Pohanka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox pohanka obecná

Květoucí pohanka
Květoucí pohanka
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: rdesnovité (Polygonaceae)
Rod: pohanka (Fagopyrum)
Binomické jméno
Fagopyrum esculentum
Mill., 1794

Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum Moench) je dvouděložná, nenáročná rostlina z čeledi rdesnovité a bývá pěstována jako pseudoobilovina. Pohanka obecná pochází z Číny a svůj název získala díky pohanským nájezdníkům: saracénům a tatarům, kteří rozšířili její semena do Evropy. V poslední době znovu stoupá zájem o pohanku jako alternativní obilovinu, která má zajímavou dietetickou hodnotu a je vhodná pro pěstování v ekologickém zemědělství.[1]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Pohanka obecná je jednoletá rostlina, 30–80 cm vysoká. Má červeně naběhlou, dutou, vzpřímenou a málo větvenou lodyhu. Listy jsou střelovitě srdčité, skoro trojhranné, dolní řapíkaté, horní téměř přisedlé.[2] Květenství postupně vyrůstají z úžlabí listu, kde jsou kvítky uspořádány v hroznu jinak nazývaném úžlabní lata.[3] Květy pohanky jsou oboupohlavné. Její okvětní lístky jsou buď bílé, růžové, méně často červené. Kvetoucí nať obsahuje látku rutin, která snižuje krevní tlak. Pohanka je spíše cizosprašná a kvete v červenci a srpnu. Plodem pohanky je trojboká nažka připomínající bukvici. Nažky mají hnědou, černou nebo šedou barvu, v závislosti na odrůdě. Oloupaná semena – kroupy se svojí strukturou a chemickým složením podobají cereáliím. Vnější obal krup tvoří tlustá jednobuněčná vrstva světle zelené barvy. Uvnitř je škrobovitý endosperm.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Pohanka je významným zdrojem flavonoidu rutinu. Tato rostlina je také ceněna díky své vysoké biologické hodnotě bílkovin, vyváženému složení esenciálních aminokyselin, vysokému obsahu vlákniny a rezistentního škrobu a příznivému zastoupení mastných kyselin v tuku (významný je především vysoký obsah kyseliny linoleové). Semeno pohanky obsahuje draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan, zinek a selen, z vitamínů skupinu B, cholin a tokoferol. Protože neobsahuje lepek, je vhodná pro osoby trpící celiakií jako náhrada běžných obilovin.

Pěstování pohanky[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je málo náročná na půdní a pěstitelské podmínky. Na co je pohanka zvlášť citlivá, jsou jarní mrazy, proto se vysévá v květnu, kdy pomine nebezpečí mrazíků. Sklízí se koncem srpna nebo v září. Dobře se jí daří na půdách lehkých, hlinitopísčitých či písčitohlinitých. Dobré předplodiny pro ni jsou luskoviny a okopaniny. Pohanka je nenáročná na živiny a agrotechniku.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Je to medonosná plodina, která slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata. Používá se i jako meziplodina k obnově půdní úrodnosti a ke zlepšení půdní struktury pro následné plodiny. Pohanka nachází své hlavní uplatnění v lidské výživě. Je ceněna zejména pro vysoký obsah lehce stravitelných bílkovin, příznivé složení tuků a vysoký obsah flavonoidového glykosidu rutinu, který zvyšuje pružnost cévních a žilních stěn. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi a rozšiřuje cévy. K vaření se používají nažky, které se zpracovávají na pohankovou krupici – lámanku, mouku nebo kroupy. Plevy pohanky jsou bohaté na železo a může se z nich vařit léčivý čaj, podobně jako i z natě a květu. Mladou nať pohanky přidáváme do polévek podobně jako jiné naťové koření.[4]

Příbuzné druhy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MICHALOVÁ, Anna. Pěstování a využití některých opomíjených a netradičních plodin v ČR: Sborník referátů a posterů z odborné konference. Praha - Ruzyně : Výzk. ústav rostlinné výroby, 2001. 106 s. S. 103.  
  2. LEIFERTOVÁ, Irena. Pohanka zdravá a léčivá i dnes. Praha : Art press servis, 1991. 21 s. ISBN 80-900730-0-X. S. 7.  
  3. MOUDRÝ, Jan. Pohanka a proso. Praha : Ústav zem.a potr. Informací, 2005. 205 s. ISBN 80-7271-162-8.. S. 22.  
  4. ČERMÁKOVÁ, Mária. Kukuřice, rýže, jáhly, pohanka : Teplé a studené pokrmy, pečivo, deserty. Čestlice : Pavla Mončilová, 1999. 69 s. ISBN 80-85936-35-6. S. 7.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DIETRYCH-SZOSTAK, D.; OLESZEK, W. Effect of Processing on the Flavonoid Content in Buckwheat (Fagopyrum esculentum Moench) Grain. J. Agric. Food Chem., 1999, 47 (10), 4384-4387
  • BAVEC, F.; BAVEC, M. Organic Production and Use of Alternative Crops. Taylor & Francis Group, 2007. ISBN 1-57444-617-7
  • KREFT, I.; FABJAN, N.; YASUMOTO, K. Rutin content in buckwheat (Fagopyrum esculentum Moench) food materials and products. Food Chemistry, 2006, 98, 508-512
  • PROCHÁZKA, František. Rostliny známé neznámé. [s.l.] : Albatros, 1985. 302 s. ISBN 13-725-85.  
  • ČERMÁKOVÁ, Mária. Kukuřice, rýže, jáhly, pohanka : Teplé a studené pokrmy, pečivo, deserty. [s.l.] : Pavla Mončilová, 1999. 69 s. ISBN 80-85936-35-6.  
  • MOUDRÝ, Jan. Pohanka a proso. [s.l.] : Ústav zem.a potr. Informací, 2005. 205 s. ISBN 80-7271-162-8.  
  • LISÁ, Milena. Pohanka zdravá a léčivá i dnes. Praha : Art press servis, 1991. 21 s. ISBN 80-900730-0-X. S. 7.  
  • LEHKÁ, Edita. Pěstování a využití některých opomíjených a netradičních plodin v ČR: Sborník referátů a posterů z odborné konference. [s.l.] : Výzk. ústav rostlinné výroby, 2001. 106 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu