Souhvězdí Severní koruny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Souhvězdí Severní koruny
Corona borealis constellation map.png
Latinský název Corona Borealis
Latinský genitiv Coronae Borealis
Latinská zkratka CrB
Rektascenze 16 h
Deklinace +30°
Rozloha 179 čtverečných stupňů
Viditelnost na zeměpisné šířce +90° až −50°
Nejlepší pozorovatelnost v ČR červenec
Počet hvězd jasnějších než 3m 0
Nejjasnější hvězda Gemma (5 CrB) (2,21m)
Sousední souhvězdí Pastýř
Had
Herkules

Severní koruna je malé souhvězdí v severní části hvězdné oblohy. Její jméno je inspirované jejím tvarem, její nejjasnější hvězdy tvoří nepříliš dokonalý půlkruh. Je severním protějškem Jižní koruny. Je jedním z 48 souhvězdí, které uvádí ve svém díle ve 2. století ve díle Almagest řecký astronom Ptolemaios a je jedním z 88 moderních souhvězdí. V antické mytologii je Severní koruna čelenkou či královskou korunou Adriany, dcery řeckého krále Minóa a manželkou boha Dionýsose. Po její smrti čelenku Dionýsos vyhodil na hvězdnou oblohu, aby ji již žádná jiná žena nemohla nosit. Jiných kulturách souhvězdí zpodobňuje orlí hnízdo či medvědí doupě .

Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Gemma (drahokam) hvězdné velikosti 2.2m. Žlutá proměnná hvězda R Coronae Borealis je žlutým veleobrem 6. hvězdné velikosti, a její jasnost se snižuje ve nepravidelných intervalech na 14. hvězdnou velikost. Při snížení jasnosti hvězda vyvrhuje obrovský plynů bohatých na uhlík, který zastíní hvězdu. Hvězda je chudá na vodík a probíhá v ní termonukleární fúze z helia a uhlík. T Coronae Borealis, je dalším neobvyklým typem proměnných hvězd, které jsou známé opakujícím se zjasněním. Obvykle má hvězdnou velikost 10m, při posledním zjasnění v roce 1946 byla 2. hvězdné velikosti. Jedná se o těsný dvojhvězdný systém skládající se z červeného obra spektrálního typu M3, s hmotností asi 0,7 hmoty našeho Slunce a bílého trpaslíka přibližně 1,35 násobku sluneční hmotnosti. ADS 9731 a Sigma Coronae Borealis jsou hvězdné systémy, které se skládají z šesti a pěti složek. V ADS 9731 byly zjištěny exoplanety velikosti Jupitera. Abell 2065 je vysoce koncentrovaná kupa galaxií ve vzdálenosti miliardy světelných let Sluneční soustavy. Obsahuje více než 400 členů, a je sama součástí nadkupy galaxií v souhvězdí Severní koruny.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Souhvězdí má rozlohu 179 čtverečních stupňů, tj. 0,433 procenta hvězdné oblohy. Rozlohou je z 88. souhvězdí hvězdné oblohy na 73. místě. Na severu má hranici se souhvězdím souhvězdí Pastýře, na jihu se nachází hlava Hada a na východě souhvězdí Herkula. Třípísmená zkratka souhvězdí, ve znění přijatém Mezinárodní astronomickou unií v roce 1922, je "CrB". Oficiální hranice souhvězdí, jak je vyznačil Eugène Delporte v roce 1930, jsou vymezeny polygonem osmi segmentů. V rovníkové souřadnice (rektascenze) se nachází mezi 15 h 16.0 m a 16h 25.1 m, zatímco deklinaci popisují souřadnice mezi 31.71° a 25.54°. Jeho poloha na severní polokouli nebeské polokouli znamená, že celá souhvězdí je viditelné pro pozorovatele severně od 50 stupně jižní šířky.

