Nikos Kazantzakis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikos Kazantzakis
Rodné jménoΝίκος Καζαντζάκης
Narození18. únorajul. / 2. března 1883greg.
Iraklio
Úmrtí26. října 1957 (ve věku 74 let)
Freiburg im Breisgau
Příčina úmrtíleukemie
Místo pohřbeníIraklio
Povoláníscenárista, novinář, básník, překladatel, romanopisec, filozof, dramatik, spisovatel, politik a prozaik
Alma materAthénská univerzita
Ursulines School of Naxos
Tématacestopisná literatura a román
Významná dílaŘek Zorba
OceněníΚρατικά Λογοτεχνικά Βραβεία (1956)
Manžel(ka)Galateia Kazantzakē (1910–1926)
Heleni Kazantzaki (od 1945)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikos Kazantzakis (řecky: Νίκος Καζαντζάκης; Chyba: neplatný časjul., Heráklion26. října 1957, Freiburg im Breisgau) byl řecký spisovatel, básník, dramatik a myslitel. Jeho blízkým přítelem byl řecký básník Angelos Sikelianos.

Život

Hrob N. Kazantzakise v Heráklionu

Narodil se v Heraklionu na Krétě, která tehdy patřila Turecku. Roku 1902 se přestěhoval do Athén, kde studoval práva, od roku 1907 studoval filosofii v Paříži. V letech 19221923 žil v Berlíně, v průběhu dalších let byl několikrát delší dobu v SSSR. Roku 1929 se přestěhoval do Československa. Od 10. května 1929 do 9. dubna 1930 žil v osadě Myslivny u Božího Daru v domě Filipa Krause, kde měl pronajaté dvě místnosti. Podruhé přijel na stejné místo koncem června 1931 a zůstal až do 31. května 1932. Nalezl zde klid na práci a samotu. Navštěvoval i nedaleký Boží Dar nebo Wiesenthal. Dnes dům, ve kterém Nikos Kazantzakis přebýval, nestojí, ale na Tržním náměstí v Božím Daru je památník Nikose Kazantzakise. Některé předměty spojené s jeho pobytem uchovává Muzeum Boží Dar. Od roku 1948 žil trvale v Antibes ve Francii.

Po jeho smrti bylo jeho tělo převezeno do Atén a pak do Heraklionu, kde byl pohřben. Jeho hrob se nachází na opevnění Heraklionu na nejjižnější baštěbaště Martinego. Na náhrobku je epitaf: V nic nedoufám. Ničeho se nebojím. Jsem svobodný.

Dílo

Jeho tvorba je prodchnuta mystickou zkušeností, kde se sbližují rozporné nároky těla a ducha, vědy a náboženství, církve a komunistických myšlenek. Jeho tvorba byla ovlivněna například myšlenkami Bergsona, Nietzscheho nebo buddhismem.

Významná byla jeho překladatelská činnost, přeložil díla Homéra, Danta, F. Nietzscheho, J. W. Goetha, W. Shakespeara.

Román „Poslední pokušení" (Ο τελευταίος πειρασμός, švédské vydání 1952[1], v Řecku 1955) zařadila ortodoxní církev v roce 1954 na Index zakázaných knih.[2] Román vyšel v českém překladu r. 1987 a r. 2011 (ISBN 978-80-7388-598-4).

Literatura s autobiografickými prvky
  • Kapitán Michalis1946, hlavní postava byla inspirovaná autorovým otcem
  • Hlášení El Grecovi – vlastní životopis, spíše životní zpověď
Cestopisy
  • Co jsem viděl v Rusku
  • Moskva volala
Drama
  • Odysseus
  • Julianos Apostata
  • Promitheas – trilogie

Ocenění

Jeho jméno nese hlavní krétské letiště v Heraklionu.

Odkazy

Reference

  1. Slovník spisovatelů - Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. 1. vyd. Praha: Odeon, 1975. 668 s. [Viz str. 351.]
  2. KOLOUCHOVÁ Jitka. Životní filozofie Nikose Kazantzakise v románech s kristovskou tematikou. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Brno 2013. 44 s. [Viz str. 6.]

Související články

Externí odkazy