Rebecca Marinová
| Rebecca Marinová | |
|---|---|
_(52129543491).jpg) Rebecca Marinová na French Open 2022 | |
| Stát |  Kanada |
| Datum narození | 16. prosince 1990 (33 let) |
| Místo narození | Toronto, Ontario, Kanada |
| Bydliště | Vancouver, Kanada |
| Výška | 183 cm |
| Hmotnost | 64 kg |
| Profesionál od | 2008 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 1 093 969 USD |
| Tenisová raketa | Yonex |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 322–209 |
| Tituly | 0 WTA, 13 ITF |
| Nejvyšší umístění | 38. místo (11. července 2011) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2011) |
| French Open | 3. kolo (2011) |
| Wimbledon | 2. kolo (2011) |
| US Open | 3. kolo (2022) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 78–99 |
| Tituly | 1 WTA, 1 WTA 125K, 3 ITF |
| Nejvyšší umístění | 156. místo (21. března 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2012) |
| French Open | 1. kolo (2011) |
| Wimbledon | 1. kolo (2011) |
| US Open | 1. kolo (2011) |
| Týmové soutěže | |
| Billie Jean King Cup | vítězka (2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 1. září 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebecca Marinová (* 16. prosince 1990 Toronto) je kanadská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Jednu deblovou trofej vybojovala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v červenci 2011 na 38. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2022 na 156. místě.[2]
Na okruhu WTA debutovala v roce 2006, když obdržela divokou kartu do kvalifikace Rogers Cupu v Montréalu. První grandslam odehrála na US Open 2010, kde po výhrách třech kvalifikačních kol postoupila do hlavní soutěže. V úvodním kole porazila Rusku Xéniji Pervakovou a následně podlehla světové čtyřce Venus Williamsové.
V letech 2010 a 2011 byla vyhlášena Kanadskou tenistkou roku.[3][4] V roce 2013 se rozhodla na neurčito přerušit tenisovou kariéru.[5] V mezidobí studovala anglickou literaturu na Univerzitě Britské Kolumbie a stala se veslařkou tamního univerzitního týmu.[6][7] Během října 2017 oznámila záměr návratu na tenisový okruh, jenž se oddálil v důsledku administrativní regulace Mezinárodní tenisové federace.[8][9] Z první odehrané série tří turnajů v obnovené kariéře, v turecké Antalyi s dotacemi 15 tisíc dolarů, si v průběhu února 2018 odvezla tři tituly ITF.[10][11]
V kanadském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním 2. světové skupiny proti Srbsku, v němž vyhrála s Krunićovou a podlehla Jovanovské. Srbky zvítězily 3:2 na zápasy. Následně odehrála druhou světovou baráž 2011. V týmu se opět objevila až v roce 2019 ve druhé Světové skupině proti Nizozemsku a navazující baráži. V roce 2023 byla členkou vítězného kanadského týmu. Do roku 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 4–7 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[12]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se roku 1990 v Torontu do rodiny s italskými kořeny. Prarodiče z otcovy strany se narodili v sicilském městě Caltanissetta.[13] Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Vancouveru, kde vyrostla. Strýc George Hungerford se stal olympijským vítězem na Letní olympiádě 1964 ve veslování, v kategorii dvojka bez kormidelníka.[6] Mladší bratr Steven také vesloval za Kalifornskou univerzitu.[14]
V pěti letech ji matka přihlásila na badminton, jenž v deseti letech vystřídala za tenis. Ve věku 14 let vyhrála první amatérský turnaj Stanley Park Open ve Vancouveru, čímž se stala nejmladší vítězkou v jeho tehdejší 75leté historii.[13] Mezi srpnem 2008 a dubnem 2009 trénovala v Davosu s německou koučkou Ninou Nittingerovou.[15] Poté se přestěhovala do Montréalu, kde se začala připravovat v Národním tenisovém centru.[16][2]
Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]
| Legenda | |
|---|---|
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| Premier Mandatory & Premier 5 (0) | |
| Premier (0) | |
| International (0–1 D) | |
Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 19. února 2011 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) |  Magdaléna Rybáriková
|
2–6skreč |
Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (1–0 Č) | |
Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | červenec 2021 | Charleston, Spojené státy | antuka |  Liang En-šuo
|
 Erin Routliffeová  Aldila Sutjiadiová
|
5–7, 7–5, [10–7] |
Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 22 (13–9)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 25. května 2008 | Landisville, Spojené státy | tvrdý |  Kristie Ahnová
|
6–3, 2–6, 6–3 |
| Finalistka | 2. | 17. srpna 2008 | Londýn, Spojené království | tvrdý |  Anna Smithová
|
6–3, 3–6, 7–5 |
| Vítězka | 1. | 24. srpna 2008 | Trecastagni, Itálie | tvrdý |  Alice Moroniová
|
6–2, 6–2 |
| Finalistka | 3. | 22. března 2009 | Tenerife, Španělsko | tvrdý |  Jelena Bovinová
|
6–2, 6–4 |
| Finalistka | 4. | 5. července 2009 | Boston, Spojené státy | tvrdý |  Michaëlla Krajiceková
|
6–3, 6–4 |
| Finalistka | 5. | 10. dubna 2010 | Torhout, Belgie | tvrdý |  Mona Barthelová
|
2–6, 6–4, 6–2 |
| Vítězka | 2. | 25. září 2010 | Saguenay, Kanada | tvrdý | Alison Riskeová
|
6–4, 6–7(4–7), 7–6(7–5) |
