Suchoj T-50

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PAK FA
Určení víceúčelový stíhač
Výrobce Suchoj
První let 29. ledna 2010 [1][2][3]
Zařazeno 2016 (plán)[4][5][6][7]
Charakter Testy atd.
Uživatel Ruské letectvo
Ruské námořnictvo[8]
Vyrobeno kusů 5 prototypů[9]
Cena za kus 47,5–57 mil. USD[10]
Cena za program 8–10 mld. USD (odhad)[11][12][13]
Varianty Suchoj/HAL FGFA

Suchoj PAK FA (rusky: Перспективный авиационный комплекс фронтовой авиации, Perspektivnij aviacionnij komplex frontovoj aviacii) - též Istrebitěl 21 (bojovník) - je dvoumotorový stíhací letoun 5. generace, vyvinutý konstrukční kanceláří Suchoj pro ruské letectvo. Na výrobě se mají podílet i další ruské společnosti, které se zabývají výrobou letadel. Finančně by se mohla na projektu podílet Čína, Indie, případně i další státy.

Historie projektu[editovat | editovat zdroj]

Druhý prototyp

T-50[14] by měl být letoun „střední třídy“ s váhou okolo 30 t (lehký PAK FA má mít 14 t). Pohánět by ho měly 2 motory typu AL-41F1 s měnitelným vektorem tahu (technologie KLIVT) a jeho rychlost by se měla pohybovat okolo Ma = 2-2,2. Motory by měly mít maximální tah 152 kN. Možné je též použití motoru R145M-300 s tahem okolo 160 kN. Palubní radar bude nově vyvíjená varianta IRBIS nebo ŽUK (N050?),se schopností sledovat 32 cílů a „pálit“ na 8. Maximální dosah 400 km, cíle Stealth do 70 km.

Letoun má mít možnost zkráceného startu (VSTOL), pro radiolokátory obtížně zjistitelnou technologii "Stealth,", která není stejná jako u Letectva USA, ale jde o technologii obtékání plazmatem, které ovšem taky letoun zahřívá.[zdroj?] Nové druhy výzbroje (moderniznované R-77 (изд. 180) a modernizované R-37(изд. 810) s 1,5x prodlouženým doletem a výškovém dosahu 40 km), mají v něm být uplatněny nejnovější poznatky z oblasti vědy a techniky.

První vzlet prototypu byl původně oznámen v letech 2008/9. Dle posledních informací se na financování projektu budou podílet i indické firmy. První zkušební let prototypu se uskutečnil v pátek 29. ledna 2010 z letiště závodu v Komsomolsku na Amuru v délce cca 45 minut, řekla televizi Rossija mluvčí společnosti Suchoj.

Radarová soustava[editovat | editovat zdroj]

radar typu AESA určený pro Suchoj T-50 na airshow MAKS 2009

Suchoj T-50 je vybaven unikátní radarovou soustavou S121 složenou z hlavního palubního radiolokátoru a 4 menších radiolokátorů, umístěných po bocích v přední části trupu a v náběžných hranách křídel.

Základ tohoto systému tvoří výkonný radiolokátor NIIP Otakar N050 s nepohyblivou plošnou fázovou anténou a elektronickým snímáním (AESA), který sestává z více než 1 500 samostatných přijímacích a vysílacích modulů, pracujících v kmitočtovém pásmu X (8 –12 GHz). Dokáže současně sledovat až 32 vzdušných cílů a útočit na 8 z nich. Zorný úhel tohoto radiolokátoru představuje 240 stupňů. Poprvé byl představen na airshow MAKS v roce 2009. Jedná se o druhý ruský palubní radiolokátor typu AESA (prvním byl radiolokátor Žuk-AE od společnosti Fazotron, vyvíjený pro MiG-35).[15]

Kromě hlavního radaru je stroj vybaven dalšími 4 radary. Dva malé radary umístěné v přední části trupu slouží ke sledování situace po bocích letadla a zásadním způsobem rozšiřují zorný úhel celé radarové soustavy. Stejně jako hlavní radiolokátor jsou i tyto určeny pro kmitočtové pásmo X. Další dva radary jsou umístěny v náběžných hranách křídel. Pracují v kmitočtovém pásmu L (1–2 GHz) a slouží k detekci letadel typu stealth (s nízkou pravděpodobností odhalení).

