Horké Jupitery

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Umělecká představa horkého Jupiteru na pozadí domovské hvězdy HD 189733 – vysoká teplota způsobuje červenavé záření jeho povrchu

Horké Jupitery jsou zvláštní třídou exoplanet, jejichž hmotnost je podobná nebo vyšší než je hmotnost Jupiteru (1,9 × 1027 kg). Na rozdíl od našeho Jupiteru, který Slunce obíhá ve vzdálenosti 5 AU, však horké Jupitery obíhají svou mateřskou hvězdu ve vzdálenosti přibližně 0,05 AU, což je pouhá 1/8 vzdálenosti mezi Merkurem a Sluncem.

Horké Jupitery mají tyto společné vlastnosti:

  • Kvůli vysoké míře insolace (světelného toku od centrální hvězdy) mají nižší hustotu než je obvyklé u těles jejich velikosti.
  • Všechny mají nízkou excentricitu, protože jejich dráhy byly zformovány do tvaru kruhu nebo jsou formovány procesem librace. Tyto faktory způsobují i synchronní rotaci planety s oběžnou dobou – ke hvězdě jsou natočeny stále stejnou stranou.
  • Předpokládá se, že všechny tyto planety se musely tak blízko ke hvězdě dostat až později po svém vzniku, neboť v takové blízkosti by nemohly nastřádat dostatek materiálu pro svůj vznik.

Z důvodu tak blízké oběžné dráhy u nich existuje mnohem větší pravděpodobnost pozorování jejich transitu přes svou mateřskou hvězdu než u stejných planet obíhajících ve větší vzdálenosti. Tyto planety jsou nejlépe detekovatelné metodou radiálních rychlostí, protože oscilace jejich hvězd jsou poměrně velké a rychlé.

Terestrické planety v systémech s horkými Jupitery[editovat | editovat zdroj]

Simulacemi bylo prokázáno, že migrace planet o hmotnosti podobné Jupiteru skrz vnitřní protoplanetární disk není (vzhledem k ostatním tělesům nacházejícím se v této oblasti) tolik destruktivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Více než 60 % hmoty této části disku je rozptýleno a zahrnuje např. planetesimály nebo protoplanety. Takové množství hmoty umožňuje její přeměnu v plynného obra.[1] V simulaci byly planety do velikosti dvojnásobku Země schopny se uchytit na vhodné pozici i poté, co jejich okolím pronikl horký Jupiter a který se posléze stabilizoval na oběžné dráze vzdálené 0,1 AU od mateřské hvězdy.

Na základě míchání hmoty z vnějšího a vnitřního disku bylo také pomocí simulace zjištěno, že terestrické planety, které se zformovaly až po průniku horkého Jupiteru by mohly být poměrně bohaté na vodu.[1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hot Jupiter na anglické Wikipedii a Horúci Jupiter na slovenské Wikipedii.

  1. a b FOGG, Martyn J.. On the formation of terrestrial planets in hot-Jupiter systems. A&A (461). , roč. 2007, s. 1195–1208.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]