Zaječice (Vrskmaň)
| Zaječice | |
|---|---|
 Východní část návsi | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Vrskmaň |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°29′10″ s. š., 13°28′52″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 127 (2021)[1] |
| Katastrální území | Vrskmaň (7,7 km²) |
| Nadmořská výška | 300 m n. m. |
| PSČ | 431 15 |
| Počet domů | 40 (2011)[2] |
  Zaječice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 186597 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zaječice (německy Sadschitz) jsou vesnice v Ústeckém kraji v okrese Chomutov. Leží v rovinaté krajině Mostecké pánve asi pět kilometrů severovýchodně od Chomutova a dva kilometry jihozápadně od Vrskmaně.
Vesnice koncem třináctého století tvořila drobný šlechtický statek, ale po většinu své existence patřila k červenohrádeckému a jezeřskému panství. Roku 1850 se nakrátko stala samostatnou obcí, ale brzy byla připojena k Vrskmani, ke které s přestávkou po roce 1945 stále jako částí obce patří. Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím. Hnědé uhlí se v malém množství ve vsi těžilo v hlubinném dole už ve druhé polovině devatenáctého století a o sto let později kvůli němu vesnici hrozil zánik. Hrozba byla zažehnána na počátku devadesátých let dvacátého století, odkdy se Zaječice postupně rozvíjí.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen ze staročeského osobního jména Zajiec ve významu ves lidí Zajícových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Sajaschitz (1281), in Zageczicz (1417), in Zageczicz (1449), in Zagiecziczich (1473), Satschitcz (1498), Zageczicze (1542), Zageczicze (1549), Zagecziczy (1579), Satschitz (1584), Zagecžicze (1621), Sortšice (1654), Satschitz (1787), Satschitz a Sagetschitz (1846) a Zaječice nebo Sadschitz (1848).[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281, kdy se po ní psali Benk a Vok ze Zaječic.[4] V letech 1417 a 1449 vesnice patřila k panství hradu Borek, u kterého zůstala až do roku 1578.[5] Tehdy ji August z Geršdorfu prodal Mikuláši Langovi z Langenhartu a v kupní smlouvě je poprvé zmíněna zaječická tvrz.[4] Podle Augusta Sedláčka byla založena až v této době.[6] Ještě roku 1603 Zaječice patřily Mikulášovu synovi Janu Bedřichovi. Před rokem 1605 je on nebo jeho synové prodali Kašparovi staršímu Belvicovi z Nostvic, po jehož smrti statek přešel na vdovu Kateřinu, rozenou Satanéřovou z Drahovic. Jejich jediný přeživší syn, Jan Kristián, prodal rodové panství roku 1621 Ladislavu Juliu Kurzbachovi z Trachenburku. Patřily k němu vesnice Vrskmaň, Pohlody, Holešice, Komořany a snad Lesná (tehdy Langendorf).[5]
Ladislav Kurzbach zemřel roku 1642 a v roce 1651 zaječické panství koupili Lobkovicové z Jezeří.[6] U spojeného panství Jezeří – Nové Sedlo vesáce zůstala až do roku 1850.[7] Tvrz ve vsi zanikla nejspíše už během třicetileté války a její pozůstatky v průběhu doby beze zbytku zmizely.[4] Podle berní ruly z roku 1654 byla polovina usedlostí ve vsi pustá. Žilo zde pět sedláků a čtyři chalupníci. Sedláci dohromady vlastnili dvanáct potahů a chovali jedenáct krav, dvanáct jalovic, čtrnáct ovcí, 24 prasat a osm koz. Chudší chalupníci měli jen jeden potah a chovali šest krav, šest jalovic, dvě ovce a osm prasat. Jeden z nich pracoval jako tesař.[7]
Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Zaječicích stálo 27 domů, ve kterých žilo 134 obyvatel. Severně od návsi stával hostinec a lázeňský dům se šesti vanami, ve kterém se využívala železitá voda. V devatenáctém století se lidé v Zaječicích živili zejména zemědělstvím. Na polích se pěstovaly obiloviny, luštěniny, brambory a od druhé poloviny století cukrová řepa. Z hospodářských zvířat dominoval skot, kterého se chovalo okolo 160 kusů.[7]
Malé lázně v Zaječicích založili Lobkovicové v první polovině devatenáctého století. Využívala se v nich voda z pramene Karolina neboli Železitého pramene. Okolo lázeňského domu, ve kterém bylo o dvacet let později devět van, se rozkládal park. Samotný pramen brzy poté zanikl v důsledku otevření hnědouhelného dolu u Otvic a lázeňská budova byla zbořena na konci druhé světové války.[8] Od poloviny do sedmdesátých let devatenáctého století zde také fungoval hnědouhelný důl Marie Pomocná, kde se ročně těžilo asi osm tisíc tun uhlí.[9] Koncem dvacátých let dvacátého století byl postaven vodovod, který přiváděl vodu od Pyšné přes Zaječice až do Vrskmaně.[10]
Po druhé světové válce vesnice kvůli vysídlení Němců z Československa ztratila velkou část obyvatel. Fungoval státní statek, ale časem byl zrušen a jeho majetek převeden na jednotné zemědělské družstvo. Do vsi se sice přistěhovali noví obyvatelé, ale nedostatek pracovních příležitostí a hrozba zániku vesnice kvůli rozšiřování těžby uhlí způsobily, že lidé brzy odcházeli pryč. V roce 1982 byl zbořen areál bývalého velkostatku a na jeho místě vznikly zahrádky. Plány na zrušení Zaječic byly v roce 1989 zrušeny, ale obyvatele vsi trápil špatný stav inženýrských sítí.[10] K nápravě došlo až po roce 1993, když začala obec Vrskmaň od dolů dostávat náhradu za vytěžené suroviny.[11]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Zaječice leží v Ústeckém kraji v katastrálním území Vrskmaň o rozloze 7,69 km²[12] asi tři kilometry jihovýchodně od Jirkova a pět kilometrů severovýchodně od Chomutova.[13] Geologické podloží tvoří neogénní sedimenty: písky, štěrky a jíly, pod kterými jsou uložené hnědouhelné sloje. Samotná vesnice stojí v chráněném ložiskovém území Otvice. V geomorfologickém členění Česka oblast leží v Mostecké pánvi, konkrétně v podcelku Chomutovsko-teplická pánev a okrsku Jirkovská pánev. Z půdních typů se severně od vesnice vyskytují kambizem arenická, zatímco na jihu je smonice modální a jiházápadě se objevuje pelozem modální.[14]
