Přeskočit na obsah

Tomáš Hradílek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Tomáš Hradílek
Tomáš Hradílek (2017)
Tomáš Hradílek (2017)
Ministr vnitra ČR (v rámci federace)
Ve funkci:
29. června 1990 – 14. listopadu 1990
Předseda vládyPetr Pithart
PředchůdceAntonín Hrazdíra
NástupceTomáš Sokol
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1966–1969)
OF (1989–1991)
OH (1991–1992)
Narození28. dubna 1945 (79 let)
Lipník nad Bečvou
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Dětidcera Simona
Alma materVŠ zemědělská v Brně
Profesepolitik, zemědělský inženýr a dělník
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
CommonsTomáš Hradílek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomáš Hradílek (* 28. dubna 1945 Lipník nad Bečvou) je bývalý český a československý disident, signatář Charty 77, po sametové revoluci politik Občanského fóra, ministr vnitra České republiky (v rámci federace) a poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. V letech 1966–1969 byl členem KSČ. Do KSČ vstoupil jako devatenáctiletý student vysoké školy zemědělské. Tvrdě kritizoval okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, kterou prožil jako voják na základní vojenské službě. V roce 1969 z KSČ vystoupil.[1]

Za normalizace se zapojil do disentu. V roce 1977 se z vysílání Hlasu Ameriky dozvěděl o existenci prohlášení Charta 77 a již 1. února 1977 se stal po osobní cestě do Prahy jejím signatářem. Přišel pak o pracovní místo v JZD Týn a musel nastoupit jako dělník na pile. Počátkem osmdesátých let patřil do skupiny mluvčích Charty v Severomoravském kraji. Státní bezpečnost do jeho bytu nainstalovala odposlechy a opakovaně byl držen ve vazbě. V roce 1987 k desátému výročí Charty 77 spoluformuloval významný dokument Slovo ke spoluobčanům. Otevřeným dopisem vyzval Gustáva Husáka k abdikaci a podal trestní oznámení pro velezradu na Vasila Biľaka. Během oslav prvního máje vystoupil v Olomouci s transparentem „Charta 77 vybízí k občanské kuráži". V lednu 1989 se stal mluvčím Charty 77. Patřil mezi zakladatele Hnutí za občanskou svobodu a Společnosti přátel USA. V listopadu 1989 byl mezi zakladateli Občanského fóra v Olomouci a významně se podílel na průběhu převratu v Ostravě.[1][2]

V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 111 – Ostrava II, Severomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec (respektive poslanec za Občanské fórum). Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů, nyní jako poslanec za Občanské fórum. Po rozpadu OF se uvádí jako člen poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[3][4][5]

Byl též členem české vlády Petra Pitharta. V červnu roku 1990 se stal ministrem vnitra České republiky, ale post zastával jen od 29. června do 14. listopadu 1990. Po pěti měsících abdikoval, oficiálně pro vyčerpání. Později se uvádí jako důchodce. Věnuje se chovu akvarijních rybiček.[1]

Podílel se na obnovení České strany sociálně demokratické, ale nikdy se nestal jejím členem.

V listopadu 2017 držel hladovku proti opětovné kandidatuře Miloše Zemana na prezidenta České republiky.[6][7]

V říjnu 2019 se aktivně účastnil tradičního kulturního pořadu „Kopřivnické pressování s T. G. Masarykem“, který pořádalo v Kulturním domě v Kopřivnici Masarykovo demokratické hnutí.

Má dcery Kateřinu a Simonu a syna Tomáše.[7][8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Tomáš Hradílek (1945) – Životopis [online]. Paměť národa [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ úplný seznam zveřejněných signatářů Charty 77 - H [online]. totalita.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  6. ↑ ČTK. Lidé vyzývají exministra Hradílka, aby ukončil hladovku. Tou protestuje proti Zemanově kandidatuře. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-11-07 [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b SPURNÝ, Jaroslav. Hladovka Tomáše Hradílka končí. Debata, jak porazit zlobu a zášť, nikoli. Respekt.cz [online]. 2017-11-19 [cit. 2017-11-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Živě: Policie zadržela muže, který pouštěl hudbu na setkání se Zemanem. Skončil na služebně. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-11-08 [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Druhá vláda Petra Pitharta
Předseda vlády
Petr Pithart (jmenován 29. června 1990, OF, později OH)
Členové v den jmenování vlády
29. června 1990
Milan Lukeš (místopředseda vlády, OF, později OH) • František Vlasák (místopředseda vlády - demise 31. května 1991, OF, později OH) • Antonín Baudyš (místopředseda vlády, KDU-ČSL) • Karel Špaček (financí, OF, později OH) • Leon Richter (spravedlnost – demise 2. ledna 1992, nestraník, později OH) • Bedřich Moldan (životního prostředí – demise 24. ledna 1991, OF) • Jan Vrba (průmyslu, nestraník, později OH) • Vlasta Štěpová (obchodu a cestovního ruchu, OF, později OH) • Bohumil Kubát (zemědělství a výživa, OF, později ODA) • Petr Vopěnka (školství, mládeže a tělovýchovy, KDS) • Tomáš Hradílek (vnitro – demise 14. listopadu 1990, OF) • Milan Horálek (práce a sociálních věcí, OF) • Martin Bojar (zdravotnictví, nestraník) • Milan Uhde (kultury, OF, později ODS) • Ludvík Motyčka (výstavba a stavebnictví – zrušeno 31. prosince 1990, KDU-ČSL) • Bohumil Tichý (státní kontroly – demise 20. června 1991, HSDMS) • Tomáš Ježek (bez portfeje; správy národního majetku a privatizace, OF, později ODA) • Karel Dyba (bez portfeje; hospodářskou politiku a rozvoj, OF, později ODS) • Miroslav Grégr (bez portfeje; strojírenství a elektrotechniky – zrušeno 31. prosince 1990, nestraník) • Jaroslav Šabata (bez portfeje, OF, později OH)
Členové jmenovaní později
14. listopadu 1990
Tomáš Sokol (vnitro, OF, později OH)
24. ledna 1991
Ivan Dejmal (životní prostředí, KDS)
1. června 1991
Jan Stráský (místopředseda vlády, ODS)
20. června 1991
Igor Němec (státní kontroly, ODS)
24. ledna 1992
Jiří Novák (spravedlnost, ODS)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomáš_Hradílek&oldid=23917889“