Toro (království)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Původní rozsah Království Toro
Království Toro od roku 1993. Zeleně jsou vyznačené distrikty náležející k původnímu království, (na nichž bylo roku 1963 vyhlášeno království Rwenzururu), které se součástí obnoveného království nestaly.

Toro je jedno z pěti tradičních království, rozkládající se na západě Ugandy. Původně zahrnovalo distrikty Bundibugyo, Kabarole, Kamwenge, Kasese a Kyenjojo, které jsou součástí formální Západní oblasti. Avšak od obnovení království v roce 1993 už distrikty Bundibugyo a Kasese součástí Tora nejsou. V původním rozsahu tedy Toro na západě hraničí s Demokratickou republikou Kongo, na severu s ugandským královstvím Buňoro-Kitara, na východě s ugandským královstvím Buganda a na jihu s ugandským královstvím Ankole. Metropolí Tora je město Fort Portal.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Jako v celé Ugandě je i zde úředním jazykem angličtina. Jinak se zde hovoří vesměs bantuskými jazyky. Toro obývá především kmen Batoro hovořící jazykem lutoro, jenž je blízce příbuzný jazyku ruňoro, užívaným v království Buňoro-Kitara. Toro je však multikulturní a mezi další etnika patří kmen Bakonjo, hovořící jazykem lukonja; Ba'amba, hovořící jazykem amba; dále též kmen Baňankole, hovořící jazykem ruňankole; a Bakiga, hovořící jazykem rukiga.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Zdejší král má titul omukama. Parlament království Toro se nazývá rurukato. Zdejší předseda vlády má označení omuhikirwa. Od obnovení království roku 1993 však žádná z těchto institucí nemá žádnou reálnou moc. Království Toro usiluje o autonomii a přeměnu Ugandy ve federaci.

Historický přehled[editovat | editovat zdroj]

19. století[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1836 (některé prameny uvádějí rok 1822 a jiné 1830), bylo Toro integrální součástí království Buňoro-Kitara. Roku 1836 se však vzbouřil Olimi Kaboyo Kasunsunkwanzi, nejstarší syn buňorského omukamy (krále) Nyamutukury Kyebambeho III., anektoval jižní oblasti otcova království, na nichž vyhlásil vlastní nezávislé království Toro. Od zdejšího kmene Batoro se mu dostalo vřelého přijetí a stal se prvním králem Tora jako omukama Rukirabasaija Omukama Kaboyo Olimi I.. Tím Buňoro-Kitara přišlo o svůj nejkásnější a nejbohtaší region, ve kterém žila nejen převážná část královských dobytčích stád, ale nacházela se zde i řada solných dolů. Roku 1876 bylo sice buňorským omukamou Kabalegou násilně znovuzačleněno do Buňora-Kitary, ale 14. srpna 1891 se s vojenskou pomocí Britské Východoafrické společnosti znovu osamostatnilo. V letech 1893-1894 pak bylo načas opět součástí Buňora-Kitary.

Toro pod britskou správou[editovat | editovat zdroj]

Roku 1896 přestoupil omukama Daudi Kyebambe Kasagama IV. na křesťanství a roku 1900 podepsal se Sirem H. Johnstonem smlouvu, jíž se království Toro stalo britským protektorátem. Toho roku byla do království Toro s pomocí Britů plně integrována západougandská horská oblast Rwenzururu (moderní distrikty Bundibugyo a Kasese), obývaná kmeny Bakonjů a Ba'ambů, kteří měli s Batory vždy velice problematické vztahy a nechtěli s nimi mít nic společného. Torský král sem vzápětí vyslal Batorské představitele pro výběr daní a další administrativní záležitosti. Britové vždy měli problémy se získáním úplné koloniální nadvlády nad Buňorem-Kitarou. Integrací Bakonjů a Ba'ambů dosáhli toho, že Toro zesílilo a přeměnilo se v koloniální nárazník, jenž využívali pro kontrolu buňorské nesmlouvavosti.