Zajímavé objekty[editovat | editovat zdroj]

Hvězdy[editovat | editovat zdroj]

Souhvězdí Severní koruny viditelné pouhým okem na obloze

Sedm hvězd, které tvoří výrazný tvar souhvězdí jsou s výjimkou nejjasnější hvězdy Gemmy, 4. hvězdné velikosti. Dalších šest hvězd souhvězdí, théta, beta, gama, delta, epsilon a iota tvoří výrazný tvar, korunu. Německý kartograf Johann Bayer dal dvaceti hvězdám souhvězdí, od alfy po ypsilon označení řeckými písmeny ve svém hvězdném atlasu Uranometria v roce 1603. Složky dvojhvězdy Zeta Coronae Borealis byly označeny Zeta¹ a Zeta², a John Flamsteed je označil hvězdy Ný¹ a Ný² 20 a 21 Coronae Borealis. Čínští astronomové považují devět hvězd souhvězdí za asterismus, dalšími hvězdami jsou pí a ró Coronae Borealis. V rámci hranic souhvězdí je 37  hvězd jasnějších než nebo rovnající se zdánlivé hvězdné velikosti 6,5m.

Nejjasnější hvězda souhvězdí Gemma, někdy je nazývaná Alphekka. Gemma je modrobílá hvězda zdánlivé hvězdné velikosti 2,2m. Je zákrytovou proměnnou hvězdou typu Algol. Její jasnost se o 0,1 magnitudy s periodou 17,4 dní. Primární je bílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu A0V, která je 2,91 krát hmotnější než Slunce a 57 krát jasnější než Slunce a je obklopena prachoplynovým diskem o poloměru 60 astronomických jednotek. Její průvodce se podobá našemu Slunci, je žlutým trpaslíkem hlavní posloupnosti spektrálního typu G5V, o průměru 0,9 Slunce. Hvězda se nachází 75±0,5 světelných let daleko od Země. Gemma má pravděpodobně společný původ s hvězdami z obrazce Velké Medvědice, má podobné stáří, pohyb vesmírem a vzdálenost.

Beta Coronae Borealis nebo Nusakan je spektroskopická dvojhvězda, ve vzdálenosti 112±3 světelných let od Země, jejíž dvě složky jsou od sebe vzdáleny 10 astronomických jednotek a oběhnou kolem společného těžiště jednou za 10,5 roku. Jasnější složka je rychle oscilující Ap hvězdou, pulzující s periodou 16,2 minuty. Je spektrálního typu A5V s povrchovou teplotou kolem 7980 K, má kolem 2,09 hmotnosti Slunce, 2,63 slunečního poloměru a 25,3 svítivosti Slunce. Menší hvězda spektrálního typu F2V má povrchovou teplotu 6750 K, má kolem 1,4 hmotnosti Slunce, 1,56 slunečního poloměru a svítivost mezi 4 a 5 Slunce. V blízkosti Nusakanu se nachází je Theta Coronae Borealis, dvojhvězdný systém, jejíž obě složky dohromady mají svítivost 4,13 Slunce a nachází se ve vzdálenosti 380±20 světelných let od Země. Jasnější složka, theta Coronae Borealis, je modrobílá hvězda, a má velkou rychlost rotace, 393 km za sekundu. Slabší složka dvojhvězdy je obklopena prachoplynnovým diskem.

Na východ od Gemmy se nachází Gamma Coronae Borealis, další dvojhvězda, jejíž složky oběhnou kolem společného těžiště jednou za 92,94 roku a jsou od sebe přibližně vzdáleny jako Slunce a Neptun. Jasnější složka je proměnnou hvězdou typu Delta Scuti, ačkoli v tomto nepanuje mezi astronomy shoda. Obě složky jsou hvězdami hlavní posloupnosti, spektrálních typů B9V and A3V. Nachází se 170±2 světelných let od Země. Delta Coronae Borealis má hvězdnou velikost 4,06m a je z je žlutým obrem spektrálního typu G3.5III, má 2,4 hmotnosti Slunce a poloměr 7,4 Slunce. Povrchová teplota hvězdy je 5180 K. Pro většinu doby své existence byla Delta Coronae Borealis byla modrobílou hvězdou hlavní posloupnosti spektrálního typu B, než jí došel z vodík v jejím jádru. Její světelnost a spektrum naznačují, že právě mění svojí polohu Hertzsprungově diagramu, když skončila fúze vodíku v jejím jádru začalo spalování vodíku v plášti, který obklopuje jádro.