| Vítězka | 3. | 10. října 2010 | Kansas City, Spojené státy | tvrdý |  Edina Gallovitsová
|
6–7(4–7), 6–0, 6–2 |
| Vítězka | 4. | 17. října 2010 | Troy, Spojené státy | tvrdý | Ashley Weinholdová
|
6–1, 6–2 |
| Vítězka | 5. | 15. října 2012 | Rock Hill, Spojené státy | tvrdý | Sharon Fichmanová
|
3–6, 7–6(7–5), 6–2 |
| Win | 6. | 4. února 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý | Cristina Eneová
|
6–3, 6–3 |
| Vítězka | 7. | 11. února 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý |  Nina Stadlerová
|
6–1, 6–4 |
| Vítězka | 8. | 19. února 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý | Gaia Sanesiová
|
6–2, 6–1 |
| Finalistka | 6. | 15. dubna 2018 | Ósaka, Japonsko | tvrdý |  Destanee Aiavová
|
3–6, 6–7(2–7) |
| Vítězka | 9. | 15. června 2018 | Winnipeg, Kanada | tvrdý |  Julia Glušková
|
7–6(7–3), 7–6(7–4) |
| Vítězka | 10. | 22. září 2018 | Lubbock, Spojené státy | tvrdý | Robin Andersonová
|
6–4, 6–1 |
| Finalistka | 7. | duben 2019 | Kašiwa, Japonsko | tvrdý |  Darija Snigurová
|
4–6, 2–6 |
| Vítězka | 11. | květen 2019 | Kurume, Japonsko | koberec |  Juki Naitóová
|
6–4, 7–6(7–0) |
| Vítězka | 12. | červenec 2021 | Evansville, Spojené státy | tvrdý | Majo Hibiová
|
6–3, 3–6, 6–0 |
| Finalistka | 8. | únor 2022 | Cancún, Mexiko | tvrdý |  Linda Fruhvirtová
|
3–6, 4–6 |
| Vítězka | 13. | březen 2022 | Arcadia, Spojené státy | tvrdý | Alycia Parksová
|
7–6(7–0), 6–1 |
| Finalistka | 9. | březen 2022 | Irapuato, Mexiko | tvrdý |  Ču Lin
|
4–6, 1–6 |
Čtyřhra: 9 (3–6)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 26. dubna 2008 | Toluca, Mexiko | tvrdý | Lena Litvaková
|
 Augustina Leporeová  Frederica Piedadeová
|
6–4, 6–2 |
| Vítězka | 1. | 27. července 2008 | Evansville, Spojené státy | tvrdý | Ellah Nzeová
|
Courtney Dolehideová Kirsten Flowerová
|
7–5, 6–3 |
| Vítězka | 2. | 12. října 2008 | Southlak, Spojené státy | tvrdý | Beatrice Capraová
|
Mary Gambaleová Elizabeth Lumpkinová
|
3–6, 6–4, 10–6 |
| Finalistka | 2. | 7. února 2009 | Sutton, Spojené království | tvrdý | Katie O'Brienová
|
Raquel Kops-Jonesová Renata Voráčová
|
6–3, 6–3 |
| Finalistka | 3. | 27. září 2009 | Saguenay, Kanada | tvrdý | Stéphanie Duboisová
|
 Sofia Arvidssonová  Séverine Beltramová
|
6–3, 6–1 |
| Finalistka | 4. | 14. května 2010 | Caserta, Itálie | tvrdý | Nicole Clericová
|
 Jekatěrina Dzegalevičová Irena Pavlovicová
|
6–3, 6–3 |
| Finalistka | 5. | 25. září 2010 | Saguenay, Kanada | tvrdý | Heidi El Tabakhová
|
Jorgelina Craverová Stéphanie Foretzová Gaconová
|
6–3, 6–4 |
| Vítězka | 3. | červenec 2019 | Gatineau, Kanada | tvrdý | Leylah Fernandezová
|
Sü Ťie-jü  Marcela Zacariasová
|
7–6(7–5), 6–3 |
| Finalistka | 6. | duben 2021 | Bellinzona, Švýcarsko | antuka | Juki Naitóová
|
 Anna Danilinová  Jekatěrine Gorgodzeová
|
5–7, 3–6 |
Finále soutěží družstev: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]
| Výsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráčky | soupeřky | skóre |
|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | Billie Jean King Cup 2023 12. listopadu 2023 Sevilla, Španělsko tvrdý (hala), Estadio La Cartuja |
Leylah Fernandezová Eugenie Bouchardová Marina Stakusicová Gabriela Dabrowská |
Itálie
|
2–0 |
| Jasmine Paoliniová Martina Trevisanová Elisabetta Cocciarettová Lucia Bronzettiová Lucrezia Stefaniniová |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rebecca Marino na anglické Wikipedii.
- ↑ Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ a b Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ Tennis Canada Awards Top Players For Excellence [online]. 10sBalls.com [cit. 2017-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino is Tennis Canada's most outstanding female player in 2011 [online]. National Post [cit. 2017-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino announces she's walking away from tennis [online]. The Globe and Mail [cit. 2013-02-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Rebecca Marino finds joy in rowing after retirement from pro tennis [online]. CBC Sports [cit. 2016-04-23]. Dostupné online.
- ↑ UBC Thunderbirds profile - Rebecca Marino [online]. GoThunderbirds.ca [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino will return to competition [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-09-2018.
- ↑ Rebecca Marino’s return to competition delayed [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino back in three months [online]. Tennis.life [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino captures title in first tournament since 2013 [online]. Tennis Canada [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2018.
- ↑ Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ a b Rebecca Marino’s got serve [online]. Maclean's [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ California Golden Bears profile - Steve Marino [online]. California Golden Bears [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ OrangeCoach profile - Nina Nittinger [online]. OrangeCoach [cit. 2017-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino serves notice [online]. [cit. 2017-10-12]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebecca Marinová na Wikimedia Commons - Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
