Šilheřovické doly
Šilheřovické doly (Schilldersdorfer Gruben), byla skupina nejstarších černouhelných štolových dolů, které těžily uhlí na návrší Landek v Koblově.
Historie
Doly nesly název podle Šilheřovického panství, ve kterém se nacházely.[1]
Ke vzniku prvního dolu vedl nález výchozu uhelné sloje v roce 1803 v kamenolomu ve východní části Landeku v Koblově. Sloj později obdržela název Naneta. Na dokumentovaný nález sloje Naneta získal důlní míry s právem ražení štoly vlastník Šilheřovického panství Johann Friedrich sv. p. Eichendorf[p. 1] dne 3. října 1803. O dva roky později 19. února 1805 získal ještě dobývací práva na sloje Filipina, Jan a Klementina.
Po smrti Johanna Fridricha sv. p. Eichendorf v roce 1819 získala panství i s doly ze závěti jeho manželka Marie Anna, rozená Hoverdenová. V roce 1830 odkázala doly svému synovci Emanuelu z Hoverdenu a svým neteřím. Od tohoto majitelského konsorcia[p. 2] je koupil 14. září 1835 Hubert sv. p. Stücker z Wayersdorfu, který v tomtéž roce získal kutací práva na sloj Růžena. Hubert sv. p. Stücker v roce 1835 zahájil novou otvírku dolu ražbou dědičné štoly Hubert.[2] V roce 1842 získal propůjčku a důlní pole Naděje (Eufeminina) a poslední propůjčku v roce 1844 na Karolinu-Annu.[3]
5. prosince 1844 odkoupil doly s celým šilheřovickým panstvím Salomon Mayer sv. p. Rothschild a přičlenil je k hlučínským dolům.
Současný stav
Lokalizací některých důlních děl v terénu lze zjistit zřetelné pozůstatky, představované nálevkovitými propadlinami.
Těžba uhlí
Sloje tvořily tzv. jihozápadní skupinu, nalézaly se v šikmém uložení a vycházely na povrch na jižním a východním svahu Landeku. Na východ od této skupiny byl nalezen výchoz sloje Růžena.
Důlní provozy na slojích Filipina a Klementina byly po vydolování zrušeny a o jejich důlní pole v roce 1830 rozšířen důl Jan.[3]
Dobývaly se sloje hrušovských a petřkovických vrstev ostravského souvrství. Uhlí bylo těženo ze štol metodou směrného pilířování. Dobývací činnost byla málo intenzivní ve srovnání se sousedními hlučínskými doly. dokumentováno bylo 7 provozovaných dolů s 5 hlavními štolami a 11 jámami.
Doly existovaly od roku 1803 asi do roku 1860[2] a později se staly součástí dolu Anselm.
Údaje o Šilheřovických dolech
Údaje dle[3]
| Název | Druh jámy | Založení | délka štol v m | hloubka jámy v m | těžba | vytěženo | likvidace | dobývací pole v ha | poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Naneta | dědičná | 1803 | 142 | 1803 – asi 1860[2] | nezjištěno | 19. století | 103,3 | 7 dolů:
5 štol, 11 jam, 1 štolní patro | |
| Filipina | hlavní denní | 1803 | 110 | ||||||
| Jan | hlavní denní | 1805 | 65 | ||||||
| Klementina / Hraniční | hlavní denní | 1805 | 48 | ||||||
| Hubert | dědičná | 1835 | 160 | ||||||
| Antonín | větrní | 1803 | 29 | ||||||
| František | 1830 | 13 | |||||||
| Gustav (G1) | 1803 | 33 | |||||||
| Josef | 1803 | 21 | |||||||
| Naděje | víceúčelová | 1830 | 31 | ||||||
| Pavlína | víceúčelová | 19. století | |||||||
| Pokusná (P1) | průzkumná | 1803 | 29 | ||||||
| Strojní | větrní | 1835 | 22 | nesprávně Mach |
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru.. Ostrava: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 206.
- ↑ a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 202 – 203.
- ↑ a b c MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 58,180,181,187.
Literatura
Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003