Zeta Coronae Borealis je dvojhvězda s dvěma modrobílými komponentami 6,3 vzdálených vteřin, které lze snadno rozlišit již při 100 násobném zvětšení v dalekohledu. Jasnější složka má hvězdnou velikost 5,1m a slabší složka hvězdnou velikost 6,0m. Ný Coronae Borealis je optická dvojhvězda, jejíž složky jsou podobné vzdálenosti od Země, ale mají různé radiální rychlostí, a proto jsou považovány za nezávislé. Jasnější hvězda, Nu¹ Coronae Borealis, je červený obr spektrálního typu M2III a hvězdné velikosti 5,2m, ve vzdálenosti 640±30 světelných let od Země, a slabší složka, Ný² Coronae Borealis je oranžově zbarvený obr spektrálního typu K5III hvězdné velikosti 5,4m, ve vzdálenosti 590±30 světelných let. Sigma Coronae Borealis hvězdný systém skládají se z více hvězd rozlišitelný malými amatérskými dalekohledy. Jedná se o složitý hvězdný systém složený z dvou hvězd hmotnějších než Slunce, které obíhají okolo společného těžiště jednou za 1,14 dne, a je obíhá třetí Slunci podobná hvězda jednou za 726 roku. Je obíhají ještě čtvrtá a pátá hvězda, které jsou jsou červenými trpaslíky, kteří jsou 14 tisíc AU vzdáleni od ostatních tří hvězd. ADS 9731 je ještě vzácnější vícenásobný systém v souhvězdí, složený ze šesti hvězd, z nichž dvě jsou spektroskopické dvojhvězdy.

V Severní koruně se nachází dvě zajímavé proměnné hvězdy. T Coronae Borealis je rekurentní nova. Za normálních okolností je klidnou hvězdou o hvězdné velikosti kolem 10. magnitudy, má minimální hvězdnou velikost 10,2m, maximální o 9,9m. Hvězda je zjasní na hvězdnou velikost 2. magnitudy. T Coronae Borealis je jednou z mála hvězd nazvaných rekurentní se novy, které zahrnují RS Ophiuchi, T Pyxidis, V1017 Sagittarii a U Scorpii. První zjasnění T Coronae Borealis byl poprvé zaznamenaný v roce 1866; její druhý zaznamenaný výbuch byl v únoru 1946. T Coronae Borealis je poměrně těsná dvojhvězda, jasnější složka je červený obr spektrálního typu M3, s hmotností asi 0,7 hmoty Slunce. Slabší složka je bílý trpaslík 1,35 násobku hmotnosti Slunce; jeho oběžná doba je přibližně 8 měsíců. Kolem společného těžiště obíhají s periodou 228 dní. Dochází zde k přenosu materiálu z červeného obra na bílého trpaslíka prostřednictvím akrečního disku. Při překročení kritické hranice dojde k prudké termonukleární reakci a vnější vrstvy bílého trpaslíka explodují a dojde ke zjasnění hvězdy, k nově. R Coronae Borealis je žlutě zbarvená nepravidelná proměnná hvězda, vzdálená přes 7000 světelných let od Země, a je prototypem třídy hvězd známých jako proměnné typu R Coronae Borealis. Normálně má hvězdnou velikost 6m, její jasnost klesá pravidelně na velmi nízkou hvězdnou velikost 15m a pak se pomalu zvyšuje v průběhu několika příštích měsíců. Tyto poklesy způsobuje oblak plynu bohatý na prachové částice, který je vyvrhován z hvězdy a zakrývá ji. Hvězda se zahalí do prachového závoje. Během několika týdnů až měsíců se temný oblak tlakem záření rozptýlí a hvězda se pozvolna vrátí ke své původní jasnosti. Přímé zobrazování pomocí Hubblova kosmického dalekohledu ukazuje rozsáhlé oblaky prachu okolo hvězdy do vzdálenosti 2 tisíce AU od hvězdy.