Původně se počítalo s ještě jedním radiolokátorem pro zadní polosféru, avšak od tohoto řešení se upustilo. Hlavním důvodem byly pravděpodobně problémy s celkovou integrací a zvýšené náklady.[16]

Motory[editovat | editovat zdroj]

AESA radar v náběžné hraně křídla představen na airshow MAKS 2009

O pohon letadla se starají dva nové motory 5. generace Saturn-Ljulka AL-41F1 (Izdelije 117) s měnitelným vektorem tahu, umožňující let nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování (tzv. supercruise). Každý motor dokáže vyvinout maximální tah 147 kN.

Vzhledem k tomu, že v době letu prvního prototypu (T-50-1) ještě nebyly tyto pohonné jednotky k dispozici, byly do tohoto letadla nainstalovány motory AL-41F1A (Izdelije 117S) s tahem 142 kN. Tyto motory jsou původně určeny pro letadla Su-35S (známé také jako Su-35BM), což jsou modernizované Su-35 s měnitelným vektorem tahu. Motor AL-41F1A je odvozen ze staršího motoru AL-31F, který pohání Su-27.

Pro sériové stroje se vyvíjí zatím neidentifikovaný typ motoru s výkonem 157 kN.

Testování[editovat | editovat zdroj]

Suchoj PAK FA na MAKS 2011

První let letadla s prototypových označením T-50-1 se uskutečnil 29. ledna 2010 ráno v Komsomolsku v kokpitu se zkušebním pilotem Sergejem Bogdanem. Samotný let trval 47 minut.[17] Následně dostal prototyp kamuflážní nátěr, složený z bílé barvy na centrální části trupu a řadou, doplněný o odstíny šedé na ostatních částech letadla. Druhý let prototypu v trvání 57 minut se uskutečnil 12. února 2010.[18] Třetí let proběhl následující den. Pak bylo letadlo převezeny do oblasti Žukovskij u Moskvy. První let na nové základně se uskutečnil 29. dubna 2010. Délka letu byla 39 minut.

Druhý prototyp (T-50-2), který byl již vybaven optoelektronickým systémem, vykonal svůj první zkušební let 3. března 2011. Stejně jako u prvního prototypu se let uskutečnil z letecké základny v Komsomolsku na Amuru. Letadlo pilotoval opět Sergej Bogdan. Let trval 44 minut.[19]

Letové zkoušky prvních dvou prototypů probíhaly v roce 2011 velmi intenzivně. 3. listopadu 2011 se uskutečnil v pořadí stý let tohoto letadla.

Třetí prototyp byl zalétán 22. listopadu 2011. Na rozdíl od prvních dvou prototypů, jejichž hlavním úkolem je testování fundamentálně nové letecké konstrukce, je třetí vybaven novou avionikou a radarovou soustavou S121 s výkonným palubním radaru, který bude testován v průběhu roku 2012. Jedná se o radar kategorie AESA.

