Suchoj Su-35

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Su-35 / Su-27M
Ruský Su-35S
Ruský Su-35S
Určení víceúčelový stíhací letoun
Výrobce Suchoj
První let Su-27M/35: květen 1988
Su-35S: 19. února 2008
Charakter Ve výrobě
Uživatel Rusko
Venezuela
Vyrobeno kusů Su-27M/35: 15
Su-35"BM" (rok 2005): 3[1]
Varianty Suchoj Su-37

Suchoj Su-35 (V kódu NATO "Flanker-E") je ruský víceúčelový bojový letoun, který je výraznou modernizací stroje Suchoj Su-27. Na počátku vývoje nesl název Su-27M, ovšem postupem času došlo k mnoha významným změnám motorů, radaru, zbraňových systémů i navigace, takže dostal název Su-35. První prototyp letounu vzlétl v roce 1988. Do služby v ruském vojenském letectvu byl nasazen roku 1995.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prototyp T-10M-1 s jednoduchým předním kolem

V podobě Su-27 letectvo Sovětského svazu získalo výkonný stroj představující absolutní světovou špičku po stránce aerodynamického řešení. Avšak některé prvky Su-27 nedosahovaly požadovaných parametrů. Především rozsah funkčních možností avioniky se nevyrovnal americkým F-16C/D, F-15E a F-18C/D. Proto již po nástupu Su-27 do výzbroje bylo přijato rozhodnutí o další modernizaci letounu. Požadavky na nový letoun byly následující:

  • schopnost ničení obtížně zjistitelných cílů
  • vysoká bojová životnost
  • nižší pracovní zatížení pilota
  • spolehlivá činnost za podmínek REB (radioelektronický boj)
  • zvýšení efektivnosti letounu bez spolupráce s externími prostředky navedení

První z prototypů Su-35 vzlétl T-10M-1 s trupovým číslem 706. Svůj standardní let absolvoval dne 28. června 1988[zdroj?] a letoun měl standardní šedomodrou kamufláž. Tento prototyp měl ještě původní podvozek převzatý beze změny od základní stíhací verze Su-27, s jednoduchým kolem a také původní svislé ocasní plochy s horní, šikmo říznutou hranou směrem dozadu dolů. Letoun byl vybaven původním radiolokátorem. V roce 1992 se vznesl první předsériový letoun s označením T-10M-3 a do poloviny roku 1994 bylo vyrobeno celkem 9 letounů.

Popis draku[editovat | editovat zdroj]

Suchoj Su-35BM na výstavě MAKS-2009

Su-35 se oproti původnímu Su-27 vyznačuje celou řadou konstrukčních a technických změn. Zdokonalená je konstrukce draku, která je do velké míry podobná Su-33. Letoun má přední vodorovnou stabilizační plochu stejného provedení jako Su-33 a Su-34. Drak je z 80% vyroben z Al-Li slitin, zbývajících 20% tvoří kompozitní materiály. Tyto materiály tvoří hlavně kryty antén, sklopné náběžné hrany křídel a dvířka šachty předního podvozku. Křídlo letounu má náběhy shodné jako u Su-33.

Svislé ocasní plochy jsou na rozdíl od Su-27 vyšší a mají větší plochu a rovnou horní hranu s ostrými přechody do náběžné a odtokové hrany. Tyto úpravy jednak zlepšily stabilitu letounu jednak bylo možno zvětšit objem neseného paliva. Su-35 má standardně zabudován výsuvný nástavec pro doplňování paliva za letu vestavěný na levé straně přídě trupu. Z toho důvodu byl přemístěn optoelektronický lokátor na pravou stranu předního okraje čelního dílu překryvu pilotní kabiny. Maximální vzletová hmotnost byla zvýšena na 34 000 kg. Hlavní podvozek byl zesílen. Příďová podvozková noha byla také zesílena a byla vybavena dvěma koly.

Avionika[editovat | editovat zdroj]

Radar Irbis-E ze Su-35BM
Přistávající Su-35UB

Ve srovnání se Su-27 byla zásadně přepracovaná avionika letounu. Na jeho palubě se nachází radiolokátor Fázotron N-011, který umožňuje sledování a vyhledávání vzdušných a pozemních cílů s přesným mapováním terénu. N-011 má dosah na vzdušné cíle 400 km a umožňuje sledovat 15 cílů a vést vzdušný boj na střední vzdálenosti až se šesti cíli. Dosah na pozemní cíle činí 200 km.

Radiolokátor zadní polosféry N-012b je uložen v koncovém vřetenovém trupu a jeho součinnost s N-011 je koordinována počítačem. N-012 slouží ke zobrazování vzdušné situace za letounem a může zjištěné informace o cíli předávat přednímu radiolokátoru, který následně řídí odpal a navedení protiletadlových střel.

K detekci radiolokačních signálů vysílaných nepřátelskými letouny slouží výstražný přijímací systém Sirena 3M. Antény výstražného systému jsou umístěny na odtokové hraně obou svislých ocasních ploch, okrajích křídla a na bocích nasávacích otvorů vzduchových kanálů k pohonným jednotkám.

Ke kradmému přepadu cíle slouží optoelektronický lokátor. Má vestavěný televizní kanál, laserový dálkoměr, zaměřovač a vlastní infradetektor. Maximální dosah tohoto systému je 70 km.


Ovládání letounu[editovat | editovat zdroj]

Su-35

Systém ovládání je oproti základní verzi Su-27 a Su-33 jednodušší. Při změnách režimu letu pilot volí pouze pomocí tlačítek jeho průběh např. útok na pozemní cíle nebo vzdušný boj. Počítačové vybavení zvětšilo o 10% rozsah umělé nestability.

Zdokonalený systém FBW s vřazenou počítačovou jednotkou je napojen na centrální palubní počítač a umožňuje ovládání letounu kolem všech tří os. To společně s přední vodorovnou plochou umožňuje provedení velmi složitých obratů.

Pilotní kabina[editovat | editovat zdroj]

Pilotní kabina má ve své konečné podobě čtyři barevné displeje a nový širokoúhlý průhledový head-up display. Sedačka je ergonomicky tvarovaná a skloněná pod úhlem 30 stupňů vzad. Řídící páka je na pravém ovládacím pultu a páka přípustí motoru na levé straně. Ke standardnímu vybavení pilota patří přilbový zaměřovač.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Raketa KS-172

Su-35 je vybaven standardním kanonem GŠ-301 umístěným na pravém náběhu křídla. Počet závěsných bodů je 12, na letoun je však možné zavěsit až 14 raket v případě, kdy jsou rakety R-73 zavěšeny na dvojitém závěsníku.

Typy závěsníků[editovat | editovat zdroj]

  • dva podtrupové
  • dva podgondolové
  • osm podkřídlových

Raketová výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Základní kombinace protiletadlové výzbroje je tvořena 10 R-27 a 2 R-73. Další variantu tvoří kombinace raket R-27, R-33, R-73 a R-77. V současnosti jsou letouny Su-35 vyzbrojovány novými raketami KS-172. Protizemní výzbroj je tvořena raketami Ch-28, Ch-29, Ch-59, Ch-65 a Ch-35.

Suchoj Su-35UB[editovat | editovat zdroj]

Su-35S na MAKS 2011

Su-35UB je cvičně-bojová varianta Su-35, v tandemu pilot-instruktor nebo pilot-operátor. Vzlétl poprvé 7. srpna 2000.

Suchoj Su-35S[editovat | editovat zdroj]

Je modernizovaná varianta víceúčelového bojového letounu Su-35.První prototyp modernizované verze vzlétl 19. února 2008. Letoun má zesílenou konstrukci oproti základnímu modelu Su-35, snížený "radarový podpis" z přední strany a digitální FBW. Kokpit letounu je přepracovaný. K charakteristickým rysům letounu Su-35S patří instalace nového palubního radiolokátoru Irbis E. Letoun má výkonnější pohonné jednotky 117S s vektorováním tahu. Letoun je vybaven protiletadlovými a protiradiolokačními střelami KS-172.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 15,15 m
  • Délka: 22,23 m
  • Výška: 6,48 m
  • Nosná plocha: 62 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 17500 kg
  • Vzletová hmotnost: 25700 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 34000 kg
  • Motor: 2× Ljulka AL-35F, typ Su-35BM AL-41F1A
  • Max. rychlost: 2450 km/h
  • Dostup: 18000 m
  • Dolet: 4000 km
  • Výzbroj: 1× kanón GŠ-30-1 ráže 30 mm, 12 závěsů pro AAM R-27 (AA-10 "Alamo"), R-77 (AA-12 "Adder"), R-73A (AA-11 "Archer"), R-60 (AA-8 "Aphid"), AGM široká škála řízených i neřízených raket a bomb, celková hmotnost raket a bomb 8000 kg

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "SU-35 all-weather counter-air fighter." Warfare.ru. Retrieved: 18 July 2010.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Sukhoi Su-35 ve Wikimedia Commons