V souhvězdí se nachází dále proměnných hvězd vhodných k pozorování amatérskými astronomy, včetně tří dlouhoperiodických proměnných hvězd typu Mira. Jasnost S Coronae Borealis se pohybuje kolísá mezi hvězdnou velikostí 5,8m až 14,1m v periodě 360 dnů. Hvězda se nachází okolo 1946 světelných let od Země a hvězda září svítivostí 16643 krát větší než Slunce a má povrchovou teplotu 3033 K. Je jednou z nejčervenějších hvězd hvězd na obloze. V Coronae Borealis je hvězda s povrchovou teplotou 2877 K, které má svítivost 102831 krát větší než Slunce a je vzdálena 8810 světelných let od Země. Její jasnost se pohybuje v rozmezí 6,9m a 12,6m v periodě 357 dne. Hvězdu se nachází v blízkosti souřadnice, kde se stýkají hranice souhvězdí Severní koruny, Herkula a Pastýře. W Coronae Borealis se nachází 1,5° severovýchodně od Tau Coronae Borealis, její jasnost se pohybuje mezi hvězdnou velikostí 7,8m a 14,3m v periodě 238 dne. Další červený obr, RR Coronae Borealis spektrálního typu M3 je polopravidelná proměnná hvězda, jejíž jasnost se pohybuje mezi 7,3m a 8,2m v období nad 60,8 dne. U Coronae Borealis mění svojí jasnost v rozsahu 7,7m až 8,8m během 5 hodin, navíc je zákrytová proměnná hvězda se s periodou 3 dne a 19 hodin.

Extrasolární planety byly v souhvězdí potvrzeny u pěti hvězd, čtyři planety byly nalezeny metodou měření radiálních rychlostí. Ve spektru Epsilon Coronae Borealis byla analyzována během sedmi let 2005-2012, planeta kolem 6,7 krát hmotnější než Jupiter, která obíhá jednou za 418 dnů hvězdu v průměrné vzdálenosti cca 1,3 AU. Epsilon má hmotnost 1.7 Slunce, je oranžovým obrem spektrálního typu K2III, o poloměru 21 Sluncí a svítivosti 151 Slunce. Kappa Coronae Borealis je oranžový podobr hmotnosti dvou Sluncí se spektrálního typu K1IV, se zbytkem protoplanetárního disku a obíhá ji jedna potvrzená planeta s periodou asi 3,4 roku. Hmotnost planety se pohybuje kolem 2,5 hmotností Jupitera. Rozměry trosek protoplanetárního disku ukazují, že je velice pravděpodobné, že ji druhý plynný obr. Omicron Coronae Borealis je hvězda spektrálního typu K, a obíhá ji jedna potvrzená planeta s hmotností 0,83 Jupitera a která ji oběhne jednou za 187 dne. Jedná se o jednoho z nejméně hmotných známých plynných obrů. HD 145457 je oranžová obří hvězda spektrálního typu K0III, a bylo zjištěno, že ji obíhá jedna planeta s 2,9 hmotnosti Jupitera. Byla objevena Dopplerovou metodou v roce 2010, a hvězdu jednou oběhne za 176 dní. XO-1 je hvězdné velikosti 11m, je žlutým trpaslíkem a nachází se přibližně 560 světelných let od Země, má hmotnost a poloměr podobný Slunci. V roce 2006 byl u hvězdy zjištěn horký Jupiter. Exoplanetu XO-1b objevil obíhající XO-1 objevil tranzitní metodou dalekohled XO na Haleakalā na Maui na Havaji. Planeta je zhruba o velikosti Jupitera, to dokončí oběh kolem své hvězdy jednou za tři dny.

