzity v Lublinu. Měl pokračovat ve studiu v zahraničí, ale komunistické úřady mu až do roku 1970 odmítaly vydat pas. Po svém prvních výjezdech za hranice schválnosti ze strany komunistického státu poměrně rychle ustaly, neboť se stal příliš známý a úřady dospěly k závěru, že by si tím dělaly příliš špatnou reklamu.

V roce 1965, poté, co se stal magistrem filosofie, začal přednášen na semináři v Tarnowě. V roce 1966 získal doktorát filosofie, v roce 1969 docenturu (habilitační práce: Zásada Macha w kosmologii relatywistyčnej, od roku 1972 přednášel na Papežské teologické akademii v Krakově (Papieska Akademia Teologiczna w Krakowie). V roce 1985 se zde stal mimořádným a v roce 1990 řádným profesorem filosofie.

Byl rektorem Teologického ústavu v Tarnowě (1991–2000) a po jeho přeměně na Teologickou fakultu pokračoval nějakou dobu dál v úřadu děkana. Spolu s Józefem Życińským založil Centrum pro mezioborový výzkum v Tarnowě (Ośrodek Badań Interdyscyplinarnych), které v současné době vede.

Je členem řady vědeckých společností, kromě Papežské akademie věd jde např. o International Astronomical Union, European Physical Society, International Society for General Relativity and Gravitation, International Society for Science and Theology, Polskie Towarzystwo Fizyczne, Polskie Towarzystwo Astronomiczne…

Byl hostujícím profesorem či vědcem na mnoha zahraničních univerzitách, mimo jiné např. na Univerzitě v Oxfordu, Univerzitě v Liège či The Catholic University of America

Vědecká práce

Jeho současný výzkum se zaměřuje na problematiku gravitační singularity v obecné teorii relativity a využití nekomulativní gemometrie při snaze o sjednocení obecné teorie relativity a kvantové mechaniky.

V oblasti metodologie vědy prosazuje použití isomorfismu jako prostředku matematického formalismu při popisu světa.

Publikoval přes 400 vědeckých článků z oblasti fyziky, astronomie, kosmologie, filosofie, teologie a historie vědy a je autor více než 30 knih.

Ocenění

- Výběr
doktor honoris causa Hornicko-hutnické akademie v Krakově
medaile města Tarnowa (1996)
Templetonova cena (2008)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Michał Heller na Wikimedia Commons
Osoba Michał Heller ve Wikicitátech
(polsky)(anglicky) Osobní stránky
Stručné představení od Stanisława Wszolka (polsky) polsky nebo (anglicky) anglicky
(anglicky) Životopis na oficiálních stránkách Templetonovy ceny
(anglicky) Interview v NewScientist

Držitelé Templetonovy ceny

1973–1990	Matka Tereza (1973) • Roger Schütz (1974) • Sarvepalli Rádhakrišnan (1975) • Léon-Joseph Suenens (1976) • Chiara Lubichová (1977) • Thomas Torrance (1978) • Nikkjó Niwano (1979) • Ralph Wendell Burhoe (1980) • Cicely Saundersová (1981) • Billy Graham (1982) • Alexandr Solženicyn (1983) • Michael Bourdeaux (1984) • Alister Hardy (1985) • James McCord (1986) • Stanley Jaki (1987) • Inamullah Khan (1988) • Carl Friedrich von Weizsäcker, George MacLeod (1989) • Baba Amte, L. Charles Birch (1990)

1991–2010	Immanuel Jakobovits (1991) • Han Kjong-džik (1992) • Charles Colson (1993) • Michael Novak (1994) • Paul Davies (1995) • Bill Bright (1996) • Pándurang Šástrí Áthavalé (1997) • Sigmund Sternberg (1998) • Ian Barbour (1999) • Freeman Dyson (2000) • Arthur Peacocke (2001) • John Polkinghorne (2002) • Holmes Rolston (2003) • George Ellis (2004) • Charles Hard Townes (2005) • John D. Barrow (2006) • Charles Taylor (2007) • Michał Heller (2008) • Bernard d'Espagnat (2009) • Francisco J. Ayala (2010)

2011–	Martin Rees (2011) • Tändzin Gjamccho (2012) • Desmond Tutu (2013) • Tomáš Halík (2014) • Jean Vanier (2015) • Jonathan Sacks (2016) • Alvin Plantinga (2017) • Abdalláh II. (2018) • Marcelo Gleiser (2019) • Francis Collins (2020) • Jane Goodallová (2021) • Frank Wilczek (2022) • Edna Adan Ismailová (2023) • Pumla Gobodo-Madikizela (2024)