Přeskočit na obsah

Suchoj Su-11

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Su-11
Určenízáchytný stíhací letoun
PůvodSovětský svaz
VýrobceZávod č. 153
Konstruktérská skupinaSuchoj
První let25. prosince 1958
Zařazeno1964
Vyřazeno1983
UživatelVojska protivzdušné obrany
Výroba1962 - 1965
Vyrobeno kusů108
Vyvinuto z typuSuchoj Su-9
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj Su-11 (V kódu NATO "Fishpot-C") byl sovětský proudový stíhací letoun pro protivzdušnou obranu. Jednalo se prakticky o modernizaci stroje Suchoj Su-9, který v sovětském letectvu sloužil od poloviny 50. let. Prototyp Su-11 zvaný T-47-8 poprvé vzlétl 25. prosince 1958. Letoun byl upravován, první stroje byly dokončeny roku 1962 a o dvě léta později byly zařazeny do služby. Sériově byly vyráběny Su-11 Fishpot-C - bojová a Su-11U Maiden - dvoumístná cvičná verze.

Su-11 byla modernizovaná verze stíhacího letounu Suchoj Su-9 („Fishpot“), který byl vyvíjen souběžně se stíhacím bombardérem Su-7 se šípovým křídlem. Suchoj si uvědomil základní omezení Su-9 a začal pracovat na Su-11, který poprvé vzlétl v roce 1961 jako prototyp T-47.

Su-11 se Su-9 sdílel delta křídlo, šikmé ocasní plochy a doutníkovitý trup, stejně jako kruhové vstupní ústrojí, ale měl delší příď, aby se do ní vešla výkonnější radarová souprava „Orjol“ (Orel; v kódu NATO „Skip Spin“) Byl instalován výkonnější proudový motor Ljulka AL-7F-1 poskytující tah o 9,8 kN (2 210 lbf) vyšší s přídavným spalováním pro lepší stoupavost a výkon ve velkých výškách (kompenzoval i zvýšenou hmotnost). Su-11 lze od Su-9 odlišit vnějším palivovým potrubím na trupu za kokpitem.

Rakety K-5 ze Su-9 byly nahrazeny dvojicí raket R-98 (AA-3 'Anab'), obvykle jednou poloaktivní radarem naváděnou R-98MR a jednou tepelně naváděnou R-98MT. Jako mnoho stíhacích letounů té doby neměl hlavňovou výzbroj.

Výroba definitivního Su-11-8M začala v roce 1962, skončila v roce 1965 poté, co bylo dodáno asi 108 letadel, ačkoli se předpokládá, že některé ze Su-9 byly modernizovány na podobu Su-11.

Byla také vyvinuta cvičná verze Su-11U 'Maiden'. Podobně jako Su-9U měla plnou výzbroj a radarové systémy pro výcvikové účely, ale druhé sedadlo snižovalo jeho již tak nízkou kapacitu paliva a nebyla určena pro bojové použití.

Vývojové problémy a havárie zpozdily zavedení u perutí sovětského letectva/vojsk protivzdušné obrany až do roku 1964 a bylo dodáno jen malé množství letadel.

I s nadřazeným radarem zůstal Su-11 silně závislý na pozemním odposlechu (GCI) při navádění pilota na cíl. Neměl žádnou schopnost ani proti nízko letícím cílům a konstrukční kancelář Suchoj považovala Su-11 za selhání a mnohem horší ve srovnání s impozantnějším novějším Su-15 („Flagon“). Nicméně několik letounů zůstalo ve službě až do počátku 80. let. Poslední Su-11 opustily frontovou službu kolem roku 1983.

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz

191. stíhací letecký pluk protivzdušné obrany, Jefremov, Tulská oblast, RSFSR, 1965 – 1980.[1]
393. gardový stíhací letecký pluk protivzdušnej obrany, Privolžskij, Astrachaňská oblast, RSFSR, 1964 – 1981.[2]
790. stíhací letecký pluk protivzdušné obrany, Chotilovo, Kalininská oblast, RSFSR, 1964 – 1979.[3]

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Nákres
Nákres

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 8,54 m
  • Délka: 18,23 m
  • Výška: 4,70 m
  • Nosná plocha: 34 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 8 562 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 13 990 kg
  • Pohon: 1 × proudový motor Ljulka AL-7F-2
    • Tah motoru: 96 kN
  • Maximání rychlost: 2 340 km/h
  • Bojový dolet: 500 km (310 mi, 270 nmi)
  • Přeletový dolet: 1 125 km (699 mi, 607 nmi)
  • Vytrvalost: : 1 hodina 28 minut s vnitřním palivem; 1 hodina 59 minut s přídavnými nádržemi
  • Dostup: 18 000 m
  • Stoupavost: 136,7 m/s (26 910 stop/min)
  • Plošné zatížení: 76,09 kg/m2 (15,58 lb/sq ft)
  • Tah/hmotnost: 0,71
  • Vzletová rychlost: (s vnitřním palivem): 330–340 km/h (210–210 mph; 180–180 kn)
  • Vzletová rychlost: (s přídavnými nádržemi): 360–380 km/h (220–240 mph; 190–210 kn)
  • Přistávací rychlost: (s vnitřním palivem): 280–290 km/h (170–180 mph; 150–160 kn)
  • Délka přistání: 1 000–1 200 m (3 300–3 900 stop)
  • 4 × podkřídlový závěsník pro rakety vzduch-vzduch Kaliningrad K-8 (AA-3 "Anab")
  • 2 × podtrupový závěsník pro přídavné palivové nádrže
  1. 191st Fighter Aviation Regiment PVO [online]. ww2.dk [cit. 2017-08-09]. Dostupné online. 
  2. 393rd Guards Fighter Aviation Regiment PVO [online]. ww2.dk [cit. 2017-08-09]. Dostupné online. 
  3. 790th Fighter Aviation Regiment PVO [online]. ww2.dk [cit. 2017-08-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]