Toro jako součást britské Ugandy[editovat | editovat zdroj]

1. dubna 1905 se pak Toro stalo součástí nově vzniklé britské korunní kolonie Ugandy Za první světové války pak Daudi Kyebambe Kasagama IV. poslal svoje jednotky z kmene Batoro bojovat po boku spojenců. Roku 1919 povstali Bakonjové proti svoji závislosti na torském omukamovi. Povstání bylo potlačeno Brity, ale až poté, co byli veřejně popraveni oběšením 3 příslušníci kmene Bakonjo. Stali se mučedníky a svojí smrtí dali Rwenzururské hnutí do pohybu. Syn předchozího vládce Daudi Kyambe Kasagamy IV., omukama George Kamurasi Rukidi III. podporoval vzdělanost Batorského obyvatelstva a jedno z jeho dětí, princezna Elizabeth Bagaaya se stala třetí africkou ženou, která promovala na prestižní univerzitě v Cambridge. Koncem 50. let 20. století už bylo rwenzururské hnutí natolik silné, že byli roku 1961 jeho hlavní vůdci Isaya Mukirania, Yeremiya Kawamara a Petero Mupalya (oba poslední z kmene Baamba) spolu s dalšími 18 představiteli Bambů a Bakonjů po zdlouhavém odporu ze strany království Tora, zvoleni do torského rurukata.

Toro v letech 1962-1967[editovat | editovat zdroj]

Roku 1962 se stalo Toro součástí nezávislé Ugandy. Když poté Bakonjové s Ba'amby prezentovali v rurukatu svoje návrhy na postokoloniální ústavu, byly navzdory předešlému vývoji odmítnuti, protože požadovali oddělení od Tora. Batorská většina v torském ústavním výboru návrhy odmítala s tvrzením že „všichni jsme Batorové“. Dva zástupci Bakonjů a Ba'ambů poté výbor opustili. Na základě přijaté ugandské federalistické ústavy se v jejím rámci království Toro těšilo do roku 1967 omezené autonomii a bylo součástí formální Západní oblasti. 13. února 1963 pak Bakonjové a Ba'ambové pod vedením Isaye Mukiranii vyhlásili nezávislost na Toru jako království Rwenzururu, které však Uganda ani Toro neuznaly (toto povstalecké království pak formálně existovalo do 15. srpna 1982, kdy druhý rwenzururský král Charles Wesley Mumbere zrušil deklaraci nezávislosti svého království). V únoru 1966 provedl tehdejší ugandský předseda vlády Apolo Milton Obote státní převrat a zrušil ústavu. Poté vnutil ugandskému parlamentu schválení nové centralistické ústavy, která začala platit od 8. září 1967. Toho dne bylo království Toro zrušeno, přeměněno v pouhý distrikt a omukama Olimi III. odešel do exilu. Stejný osud potkal stejný den i Ankole, Buňoro-Kitaru i Busogu, zatímco království Buganda bylo zrušeno už 24. května 1966.

Toro po zrušení království do roku 1993[editovat | editovat zdroj]

Roku 1974 byly z dosavadního distriktu Toro vyčleněny distrikty Semliki a Rwenzori. Roku 1976 byly tyto 3 distrikty spolu s územím bývalého království Buňoro-Kitara začleněny do nově vytvořené Západní provincie. Roku 1980 byl pak distrikt Toro přejmenován na Kabarole, zbývající dva distrikty na Bundibugyo a Kasese. Roku 1989 pak byla Západní provincie zrušena a výše uvedené tři distrikty se opět staly součástí formální Západní oblasti.

Toro od obnovení království do současnosti[editovat | editovat zdroj]

Roku 1993 přijala vláda ugandského prezidenta Yoweri Museveniho novou ústavu, která umožnila znovunastolení tradičních vůdců a obnovu historických království. Brzy se vrátil z exilu poslední král omukama Olimi III. a 24. července 1993 bylo království Toro obnoveno, nemá však již žádnou reálnou moc, ani nemá postavení územněsprávního celku Ugandy (na rozdíl od distriktů tvořících jeho území), a představuje spíš jen tradiční a kulturní instituci. Součástí obnoveného království však již nejsou distrikty Bundibugyo a Kasese, které byly součástí neuznaného království Rwenzururu. Roku 2000 byly z distriktu Kabarole vyčleněny nové distrikty Kamwenge a Kyenjojo.

Omukamové Tora[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Království Toro