Rdesnovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rdesnovité

Rdesno Persicaria glabra
Rdesno Persicaria glabra
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: rdesnovité (Polygonaceae)

Rdesnovité (Polygonaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to byliny i dřeviny, rozšířené po celém světě. U nás roste rdesno, truskavec a opletka. Jako okrasné rostliny se pěstují zejména křídlatky a opletka čínská. Z hospodářských plodin je nejvýznamnější pohanka.

Oxytheca perfoliata

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Rdesnovité jsou byliny, keře, stromy i liány se střídavými, výjimečně i vstřícnými nebo přeslenitými jednoduchými listy. Rostliny jsou opadavé nebo stálezelené, většinou vytrvalé. Listy jsou řapíkaté nebo téměř přisedlé, většinou s celistvou celokrajnou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Řapíky listů jsou často zploštělé, u některých druhů na bázi s extraflorálními nektárii. Palisty jsou často nápadné a srůstají v botku (ochrea) obklopující stonek. Botka je většinou blanitá, vytrvalá nebo opadávající a pak zanechávající kruhovitou jizvu. U některých zástupců (Eriogonum) botka chybí. Stonky mají často zbytnělé nody a u některých zástupců jsou duté. U lián (Antigonon, Brunnichia) mohou být přítomny úponky.

Květy jsou pravidelné, jednopohlavné nebo oboupohlavné, drobné, v úžlabních nebo vrcholových vrcholičnatých květenstvích. Květenství jsou často složená, základní jednotkou je nejčastěji hlávka nebo klubíčko, celá květenství pak připomínají klas, latu nebo hrozen. Okvětí je nejčastěji nerozlišené, ze 3 až 6 lístků v 1 nebo 2 kruzích, na bázi srostlé v krátkou trubku, někdy nápadně zbarvené. Okvětí je někdy vytrvalé a za plodu se zvětšující, vnitřní kruh je často přeměněn v háčky, ostny, křídla nebo hrbolky. Tyčinek je nejčastěji 6, případně 2 až 9, ve 2 kruzích, nitky tyčinek jsou volné nebo na bázi srostlé. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (vzácně ze 2) plodolistů a s jedinou komůrkou, čnělek je 1 až 3. V semeníku je jediné vajíčko. Blizny bývají hlavaté nebo peříčkovité (třásnité). Kolem báze semeníku bývá kruhovitý nektáriový disk, případně jsou nektária jednotlivá a umístěná mezi základy tyčinek. Plodem je nažka, mnohdy obalená vytrvalým blanitým okvětím. U rodu hroznovník (Coccoloba) je toto okvětí zdužnatělé, plod je někdy interpretován jako oříšek.[1][2][3]

Mezi charakteristické obsahové látky náležejí zejména třísloviny a kyselina šťavelová.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď rdesnovité zahrnuje asi 1100 druhů ve 43 rodech. Největší rody jsou Eriogonum (240 druhů), šťovík (Rumex, 200), rdesno (Polygonum, 150 druhů včetně rodů Persicaria a Bistorta) a hroznovník (Coccoloba, 120 druhů). Rdesnovité jsou kosmopolitně rozšířeny.[2] Nejvíce druhů se vyskytuje v mírném pásu severní polokoule.[1]

V naší původní květeně je zastoupeno celkem 5 rodů: šťovík (Rumex, včetně bývalých rodů Acetosa a Acetosella), truskavec (Polygonum), rdesno (Bistorta a Persicaria) a opletka (Fallopia).[4] V Evropě jsou to dále rody reveň (Rheum), poušťomil (Atraphaxis) a druhy šťovíček dvoublizný (Oxyria digyna), Emex spinosa, Calligonum aphyllum a Koenigia islandica.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rdesnovité jsou jasně vyhraněná a monofyletická skupina. V klasické taxonomii byly řazeny nejčastěji do samostatného řádu rdesnotvaré (Polygonales) v rámci nadřádu Caryophyllanae.

Podle kladogramů APG je nejblíže příbuznou skupinou čeleď olověncovité (Plumbaginaceae). Obě čeledi tvoří spolu s čeleděmi tamaryškovité (Tamaricaceae) a frankeniovité (Frankeniaceae) monofyletickou větev řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales).[6]

Pojetí rodů čeledi rdesnovité je i v rámci naší květeny dosti neustálené. Do rodu šťovík (Rumex) byly vřazeny dříve rozlišované rody kyseláč (Acetosa) a kyselka (Acetosella). Naopak rody truskavec (Polygonum), rdesno (Bistorta a Persicaria) bývají někdy spojovány do jediného rodu Polygonum. Rod křídlatka (Reynoutria) bývá vřazován do rodu opletka (Fallopia).

