Suchoj Su-47

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Su-47 Berkut
Určení experimentální letoun
Výrobce Suchoj
První let 25. září 1997
Zařazeno leden 2000
Charakter Zkušební/vývoj
Uživatel Ruské letectvo
Vyrobeno kusů 4 prototypy

Suchoj Su-47 Berkut (rusky Беркут - Orel skalní, v kódu NATO "Firkin") je ruský experimentální letoun páté generace s negativní geometrií křídel, vektorováním tahu motorů a některými prvky „neviditelné“ technologie stealth. V době svého vývoje byl označován jako S-32 nebo S-37. Jeho konstrukce vychází z řady strojů Suchoj Su-27 a využívá řadu moderních prvků. Letoun má moderní radar, který je schopen zjistit protivníka na vzdálenost několika set kilometrů a supermoderní výzbroj, která umožňuje vedení boje na velké vzdálenosti. K přednostem letounu patří vynikající manévrovací možnosti, které umožňují vyhnout se naváděným raketám.

K sériové výrobě nikdy nedošlo, spíše sloužil jako testovací prototyp na nové technologie později použité pro Su-35BM a u stíhačky páté generace Suchoj T-50.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Su-47 Berkut měl vzniknout za účelem náhrady tehdejších ruských lodních stíhaček, aby nezaostávaly za USA. Úkol vytvořit novou generaci stíhaček dostaly firmy MIG (za úspěch s MiGem-29) a Suchoj. Projekt nakonec získala firma Suchoj a byl označen jako S-22. Během projektu se zjistilo, že opačná křídla by mohla zvýšit manévrovatelnost a snížit pádovou rychlost. Mezitím probíhaly změny i na Su-27. S-22 měla mít jen jeden motor, ale po analýze se zjistilo, že stíhačka by byla přesto příliš těžká na to aby vzlétla - projekt byl nakonec zastaven.

Mezi tím vznikl Su-27K, ale jen jako dočasné řešení. Po čase se opět začalo pracovat na S-22, projekt však prošel významnými změnami: letadlo mělo mít 2 motory, mělo být větší, přibyla kabina, která měla při havárii na vodě udržet pilota naživu a název se změnil na S-32. První let měl být někdy v 90. letech. Jeden ze zásadních problémů byl karbon jako materiál křídel - k sestřelení letadla by stačil jeden náboj. Pro nedostatek financí vznikl jen jeden zjednodušený prototyp (původně měly být 3). Nakonec se projekt podařilo dokončit, S-37 se změnilo na Su-47 Berkut, ale letadlo se nikdy nedostalo do plné služby.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Sukhoi Su-47 outline.svg

Zdroj: World Aircraft & Systems Directory

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 22,6 m
  • Rozpětí: 15,6 m až 16,7 m
  • Výška: 6,3 m
  • Nosná plocha: 61,87 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 16 375 kg
  • Vzletová hmotnost: 25 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 35 000 kg
  • Užitečná zátěž 7 500 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor AL-37FU (plán), prototypy použily 2x Aviadvigatěl D-30F6 s přídavným spalováním a vektorováním tahu
    • Suchý tah: 83,4 kN každý
    • Tah s forsáží: 142,2 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 1,6 (zaznamenaná během testů[1]) (1 717 km/h)
  • Cestovní rychlost: projektovaná 1 800 km/h na suchý tah, 2 650 km/h na plný tah + forsáž
  • Dolet: 3 300 km
  • Dostup: 18 000 m
  • Stoupavost: 233 m/s
  • Plošné zatížení: 360 kg/m2
  • Tah / hmotnost: 1,16 (naložený) / 1,77 (prázdný)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Na prototypu žádná

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]