Pomocí analýzy radiální rychlosti hvězdy Ró Coronae Borealis byl v roce 1997 ohlášen objev planety o hmotnosti Jupitera. Hvězda je dvojčetem Slunce na nachází se ve vzdálenosti 57 světelných let. Přesnější analýza dat ze satelitu Hipparcos ukázala, že průvodce je 100 a 200 krát hmotnější než Jupiter. Možné stabilní dráhy planet v obyvatelné zóně byly vypočteny u dvojhvězdy Eta Coronae Borealis, která se skládá ze dvou žlutých hvězd hlavní posloupnosti hvězd spektrálního typu G1V a G3V, tj. mají podobnou hmotnost a spektrum jako Slunce. Žádná planeta nebyla nalezena, ale v roce 2001 byl objeven hnědý trpaslík, přibližně 63 krát hmotnější než Jupiter se spektrálního typu L8, který obíhá dvojici hvězd ve vzdálenosti 3640 AU.

Objekty hlubokého vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Severní koruna obsahuje několik galaxiích pozorovatelných amatérským dalekohledem. NGC 6085 a 6086 jsou slabé spirální resp. eliptické galaxie ležící dostatečně blízko u sebe, takže je lze pozorovat ve stejném zorném poli dalekohledu. Kupa galaxií Abell 2142 je obrovský (o průměru šest milionů světelných let) zdroj rentgenového záření. Jedná se výsledek stále pokračujícího spojení dvou kup galaxií. Má rudý posuv 0,0909, což znamená, že se od nás pohybuje rychlostí 27 250 km/s, a zdánlivou velikost 16,0. Je od nás asi 1,2 miliardy světelných let (320 Mpc) daleko. Další kupou v souhvězdí je RX J1532.0+3021 vzdálená přibližně 3,9 miliardy světelných let od Země. Ve středu této kupy je velká eliptická galaxie obsahující supermasivní černou díru. Abell 2065 je vysoce koncentrovaná kupa galaxií, čítající více než 400 členů, z nichž nejjasnější má zdánlivou velikosti 16. Leží více než jednu miliardu světelných let od nás. Abell 2065 dále spolu s Abell 2061, Abell 2067, Abell 2079, Abell 2089 a Abell 2092 tvoří ještě mnohem rozsáhlejší Nadkupu galaxií v Severní koruně. Další kupa galaxií, Abell 2162, je zase členem Nadkupy galaxií v Herkulovi.

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

V řecké mytologii je Severní koruna spojena s legendou o Theseovi a Minotaurovi. Obecně se považuje za korunu, kterou Dionýsos dal Ariadně, Minosovy dceři z Kréty, poté, co byla opuštěna athénským princem Theseem. Dionýsos následně po svém sňatku s ní přenesl korunu do nebes jako připomínku této svatby. V alternativní verzi má omámený Dionýsos dát korunu Ariadně, která ji poté na oplátku dá Theseovi za to, že na Krétě zabije Minotaura.

Lidé Skidi, jedni z domorodých Američanů, viděli ve hvězdách Severní koruny radu, jejichž náčelníkem byl Polaris. Indiáni Mi'kmaq z východní Kanady si souhvězdí představovali jako jámu nebeského medvěda, Mskegwǒm.

Polynéské národy částo Severní korunu uctívaly, lidé z Tuamotu ji pojmenovali jako Na Kaua-ki-tokerau a pravděpodobně i jako Te Hetu. Souhvězdí bylo zřejmě na Havaji nazýváno Kaua-mea, na Novém Zélendu Rangawhenua a na Cookových ostrovech v atolu Pokapuka Te Wale-o-Awitu. Její jméno u obyvatelů na ostrově Tongo je dosud nejisté; jednalo se buď o Ao-o-Uvea, nebo o Kau-kupenga.

V astronomii australských aboroginců je kvůli svému tvaru souhvězdí nazýváno womera (v překladu "bumerang"). Lidé z kmene Wailwun, obývající severozápadní část Nového Jižní Walesu, říkají Severní koruně mullion wollai, v předkladu "orlí hnízdo". Hvězdy Altair a Vega - obě zvané mullion - je podle nich dvojice orlů, která hnízdo doprovází.

Moderní odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souhvězdí Severní koruny je změnína v povídce Hypnos, zveřejněné v roce 1923, od H. P. Lovercafta. Finská kapela Cadacross vydala v roce 2002 album s názvem Corona Borealis.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]