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Žahavý mravenec rodu Pseudomyrmex

Některé druhy rdesnovitých mají velká rozvolněná květenství a peříčkovité blizny a jsou opylovány větrem. Většina zástupců tvoří nektar a jsou opylovány především včelami a vosami.[1] Způsoby šíření semen jsou dosti různorodé. U některých zástupců jsou nažky křídlaté (Oxyria, Rheum, Rumex) nebo obalené křídlatým vytrvalým okvětím (Fallopia) a jsou šířeny větrem. Vytrvalé okvětí obalující nažku je u mnohých druhů z podčeledi Eriogonoideae na povrchu ostnité nebo s háčky, přichytávajícími se na srst zvířat. U Polygonum virginianum jsou nažky vystřelovány z rostliny a zachytávají se pomocí hákovitě zahnutých vytrvalých čnělek. Dužnaté plody hroznovníku (Coccoloba) jsou vyhledávány a šířeny ptáky.[3]

Duté stonky Triplaris a Ruprechtia jsou obydlovány žahavými mravenci z rodu Pseudomyrmex. Tito mravenci se při sebemenším vyrušení vyrojí a chrání rostlinu před býložravci a především před herbivorními mravenci rodu Atta.[1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější plodinou z čeledi rdesnovité je pohanka jedlá (Fagopyrum esculentum), pocházející z Himalájí. Menší semena má podobná pohanka tatarská (Fagopyrum tataricum). Rdesno Persicaria odorata patří k tradičním kořením vietnamské kuchyně. Listy se používají syrové nebo vařené.[7] Řapíky různýc hdruhů revení (zejména reveň kadeřavá - Rheum rhaponticum a reveň bulharská - R. rhaponticum) jsou používány jako zelenina.[8]

Některé druhy hroznovníku (Coccoloba) mají jedlé plody, např. Coccoloba uvifera.[1]

Plody lahodné chuti, používané pro přípravu osvěžujících nápojů, mají některé druhy hroznovníku z tropické Ameriky, zejména Coccoloba ascendens, C. obovata a C. diversifolia. Jedlé jsou také plody Coccoloba uvifera.[7]

Z hroznovníku Coccoloba uvifera, rostoucího na pobřežích tropické Ameriky, je získávána pryskyřičná látka bohatá na třísloviny, známá jako 'americké kino'. Používá se k tříslení, k barvení a v lidovém lékařství.[7]

Bohatě kvetoucí a velmi vzrůstná liána je opletka čínská (Fallopia aubertii), často pěstovaná v parcích a zahradách. Jako dekorativní byliny se pěstují křídlatky, zejména křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) a křídlatka japonská (R. japonica). V některých oblastech se však stávají úpornými invazními rostlinami.[8] V tropech se jako okrasné dřeviny pěstují zejména Antigonon leptopus, Coccoloba uvifera a Muehlenbeckia platyclada.[1]

Reveň Rheum nobile z Himalájí

Pozoruhodnosti[editovat | editovat zdroj]

Muehlenbeckia platyclada (dříve též jako Homalocladium platycladum) je pěstována jako pozoruhodnost ve sklenících botanických zahrad. Rostlina má zakrnělé listy, jejichž funkci přebírají zploštělé článkované stonky. Pochází ze Šalamounových ostrovů. Občas je pěstován i hroznovník Coccoloba pubescens, strom pozoruhodný obrovskými okrouhlými listy.

V Himalájích roste reveň Rheum nobile, neobvykle a vznešeně vyhlížející rostlina s kompaktním bělavým květenstvím.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Aconogonon, Afrobrunnichia, Antigonon, Aristocapsa, Atraphaxis, Bistorta, Brunnichia, Calligonum, Centrostegia, Chorizanthe, Coccoloba, Dedeckera, Dodecahema, Emex, Enneatypus, Eriogonum, Fagopyrum, Fallopia, Gilmania, Goodmania, Gymnopodium, Harfordia, Hollisteria, Homalocladium, Koenigia, Lastarriaea, Leptogonum, Mucronea, Muehlenbeckia, Nemacaulis, Neomillspaughia, Oxygonum, Oxyria, Oxytheca, Parapteropyrum, Persicaria, Physopyrum, Podopterus, Polygonella, Polygonum, Pteropyrum, Pterostegia, Rheum, Rumex, Ruprechtia, Stenogonum, Symmeria, Systenotheca, Triplaris[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. a b c JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  3. a b Flora of North America: Polygonaceae [online]. . Dostupné online.  
  4. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  7. a b c VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  8. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 2. Praha : Academia, 1990. ISBN 80-200-1089-0.