Týfón
| Týfón | |
|---|---|
 | |
| Choť | Echidna |
| Děti | Sfinx Orthos[1] Kerberos[2][1] Hydra[1] Chiméra[3] Aethon … více na Wikidatech |
| Rodiče | Tartaros a Gaia |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V řecké mytologii je Týfón (Τυφών, 2.pád Týfóna, latinsky Typhon) obrovská hrozivá nestvůra, potomek matky země Gaie. Týfón byl její poslední dítě. Byl to obr se stovkou dračích hlav a s hlasem člověka, psa a býka. Měl obrovská křídla pomocí niž rozpoutával hurikány a zemětřesení. Říká se, že byl tak velký že hlavami se dotýkal nejvyššího vrcholu nebes a tlapami dosáhl na východ i na západ. Chtěl přemoci samotného Dia jako pomstu za potrestání Titánů. Zeus ho po strašném boji přemohl, blesky mu spálil všech sto hlav a svrhl ho do Tartaru, kde ho ponechal navždy. Podle jiných pověstí (římských) Zeus Týfóna dostihl na Sicílii a zavalil ho horou Etnou, z níž dodnes občas šlehají plameny a vychází rachocení uvězněné nestvůry.[4]
Týfónovi a Echidně, což byla napůl žena a napůl had, dcera obra Chrýsáóra, se narodili trojhlavý podsvětní pes Kerberos, dvojhlavý pes Orthos, obrovský nemejský lev, lernská Hydra, krommyónská svině, lycká Chiméra, thébská Sfinx, podle některých pramenů byla jejich dcerou i mořská obluda Skylla.
Týfónovo jméno znamená doslova „vířivý vítr“, z anglické výslovnosti vzniklo mezinárodní slovo tajfun.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Typhoeus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Inferi. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Chimaera. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ SIGURDSSON, Haraldur. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola The History of Volcanology, s. 19.
Literatura
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.
- Hesiodos, Theogonia, Zrození bohů.
- Gerhard Fink, Encyklopedie antické mytologie
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Týfón na Wikimedia Commons