Vesnicí protéká Otvický potok (na některých mapách je označen jako Hutní potok I[14]).[13] V noci ze 12. na 13. prosince 1992 se při silném dešti a krupobití rozvodnil. Jeho hladina dosáhla výše 180 centimetrů, a zatopila přilehlé pozemky.[15] Severně od vsi se potok vlévá do vodní nádrže Zaječice a pod ní vtéká do vodní nádrže Újezd. Patří tedy k povodí Bíliny.[13]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se celé území nachází v teplé oblasti T2,[16] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110 a sněhová pokrývka zde leží 40–50 dnů v roce.[17]
Prameny minerálních vod (Železitý a Sirný pramen) se nacházely na severním okraji vesnice asi 400 metrů východně od silnice do Jirkova. V podloží se zde nachází jíly hnědouhelných slojí. Mineralizace vody se vázala na oxidaci pyritu, ze kterého vznikala kyselina sírová. Samotná minerální voda bývala silně kyselá, síranová, vápenato-hořenatá železnatá, studená a hypotonická s mineralizací 0,35 g·l−1 (v roce 1975).[8]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 175 obyvatel (z toho 88 mužů), z nichž bylo 26 Čechoslováků a 149 Němců. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[18] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 247 obyvatel: 66 Čechoslováků, 176 Němců a pět cizinců. Kromě devíti evangelíků a sedmi lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[19]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 151 | 163 | 173 | 162 | 152 | 175 | 247 | 161 | 154 | 106 | 92 | 57 | 60 | 79 | 127 |
| Domy | 28 | 30 | 31 | 31 | 29 | 28 | 39 | 42 | . | 33 | 35 | 34 | 35 | 40 | 50 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Vrskmaň. | |||||||||||||||
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Po zrušení poddanství se Zaječice staly obcí, ale v roce 1868 už patřily k Jirkovu,[10] ke kterému patřily ještě v roce 1921.[23] Nejpozději v roce 1924 se staly osadou Vrskmaně, od které se jako samostatné obec oddělily v roce 1945. Při územní reorganizaci územní správy byly roku 1960 znovu přičleněny k Vrskmani.[10]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Zaječicemi vede silnice III. třídy č. 25118 z Jirkova do Vrskmaně. Na východním konci vesnice se na ni napojuje silnice III/0135 do Vysoké Pece.[24] U silnice se nachází zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší železniční stanice jsou Jirkov zastávka na trati Ústí nad Labem – Chomutov a nádraží Jirkov na trati Chomutov–Jirkov. Vesnicí ani jejím okolím nevedou žádné turistické trasy, ale po trase zaniklé železniční trati vede cyklostezka a cyklistická trasa č. 3114 z Chomutova směrem k Vrskmani.[13]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Na návsi stávala kaple svatého Ferdinanda z roku 1806,[25] která byla zbořena mezi lety 1972 a 1974.[26] V okolí vesnice stávaly plastiky Piety z roku 1733 u cesty do Jirkova a socha Ukřižování Krista z roku 1844. U domu čp. 20 býval kamenný náhrobník s reliéfním erbem z roku 1606.[25] U domu čp. 43 stojí hraniční kámen se stopami reliéfních křížů.[27]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Zaječice, Sadschitz, s. 711.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Zaječice – tvrz, s. 529.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Vrskmaň. Chomutov: Okresní muzeum, 2000. 40 s. ISBN 80-239-4164-X. Kapitola Zaječice, s. 25. Dále jen Binterová (2000).
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Eisenberka, s. 240.
- ↑ a b c Binterová (2000), s. 26.
- ↑ a b KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Zaječice, s. 167–170.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 95, 120.
- ↑ a b c d Binterová (2000), s. 28.
- ↑ >Binterová (2000), s. 29.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-25.
- ↑ a b c d Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-12-01]. Dostupné online.
- ↑ a b CENIA. Katastrální mapy, chráněná ložisková území, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Binterová (2000), s. 27.
- ↑ Přírodní poměry – Klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-12-15]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 294.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 656. Dostupné online.
- ↑ Silniční a dálniční síť ČR [online]. Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 2019-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Zaječice, s. 327.
- ↑ Kaple sv. Ferdinanda [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2015-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-11-30]. Identifikátor záznamu 151925 : Hraniční kámen. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Zaječice, s. 274–275.
- BINTEROVÁ, Zdena. Vrskmaň. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 40 s. ISBN 80-239-4164-X. Kapitola Zaječice, s. 16–29.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zaječice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Zaječice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Vrskmaň na webu ČÚZK