Čtvrtý prototyp T-50-4 poprvé vzlétl 12. prosince 2012.[20] V únoru 2013 bylo oznámeno, že v březnu téhož roku budou zahájeny státní zkoušky typu T-50. V té době bude k dispozici již pět prototypů.[21]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Т-50 3 views.svg

Zdroj: warfare.ru,[22] pravda.ru[23]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 19,8 m
  • Rozpětí: 14 m
  • Výška: 6,05 m
  • Nosná plocha: 78,8 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 18 500 kg
  • Vzletová hmotnost: 26 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 37 000 kg
  • Užitečná zátěž 7 500 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor AL-41F1, každý o tahu 147 kN (prototypy) 157+ kN (finalní veze)
  • Zásoba paliva: 10 300 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 2+, 2 100-2 600 km/h[22][24]
  • Cestovní rychlost: 1 300-1 800 km/h
  • Přeletový dolet: 5 500 km
  • Dostup: 20 000 m
  • Stoupavost: 350 m/s
  • Plošné zatížení: 330–470 kg/m2
  • Tah / hmotnost: 1,19

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: Na protopypu žádný

Související články[editovat | editovat zdroj]

Srovnatelné letouny[editovat | editovat zdroj]

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suchoj T-50 PAK FA na slovenské Wikipedii.

  1. "Russia to start flight tests of fifth-generation in 2009" (April 3, 2008). RIA Novosti.
  2. "Русский Raptor" впервые взлетит через три дня [online]. LIFE NEWS, [cit. 2010-01-25]. Dostupné online.  
  3. "Российский истребитель пятого поколения поднялся в воздух [online]. Lenta.ru, [cit. 2010-01-29]. Dostupné online.  
  4. "Third Sukhoi T -50 stealth fighter ‘to fly soon’." RIA Novosti, 27 October 2011.
  5. "Russia draws back veil of secrecy with peek at future fighter." RIA Novosti. Retrieved: 29 January 2010.
  6. Singh, Rajiv. "The 'Raptorski' creates its ripples of envy." aviationweek.com, 30 January 2010. Retrieved: 26 January 2011.
  7. Sweetman, Bill. "PAK-FA Will Be Operational In 2015: Executive." aviationweek.com, 21 June 2010. Retrieved: 26 January 2011.
  8. Druzhinin, Alexei(28 September 2009),"Defense: Russian Navy to get fifth generation carrier fighter after 2020",RIA Novosti(RU), http://www.en.rian.ru/mlitary_news/20100928/160747881.html, retrieved 26 January 2011 .
  9. http://indrus.in/economics/2013/06/29/t-50_fighter_to_be_ready_in_2013_26603.html
  10. Defence International 2011/02 P.35 (Chinese) [official Russian estimate]
  11. Pandit, Rajat. "India, Russia to ink new military pact." Times of India, 10 October 2009.
  12. Shukla, Ajai. "India, Russia close to PACT on next generation fighter." Business Standard, 5 January 2010.
  13. Shukla, Ajai. "India to develop 25% of fifth generation fighter/" Business Standard, 6 January 2010.
  14. Daly, Kieran (11. srpna 2009). "Russia's United Aircraft reaches maturity". Flight International.
  15. PICTURE: Russia unveils AESA radar for PAK FA fighter flightglobal.com 2009-08-28
  16. PAK FA (Perspektivnyj Aviacionnyj Kompleks Frontovoj Aviacii) hitechweb.genezis.eu 2010-10-09
  17. Russia's Fifth Generation Jet Tested Successfully pravda.ru, 2010-01-29
  18. Russian 5th-generation PAK FA fighter makes 2nd flight defencetalk.com, 2010-02-16
  19. Second Russian PAK FA Prototype Makes First Flight aviationweek.com, 2011-03-03
  20. Čtvrtý T-50 odlétl z Komsomolsku [online]. ATM, rev. 2013-02-04, [cit. 2013-02-16]. Dostupné online.  
  21. Státní zkoušky T-50 již březnu [online]. ATM, rev. 2013-02-15, [cit. 2013-02-16]. Dostupné online.  
  22. a b "PAK-FA Sukhoi T-50." warfare.ru. Retrieved: 26 January 2011.
  23. "Russia's Fifth Generation Jet Tested Successfully." pravda.ru, 29 January 2010. Retrieved: 26 January 2011.
  24. "ПАК ФА Т-50. paralay.com. Retrieved: 19 November 2012.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]